Jako rybařící děcko jsem samozřejmě hltal všechny tehdejší časopisy. Všechny novinky ze světa rybaření se mi zdály naprosto fascinující. Z finančního hlediska ale bylo chytání na moderní nástrahy nedostupné. Mojí hlavní taktikou byl tenkrát lov na rohlík nebo obyčejný chleba. Světě div se, jsou to nástrahy, které fungovaly výborně a fungují i dnes. Náklady na jejich pořízení jsou navíc minimální.
Plavaná i feeder jsou pro rohlík jako dělané
Lov na rohlík je neuvěřitelně univerzální metoda. Těsto z rohlíku se dá použít několika různými způsoby. Úplně nejjednodušší je vytrhnout kousek střídy a udělat z ní kuličku, kterou pak obalíme háček. Kuličku lze udělat v libovolné velikosti.
Při plavané s menším splávkem nám dokonce může kulička splávek vyvážit. Nebudeme potřebovat ani broky. Celá sestava se bude skládat jen z malého splávku a háčku. Takové chytání je velmi jemné a citlivé na ty nejopatrnější záběry. Zachytáte si takto výborně bílou rybu. Může vás ale překvapit spousta pěkných kaprů, kteří se na jednoduchou montáž dají ulovit nečekaně snadno.
Lov na rohlík nebo pařenou housku
Asi nejslavnější způsob, kterým se lov na rohlík praktikuje je napaření pečiva a jeho následné nařezání na kostičky. U nás doma se používala klasika. Housku nebo rohlík jsme napařili jako knedlíky.
K tomu jsme měli podomácku vyrobený lis. To byly v podstatě dvě prkénka se šrouby v rozích. Těmi se pečivo na nějaký čas zmáčklo a potom se ostrým nožem naporcovalo.
Nutno dodat, že paření rohlíků a housek může být celkem věda. Někdo to příliš neřeší ale můj otec si na tom dával extra záležet, neboť trpěl dojmem, že rybě se musí dát jen to nejlepší a hlavně nejčerstvější.
Napařoval klidně v půl třetí ráno, předtím než jsme na čtvrtou vyráželi k vodě. Lis se musel utáhnout tak akorát. Aby z rohlíku nebyla slisovaná úplná placka. Nejradši měl když kostička rohlíku ve vodě hned nabobtnala a pouštěla kolem sebe vůni.
Časem jsme dokonce dělali experimenty s máčením připravených kostek pečiva do barviva, to se nám ale moc neosvědčilo. Po vyschnutí byly kostky tak tvrdé, že o ně šlo lámat háčky.
Mimochodem, jako alternativu pařené housky lze použít speciální kleště. S nimi si můžete vycvaknout kuličku z rohlíku přímo u vody.
Obyčejný rohlík je nástraha za pár korun
Hlavní pozitivum, které lov na rohlík přináší je samozřejmě cena. Pokud si děláte kuličky z rohlíku přímo u vody, tak vám na jednu pár hodinovou vycházku stačí bohatě jeden rohlík. A ještě můžete trochu uždibovat.
Kterak šikovné české ručičky začaly z rohlíku dělat boilies
Běžné boilies vymysleli Angličané. To bychom ale nebyli Češi, abychom nevymysleli vlastní variantu. Rohlíkové boilies vzniká na principu lisování jako u paření. Zatímco můj tatík vždy chtěl housku co nejvíc nadýchanou, boilies se lisuje pořádně pod tlakem.
Výrobci mají navíc různé fígle. Kromě klasického barvení nebo dipování se může pečivo předem naříznout a dovnitř máznout druhá příchuť či podobné triky. Každopádně vznikne poměrně tvrdá nástraha, která se dává pod háček. Ve vodě funguje podobně jako pařená houska ale s delším časovým intervalem. Prostě to déle trvá než nasákne, což ovšem může být výhoda. Rohlíkové boilies ve vodě navíc krásně bobtná a zvětšuje a zároveň šíří své aroma do okolí. Osobně si rohlíkové boilies beru hlavně na lov na těžko nebo pokud vím, že jdu třeba na celý den. Mám menší spotřebu nástrah a nemusím tak často přehazovat.
Naopak na krátké vycházky se splávkem či případně na feeder si raději vezmu klasickou pařenku, na níž ryby reagují trochu rychleji.
Rohlíkové boilies si můžete snadno udělat také doma a hodně experimentovat. Rychlejší je ale zajít do rybářských potřeb a tam si koupit balíček nebo dva. Oproti normálnímu boilies je rohlíkáč samozřejmě daleko levnější. Obyčejnému rohlíku to ale cenou nemůže kontrolovat.
Buďte první kdo přidá komentář