Letošní zima je vlastně normální, taková jaká bývala dřív. Trochu jsme odvykli a teď se divíme věcem, které byly dříve běžné.
Posledních několik týdnů nám zamrzly mnohé tekoucí řeky, snad jen s výjimkou úseků s teplejší vodou a pásmy pod přehradami, kde se vypouští tzv. spodní voda.
¨Led znemožnil rybolov a jezdilo se spíše jen na dírky. Nyní se zdá, že by se mohly pohnout ledy.
Tohle rčení se dá pojmout doslova. Nejenže se můžeme těšit na první letošní lovy, ale také můžeme pozorovat jev zvaný ledochod.
Ledochod není nic jiného než odchod ledů – říkejte mi mistr dedukce. Nejde ale jen o to, že led roztaje. Na řece se roztříští na kry a ty putují po proudu dolů. Je to jev v našich podmínkách za poslední roky méně častý a poměrně efektní, včetně zvukových projevů. Když se řekou pohybují tuny materiálu, je to sakra znát a může to být někdy celkem problém.
Vodohospodáři jsou již na některých místech v akci i s těžkou technikou. Ledochod totiž působu destruktivně na vodní i jiné stavby na tocích a také může způsobit povodně. Je to jeden z projevů přírody a přirozenosti vodních toků, kterému by rybář měl rozumět.
Představte si zamrzlou řeku. Jakmile se teploty přehoupnou nad nulu, začne tát sníh a krátce nato i led. Na řekách se u břehů objevují první volné pásy vody, ledový pokryv praská a rozpadá se na velké kry. Ty se dávají do pohybu vlivem proudu a na veletocích dokonce i větru.
Řeka najednou ožije. Ledové desky do sebe narážejí, převracejí se, někdy s hlasitým duněním, a posouvají se po proudu jako pomalá, ale nezastavitelná masa.
Právě tady začíná problém. Ledochod působí na pohled majestátně a lákavě. Největším rizikem je samozřejmě lidská blbost.
Člověk má chuť jít blíž, podívat se, udělat fotku, stoupnout si na „ještě držící“ led. Jenže jarní led už nemá s tím zimním téměř nic společného. Je podmáčený, popraskaný a ztrácí nosnost doslova každou hodinou. Navíc se mění i břehy. Půda rozmrzá, voda je podemílá a stačí malý krok špatným směrem.
Statistiky z celého světa ukazují, že období tání patří k nejnebezpečnějším částem roku, pokud jde o pohyb u vody. Nejde přitom jen o rybáře, ale právě ti jsou ale u řek a nádrží nejčastěji. Kombinace touhy být po zimě co nejdřív u vody a falešného pocitu bezpečí je zrádná. Neštěstí si nevybírá a chyba se v jeho blízkosti neodpouští.
Největší problémy ale hrozí osídlení a infrakstruktuře v okolí toku. Na zúžených místech, v zatáčkách, pod jezy nebo u mostních pilířů se mohou kry hromadit a vytvářet ledové zátarasy. Ty zvedají hladinu a dokážou během krátké doby zaplavit břehy, které ještě před chvílí vypadaly bezpečně. Jarní ledochod je navíc rychlý a intenzivní. Trvá jen několik dní, ale jeho síla je násobně větší než u podzimního rozpadu ledu.
V minulých dnech například zasahovali vodohospodáři na řece Oslavě. V minulosti dokonce bylo běžné, že u nás ledové kry odstřelovala armáda.
Ledochod je ale zároveň krásný přírodní úkaz, který k jaru patří stejně jako první zelené břehy a zvýšená hladina vody.
Problémem je ovšem jeho rychlý nástup, který nelze zcela přesně předpovědět a navíc si vyžaduje okamžitou reakci aby se zabránilo případným škodám.
Čtěte také:
6 plus 1 důvod, proč se zúčastnit výroční rybářské schůze
Ryby z velkých českých řek obsahují chemikálie, vědci varují před konzumací
Extrémní kapacita navijáku: Mivardi Titanus můžete vybavit cívkou velikosti až 16000
Garda představuje nový kaprový vlasec: SKY-TEX je potažený fluorocarbonem
Buďte první kdo přidá komentář