Jedno z velmi oblíbených míst středočeských i pražských rybářů leží poblíž Černošic. Známý zalomený jez v Mokropsech u železničního mostu patří k velmi navštěvovaným místům. Zájem o něj ale mají nejen rybáři ale také rekreanti.
Problém působí skutečnost, že málokdo k jezu jde pěšky. O víkendech se z okolních luk stává parkoviště jak u obchoďáku, což se jeví jako neúnosné. Obec Všenory proto přikročila k zákazu vjezdu na inkriminované pozemky.
Parkování a provoz kolem řeky je ve Všenorech velké téma a většina místních zákaz podporuje. Český rybářský svaz jako uživatel revíru Berounka 1 a 2 sice žádal výjimku pro rybáře, která však nebyla přijata a naopak posloužila při diskuzi jako zásadní argument pro zákaz.
Rozmístění zákazových značek v okolí Všenor a jezu v Mokropsech
Vedení obce totiž poukázalo na fakt, že (volně citováno) “40 tisíc členů rybářského svazu může získat výjimku a parkovat podél Berounky”, což samozřejmě zní hrůzostrašně. Pomiňme fakt, že ve svazu není jen 40 tisíc členů, což se týká jen Prahy, ale asi 300 tisíc rybářů. Ale i tak, rozhodně ne všichni jezdí autem do Všenor.
Přesto ale z vlastní zkušenosti víme, že tlak na tuto lokalitu je v některých obdobích značný. Nejen kvůli Berounce, ale také kvůli přilehlé tůni.
Stejně tak v létě míří k vodě lidé jen za účelem trávení volného času. Problém také je, že rybářská stráž nemá jakékoliv pravomoce ohledně řešení parkování a znečišťování pozemků automobilovým provozem.
Velký provoz a parkování jsou nepříjemné pro místní komunitu a bohužel díky tomu vzniká další místo, kam rybáři autem nedojedou, což je problém zejména pro starší ročníky a osoby s omezenou pohyblivostí.
Jakkoliv na to mnozí rybáři budou nadávat, z pohledu místních se to dá pochopit. Jít na ryby nám navíc nikdo nebrání.
Na ryby ano, ovšem po svých nebo vlakem
Samotný výkon rybářského práva touto úpravou omezen není. Přístup na pozemky nám garantuje zákon, a tak kdo může, k revíru dojde po svých. Zákonná garance ale neplatí pro vjezd motorovými ani jinými prostředky.
Využít lze například transportní vozíky, pokud máte více vybavení. Kde v okolí ale zaparkujete a zda bude vaše auto bez dohledu v bezpečí, to už je otázka, kterou si musíte vyřešit sami.
K příjezdu na místo lze také využít vlak z Prahy či Berouna. Vzdálenost od zastávky v Mokropsech a Všenorech ale činí více než 1,5 kilometru, i když vlak jezdí přímo nad jezem, zde ale nestaví.
Spojení na trati Beroun-Praha je navíc sice velmi časté, trpí ale neustálým zpožděním a rušením spojů z technických příčin, za což můžou výluky a zastaralé vybavení trati. To je ostatně problém, jenž místní trápí možná víc než auta rybářů.
Pod jezem Všenory chystají pláž
Další pro rybáře možná poněkud negativní zpráva je, že obec chce pod jezem vybudovat pláž nebo alespoň travnatou oddechovou plochu. V letním období se zde však koupe dost lidí i bez nové pláže. Již se ale vysazují stromy a počítá se s volnočasovým využití pozemku patřícímu Povodí Vltavy.
Jedna pozitivní zpráva se však najde i pro nás. Obec bojuje proti oplocování pozemků kolem řeky, což garantuje volný přístup k řece pro všechny
Zdravím, no samé lepší zprávy,ale zase na druhou stranu, chodím k Berounce už dlouho, a když vidím někde ten nepořádek po rádoby rybářích, petlahve, obaly od boilie, krabičky od žížal, červů atd, tak se nedivím že zákazu příbýva. Jak se do lesa volá…. Znáte to
Přesně tak. No bohužel, místa kde se koncentruje víc rybářů takhle brzo dopadnou všechny, nepořádek kam se podíváte.
Ten, kdo je čuně, to pěšky asi spíš než autem neodnese…
Nevím nechápu to chci jet na ryby na víkend auto mám odstavit 2 km všechno nanosit a o půlnoci všechno odnést do auta protože když jedu na víkend tak spím v autě hlavně že místní tady mohou jezdit sem a tam já jen přijedu k řece a sedím a chytám a když třeba neberou tak jdu na pivko do kempu tak zase vše odnést do auta a pořád do kola a to až se vrátím to moje místo už bude obsazené tak můžu rovnou jed domů hlavně o víkendu.
Všechno nám zakažte hlavně že místní jsou spokojený
Rybář, cyklista, pejskař… nebo prostě pra.e?
Představte si, že se u jednoho rybníka sejdou rybář, cyklista a pejskař. Ne, tohle není začátek anekdoty, ale docela reálný obrázek z našich parků a lesů. Každý z nich má jiný koníček – jeden tahá z vody kapry, druhý se prohání v upnutém dresu, třetí venčí štěkající klubko radosti. Na první pohled spolu nemají nic společného. Jenže jakmile dojde na pořádek a nepořádek, rázem jako by byli pokrevní bratři – variace jednoho a téhož pra.ete.
Nenechme se mýlit – slušní lidé existují napříč všemi tábory. Problém je, že vedle nich působí i jejich nemilé protějšky: nepořádníci a bordeláři, kterým je příroda i okolí úplně ukradené. Pojďme se na tuhle špinavou sebranku podívat zblízka.
Rybáři: ticho u vody, bordel okolo
Někteří rybáři se tváří jako zenoví mistři, co v klidu meditují u prutu a naslouchají přírodě. Jenže jakmile se zvednou, zůstane po nich spoušť, za kterou by se nestyděla ani divoká prasata. Břeh rybníka po víkendu často vypadá jako skládka: prázdné plechovky od piv, obaly od návnad, kusy igelitových sáčků a zamotaný vlasec, který čeká na první kachnu, aby ji mohl uškrtit. Ale hlavně, že to byl „krásný pobyt v přírodě“, že jo?
Paradoxně tentýž pán, co po sobě nechá u vody takový nepořádek, si dokáže s vážnou tváří stěžovat, že mu pejskaři plaší ryby a cyklisté ruší klid. Sebekritika se evidentně utopila někde v hlubinách rybníka.
Cyklisté: energie do pedálů, obaly do příkopu
Mnoho cyklistů si myslí, jak jsou ohleduplní k přírodě, když místo auta šlápnou do pedálů. Příroda jim přece musí tleskat, ne? To ovšem jen do chvíle, než na lesní stezce za jejich rychlým pelotonem zůstanou poházené prázdné lahve od ionťáků a obaly od energetických gelů a tyčinek. Když jim dojde voda nebo cukry, prostě to šupnou do křoví a frčí dál – hlavně neztrácet čas zastávkou u koše.
Peloton proletí a lesní zvěř pak může ochutnávat exotickou stravu z nalezených lidských odpadků. Možná si srnky taky dají iontový gel, aby stíhaly cyklistům tempo. Zajímavé je, že tentýž cyklista pak hlasitě nadává na pejskaře, že mu Flíček vběhl pod kolo, a vzteká se na chodce, kteří se mu neuhnuli z cesty. Možná kdyby tolik neuháněl, všiml by si vlastního bordelu, který cestou trousí.
Pejskaři: když milovník psů dělá, že nevidí h.vno
Majitelé psů dokážou o svých čtyřnohých mazlíčcích mluvit hodiny a považují je za své chlupaté děti. Ale jakmile jejich miláček vyprodukuje na trávník páreček do hněda, najednou jako by oslepli. Hromádka? Jaká hromádka? Oni nic nevidí, maximálně si pískají a koukají jinam. Výsledkem jsou chodníky a parky plné nášlapných min, kde si místo vůně přírody užijete leda tak slalom mezi exkrementy.
Nejenže někteří nechají ho.no ležet ladem; najdou se dokonce i tací kouzelníci, kteří jej pracně zabalí do igelitového sáčku – a pak ten uzlíček s nadílkou pověsí na nejbližší větev nebo pohodí do křoví. Že by nové sezónní dekorace? Vánoční ozdoby v říjnu? Nebo snad čekají, že to lesní skřítkové uklidí za ně?
Takový pejskař pak s chutí nadává na cyklisty, že mu plaší psa zvonkem, a osočuje rybáře, že u vody smrdí rybinou a starými návnadami. Ale smrádek z neuklizeného ho.na u vlastního plotu samozřejmě necítí.
Člověk vs. pra.e – o co tu skutečně jde
Po tom všem je zřejmé, že skutečné rozdělení mezi námi nevede podle koníčků a skupin, ale podle přístupu k okolí. Na jedné straně stojí slušní lidé, co si po sobě uklidí a nechtějí okolí zanechat jako chlév. Na té druhé… no, říkejme jim třeba „pra.ata“. Můžou to být klidně tři různě vypadající týpci – jeden v rybářské vestě, druhý v cyklo-dresu, třetí s čivavou na vodítku – a jsou to pořád stejná čuňata. Naopak gentlemanem může být klidně i ten děda s udičkou, co po sobě pečlivě posbírá každý vajgl od cigarety.
Jenže místo abychom řešili skutečný problém, nadáváme často paušálně na celé skupiny. Určitě už jste slyšeli zobecnění typu:
„Všichni cyklisti jsou bezohlední kr.téni.“
„Každej pejskař je pra.e, co po svým psovi nechává ho.na.“
„Rybáři? To jsou samí ožralí bordeláři.“
Podobné soudy jsou úplně mimo mísu. Pra.e totiž není koníček, pra.e je povaha.
Uniforma, výbava ani plemeno psa zkrátka nerozhodují o tom, jestli je někdo člověk, nebo pra.e – rozhodují jeho činy. Jinak řečeno: není důležité, co držíš v ruce nebo jakému koníčku se věnuješ; důležité je, jestli se chováš slušně, nebo jako pra.e. A podle toho by s tebou taky mělo být naloženo.
Pokuta za bordel, bez pardonu
Jaké je tedy řešení? Místo hejtování celých skupin by pomohlo prosté pravidlo: chyť pra.e při činu a napař mu flastr. Nezáleží na tom, jestli má dotyčný v ruce prut, vodítko nebo drží řídítka. Jakmile dělá bordel, šup s ním na úřad zaplatit tučnou pokutu.
Dokážu si představit lesního strážce, který neměří radarem rychlost cyklistů, ale hlídá, jestli za nimi nelétají obaly od tyčinek. A také rybářskou stráž, co místo délky ulovených kaprů přeměřuje délku smetí, které po rybáři zůstalo na břehu. Zapomněl jsi uklidit svůj bordel? Tak tady máš pokutu a k tomu povinnou brigádu – hezky si po sobě všechno sesbírej, milý zlatý.
Každého takového borce bych klidně vyfotil při akci, jak s pytlem sbírá své odpadky. A tu fotku pověsil veřejně na nástěnku hanby, ať ostatní pra.ata vidí, že takhle teda ne.
Není třeba vést svatou válku rybáři vs. cyklisté vs. pejskaři. Stačí spravedlivě trestat každého jednotlivce, kdo se chová jako pra.e, bez ohledu na to, ke které partičce zrovna patří. Příroda nám poděkuje a možná se i vztahy mezi tábory pročistí – doslova.