Berou? Neberou! U ryb je častější, že tolik neberou. Vy taky pořád nežerete, alespoň většina z vás. Když to nebere tak máte tři možnosti:
- Sbalit se a jet domů
- Prokázat trpělivost a čekat až to začne
- Začít něco měnit a zkoušet tomu přijít na kloub. Když už nic jiného, tak bude čekání na rybu rychleji ubíhat
Lov ryb na udici je v případě nedravých ryb založený na tom, že ryba sežere naši nástrahu. Potravní chování tak hraje důležitou roli.
Stejně jako vhodná prezentace, krmení a v neposlední řadě i výběr místa.
Přesto se mnohdy nedaří udělat žádnou rybu. Člověk si přitom načetl články, z koukání na YT vás už bolí hlava a snažíte se dělat vše podle návodu zkušenějších rybářů. A stejně nic. V takové chvíli je snadné propadnout pochybnostem. Jenže právě tady začíná ta pravá rybařina. Kdyby to bralo pořád, tak je to nuda a šeď.
První a nejdůležitější věc je vydržet. To, že se nedaří, neznamená, že jste horší než ostatní. Nepočítejmě ty, kterým Svatý Petr dal víc než jiným. Někdo prostě chytá pořád. Takových ale moc není.
Většina rybářů si na rybu musí počkat a lepších výsledků dosahují až na základě vydřených zkušeností a znalostí.
Svoji roli hraje taky čas a trpělivost, na níž se rádo zapomíná a byla to přitom vždy hlavní deviza rybářů. Často se ale stává, že ten trpělivější ostatní výrazně předběhne. Rybařina není sprint, ale běh na dlouhou trať.
Když ryby neberou, je dobré začít u úplných základů. Zní to banálně, ale často právě tady bývá problém.
Mám kamaráda a ten zastává názor, že je potřeba jít při kontrole systematicky od konce udice. Jako první prověřuje háček. Pokud není dokonale ostrý, ryba ho může snadno vyplivnout. U něj je ta mánie s ostrým hrotem trochu na pováženou. Mění háčky po každém podezření na promeškaný záběr, což ale často budou třeba cejni nebo tloušti tahající za boilies na řece.
Pro jeho klid je ale potřeba mít háčky ostré a tak mění. Určitě to je věc ke zvážení, pokud si nejste jisti, že montáž je dost chytlavá.
Další věc u něj je délka vlasu. Pokud je moc krátký, nástraha nepracuje přirozeně. Pokud je moc dlouhý, háček se nemusí správně otočit. Ideální je, když nástraha prochází těsně kolem obloučku háčku. Někdy stačí pár milimetrů a výsledek je úplně jiný.
Velmi často rybář věří, že má vše správně připravené, ale realita pod vodou je jiná. Proto má smysl montáž otestovat ve vodě. Stačí kýbl nebo okraj u břehu. Může se stát, že nástraha zvedá háček, nebo leží úplně jinak, než jste chtěli.
Co se týče nástrah plovoucích, hlavně popup boilies, je potřeba je prověřit důkladně. Dobrá popka má mít silnou vzplývavost. Musíte si totiž uvědomit, že nástraha která funguje jakž takž při zkoušce v kýblu nebo u břehu nemusí fungovat stejně na lovném místě.
Hloubka, tlak pod vodou a dlouhodobé vystavení nástrahy vodě totiž schopnost plavat snižují. Klidně se může stát, že nástraha v hloubce třeba na pískovně nebo přehradě nebude dobře fungovat. Často bude ležet na dně jako by to nebyla plovoucí ale potápivá kulička. Plovoucí nástraha musí být kvalitní jinak jde prezentace víte kam.
Při uvažování o příčinách neúspěchu je třeba brát v potaz substrát na dně.
Velkou roli hraje také typ dna. Jiná montáž se hodí na tvrdé dno a jiná do bahna. Pokud použijete nevhodnou sestavu, nástraha může zapadnout nebo působit nepřirozeně. Typickým problémem je lov na bahně, kde se montáž ztratí a ryba ji vůbec nenajde.
Nepřestává mě fascinovat kolik rybářů na jednom mém oblíbeném rybníku hodí montáž do největšího bahna, kde to zapadne prakticky okamžitě. Osobně dávám přednost průzkumu dna olovem a výběru místa, kde se vrstva bahna ztenčuje. Vyřešit to může také vhodná montáž jako například chod rig.
Další častá chyba je zamotání při náhozu. Ne vždy si toho rybář všimne. Montáž pak leží ve vodě v nedobrém stavu. Na tohle jsou dobré PVA sáčky. Pokud nepotřebujete házet enormně daleko, tak PVA řeší spoustu problémů. Je to také jeden z fíglů, jak si poradit s bahnem jelikož montáž propadá bahnem trochu pomaleji a nedostane se tak hluboko do sedimentu.
Pokud ještě před dopadem zaklopíte překlapěč a mírným pohybem prutu zpět sestavu při dopadu potáhnete na bahně k sobě, tak máte slušnou šanci, že zůstane ležet na vrchu bahna. Pár centimetrů může o výsledku rozhodnout…
Teď se dostáváme ke krmení. Spousta rybářů má pocit, že čím víc krmení, tím lépe. Jenže to tak není. Ryby se mohou velkého množství potravy leknout. Velké krmáky už mají spojené s nebezpečím. Nebo se prostě nasytí a o nástrahu už nemají zájem. Rozumnější je začít opatrně. Například pár raket krmení každou hodinu. Tím vytvoříte stálý signál, ale ryby nepřekrmíte.
Důležité je sledovat čas záběrů. Pokud zjistíte, že ryby berou jen v určitou dobu, můžete tomu přizpůsobit taktiku. Má smysl krmit o něco dříve, aby bylo místo připravené. Časem si tak vytvoříte vlastní systém.
Pak je tu ještě jedna možnost, kterou ale dost rybářů nemá rádo. Navíc není prakticky použitelná na většině míst, kde máte blízko sousedy.
Zkuste jako při aktivním lovu nahodit trochu jinam. Někdy stačí jen o pár metrů vedle a situace se prudce mění.
Při aktivním lovu se vyplatí prohledávat okolí. Jeden prut dejte do středu krmáku, další kousek vedle. Ideální je lovit ve dvou protože pak máte další dva pruty k průzkumu. Postupně můžete vzdálenosti a místa měnit. Tím zjistíte, kde se ryby skutečně pohybují. Je to skvělé zejména na středních ale členitých revírech.
Může se stát, že záběr přijde z místa, které jste původně považovali za horší. Třeba z právě ze zabahněné mělčiny. V takové chvíli má smysl změnit strategii a zaměřit se právě na tyto úseky.
Nesmíme zapomenout ani na revíry s velkým tlak rybářů. Na hodně navštěvovaných vodách jsou ryby opatrné. Hluk, časté náhozy a velké množství krmení je mohou zahnat do defenzivy. V takové situaci má smysl hledat klidnější místa. Často jsou to jednoduše ty, kam vede delší a horší cesta nebo je tam strmější břeh.
Někdy stačí jeden prut umístit bokem od hlavního lovného místa. Právě tam může přijít záběr, který rozhodne o celé výpravě. Ryby totiž často vyhledávají klid a bezpečí.
A pak je tu ještě jedna věc. Neúspěch na rybách nemusí mít zcela zjevnou příčinu.
Dřív když šli chlapi po práci k rybníku nebo řece, napíchli tam kolínko nebo housku a za tři hodiny nechytili nic, tak se z toho nezhroutili. Dneska je to trošku složitější.
Ze všech stran vás masírují trofejními rybami. Investice do rybaření jsou taky obrovské. Dřív stačily dva levné pruty, nástraha co dům dal a chytalo se často blízko domu.
Teď máte ve vybavení většinou desetitisíce, což je částka, kterou není problém za pár let rybaření utratit. Nejen za pruty a další „hardware“ ale taky za krmení či nástrahy. Navíc se za rybami cestuje daleko, což stojí další prachy.
Podvědomě si tak někteří rybáři zanáší brouka do hlavy, který tvrdí, že musí mít výsledky. Z mojí zkušenosti můžu říct, že někdy to prostě nebere i když neděláte nic vyloženě zle.
Důležité je vydržet. Po šňůře neúspěšných výprav totiž vždycky přijde tak famózní. Pokud ale zůstanete doma, tak ji nezažijete.
Buďte první kdo přidá komentář