Štika je náš nejčastější dravec. Vyskytuje se prakticky všude a bývá s náležitou péčí vysazován. Chytit malou štiku je lehké, velké kusy bývají ale zatraceně mazané potvory. Nejtěžší bývá asi lov štiky na řece, kde mají ryby tolik možností, kam se před námi schovat.
Za dravci na malé toky
Štika se vyskytuje i na menších tocích. Nezřídka ji můžeme lovit i na řekách těsně pod pstruhovým pásmem, kde se ji poměrně dobře daří. Duháci splavení z vyšších úseků řeky jsou totiž chutná a výživná krmě, která vůbec nepočítá s tím, že skončí v zubaté tlamě štiky.
Většinou ale na takových menších tocích štika sdílí prostory s tlouštěm, okouny a další rybou. Rybaření na malých řekách je většinou hodně aktivní záležitost. U přívlače to platí dvojnásob. Štika zde vyhledává učebnicová místa a je většinou čistě stanovištní rybou. Čím menší tok, tím častěji ji najdeme v hlubších úsecích jako jsou tůně nebo jezy. Vyhledává též notoricky známé vracáky a jakékoliv úkryty ve formě spadaného dřeva ve vodě.
Míst musíte často projít opravdu hodně neboť štik bývá ve srovnání s ostatními rybami minimum. Nedělejte se iluze, že většinu z nich nezmasí ostatní rybáři. Často tak musíte nachodit mnoho kilometrů než narazíte na nějakou rybu přes padesát centimetrů. Těch menších bývá samozřejmě poměrně dost ale bohužel větších velikostí se zde dožívají štiky vzácně…
V intravilánu měst a vesnic je dostup k vodě většinou snadný. Dokáží ho znepříjemnit snad jen regulační zdi nebo oplocené pozemky. Naopak mimo zástavbu je malá řeka jako džungle. Při zahájení je tráva už řádně vzrostlá a tak není od věci i v létě nosit pořádné boty, kalhoty a dlouhý rukáv. Kopřivy jsou všude a ani hejna komárů vás šetřit nebudou.
Štiky zde najdete právě v okolí překážek a často stojí zaparkována i pod břehem tam kde je převislá vegetace nebo stromy s kořenovým systémem až do vody. Na malé řece není moc místa a tak ryby bývají blízko sebe. Pokud jsou v tůní tloušti a plotice či okouni,tak je dobrá šance, že blízko bude i štika.
Nástrahy v malých podmínkách
Malé toky nejsou příliš zaslíbené lovu na klasický jig u dna. Na štiku se daleko víc vyplatí chytat na gumové nástrahy s malým zatížením. I velká guma může dobře fungovat s hlavičkou do dvou gramů. Při takových vahách není celkem nutné plýtvat čeburaškami a hlavičkami. Stačí na lanko nacvaknout plavačkové broky. Z lanek tady nejlépe funguje tenký wolfram. S čímkoliv tlustším záběry klesají až na nulu.
Přitom si tady užijete spoustu záběrů od jelců a okouna. Jednou mě takto překvapil i malý sumec.
Prut si beru většinou 2,1 metru dlouhý se kterým se mi prostě dobře chytá na malé řece a celkově je lehký a příjemný do ruky. Točím na něm s malým navijákem velikosti 2000. Sám prut má zátěž jen 18 gramů, což přiznávám je na štiku trochu málo. Chytám tady ale většinou jen štičky do 60 centimetrů, které s tím zvládnu. Zásek taky není problém. Malé nástrahy a malé háčky zde drží i při absenci tvrdého prutu. Menší řeky tohle zkrátka snesou bez potíží.
Lov štiky na velké řece
Labe a Vltava už jsou poměrně velké řeky, na kterých loví opravdu hodně rybářů. Mezi velké toky nejspíš ještě můžeme zařadit i dolní Moravu a Dyji. Tyto řeky bohužel znám pouze z vyprávění a tak vám k nim mnoho neřeknu. Budeme mluvit o tom, jak funguje lov štiky na řece, která je z větší části regulovaná do plavební dráhy.
Zejména Labe je velmi unifikované na plavební hloubku. Všude je vybagrováno alespoň na tři metry a na většině míst se hloubka pohybuje kolem 3-4 metrů. Neexistuje téměř žádné vodítko, které vám prozradí výskyt štiky na takové vodě.
Jediné zpestření toku jsou samozřejmě jezy a podjezí. Štiky najdete ale i v ústí různých přítoků, za mostními pilířy a dalšími místy, kde se kupí rybičky. Dlouhá leknínová pole kupodivu takovým dobrým indikátorem nejsou, je jich poměrně dost a ryby zdaleka nejsou všude.
V létě taková místa shromáždění rybek docela často prozradí bolen. Ten na Labi tluče skoro všude ale dají se vypozorovat místa s větší intenzitou lovu dravců. Pokud je to poblíž přítoku s okysličenou vodou, pak můžete opět počítat s větším výskytem dravců. Lov samozřejmě není tak jednoduchý protože podobná místa jsou chronicky známá a chodí tam kdekdo. Posledně se mi dokonce stalo, že jsem takové místo prochytával z Belly boatu a na férovku mi tam ze břehu přišli další dva vláčkaři. Asi tu rybu potřebovali víc, tak jsem vyklidil pole než abych inkasoval olovem do hlavy.
Závěrem
Lov štiky na řekách je hodně o způsobu vedení nástrahy. Teď v létě mám raději rychlé agresivní vedení. Na různé pauzy na dně příliš nespoléhám až do podzimu. Ryby jsou i přes teplo hodně agresivní a tak není nad to je něčím vytočit. Ušetříme si navíc i hodně vázek s gumou. Všechny nástrahy vidím poměrně agresivně. Woblery s twitchingem a gumy nenechávám úplně padnout na dno. S nimi používám spíše houpavé vedení, kdy měním rychlost. Nástraha chvíli klesá a chvíli stoupá a do toho občas zatřesu špičkou prutu.
S woblery dělám v podstatě to samé. Někdy stačí se jen mechanicky soustředit na několik rychlých otáček a několik pomalých otáček. Záběr přichází prakticky vždy když najdeme to správné místo s výskytem ryb.
Na závěr bych vás chtěl popíchnout k diskuzi. Můžete do komentářů napsat, na jakých místech vám na řekách nejčastěji berou ryby. Hlavně na Vltavě se mi stává, že záběry přichází jen na pár flecích a jinde nic. Nejde o konkrétní lokalitu ale spíš o to jestli chytáte jen pod jezem, za mosty nebo spíš v nadjezí a kdy.
Čtěte další články: Návazec na štiku
Buďte první kdo přidá komentář