Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) je nejčastěji uměle chovanou rybou v Evropě a v celém světě. Ze své původní domoviny se rozšířil do více než stovky zemí na několika kontinentech a jedná se o jednu z nejdostupnějších ryb na trhu.
To platí pro konzumenty i pro sportovní rybáře, neboť jeho násada je také velmi dobře dostupná a pstruh duhový tvoří velmi oblíbený druh na soukromých vodách i svazových revírech.
Jeho původní domovinou je americký kontinent potažmo řeky na samém severu Asie. poloostrově Kamčatka. Ve Spojených státech a Kanadě je rybářsky ceněná zejména jeho tažná verze zvaná steelhead.
Jak se ale pstruh duhový dostal z Ameriky až do Evropy? Jako vždy za tím stojí člověk.
Duhák se s největší pravděpodobností stal asi nejvíce uměle odchovávanou rybou na světě. Počátky jeho umělého chovu se datují do roku 1870 na západním pobřeží USA.
Líhní zde bylo v té době více. Obecně se ale má za to, že velká část prvně dovezených pstruhů duhových, rozšířených po celém světe i u nás, měla své předky z líhně na řece McCloud v Kalifornii, která od konce sedmdesátých let devatenáctého století zásobovala vydatně odběratele a další líhně v oblasti.
Tajemství zahaluje také původ prvních generačních ryb. Odborníci se domnívají, že právě kalifornské líhně položené na řekách blízko oceánu mohly hojně využívat tažnou formu duháka (steelhead), zatímco líhně ve vnitrozemí spíše běžné ryby. Postupně tak docházelo k jejich křížení. K tomu nakonec došlo i mezi jednotlivými liniemi dovezenými do Evropy.
První várka mířila do Japonska
Naprosto první transfer a introdukce pstruha duhového nesměřovala do Evropy, nýbrž „přes vodu“ do Japonska. Deset tisíc jiker putovalo roku 1879 z oblasti soutoku řeky McCloud River a potoku Campbell Creek.
První evropská várka směřovala hned v následujících letech do Francie. Pro nás je důležitý roku 1882, kdy začal převoz jiker do Německa. Sousedi na západ od nás projevili obchodního ducha a rozjeli budování líhní ve velkém.
Právě od nich se pstruh duhový hojně rozšířil do okolních zemí a koncem osmdesátých let devatenáctého století zamířil i na území naší země. Pstruh duhový rybáře nadchl, jeho odchov na rybnících je poměrně snadný a maso chutné.
V následujících letech následovaly další dovozy pstruhů duhových z různých lokalit na severoamerickém kontinentu.
Z hlediska chovu pstruhů duhových tvoří významný předěl hospodářská krize a druhá světová válka. V té době došlo k zániku mnoha pstruhařství ve střední Evropě a přerušené obchodní styky znemožnily dovoz z amerického kontinentu.
Následoval dovoz dalších linií v poválečném období. Významným milníkem se stala šedesátá léta, kdy do Československa dorazila první zásilka duháků z Kanady. Jednalo se jezerní linii Kamloops (dle jezera Kamloops v Britské Kolumbii), která dala základ některým umělým chovům na našem území až do dnešní doby.
Umělý odchov i přirozený výtěr
Populace pstruhů duhových u nás samozřejmě zhusta závisí na vysazování. To je na revírech dáno i tím, že uměle odchovaná ryba ve volné vodě velmi brzo skončí na jídelníčku predátorů nebo člověka. Jeho možnosti přirozené reprodukce jsou také dosti omezené.
Přesto ale u nás k samovýtěru pstruha duhového příležitostně dochází. Historicky byl zmiňován například samovýtěr na Loučné a jiných lokalitách.
Při odlovech se zjistila v poslední době občasná přítomnost malých duháků také na Lipně, což nejspíš znamená, že dochází k jejich výtěru na některém z přítoků naší nejrozlehlejší přehrady.
Výtěr pstruha duhového probíhá v období vrcholu naší zimy, nejčastěji v lednu.
Naprostá většina pstruhů duhových, které ale chytíte na udici nebo koupíte v obchodě, pochází z umělého výtěru. Jedná se o ryby odkrmené na „granulích“, jejichž chování ve vodě se silně odlišuje od divokých pstruhů obecných.
Zejména čerstvě vysazení pstruzi se často vrhají téměř po všem, co se ve vodě hne. Jedná se samozřejmě o vítaný úlovek, který je určen hlavně ke konzumaci. Nejběžnější násada duháka na svazové vodě má kolem 35 cm a váží do 0,4 kilogramu. Sem tam ale můžete narazit na slušnější kousky.
Kritika jeho vysazování se objevuje zejména v posledních letech, kdy se snižují stavy pstruhů obecných a lipanů. Při vysazení do tekoucích vod pstruhového a lipanového pásma se duhák stává jejich potravní konkurencí. Zároveň může v období tření konzumovat jejich jikry.
Jako nepůvodní druh se dostal také do hledáčku nejrůznějších ochránců přírody. Na seznamu invazních druhů ovšem nefiguruje, ačkoliv svého času panovaly obavy, že jeho vysazování do sportovních revírů nebude možné.
Jeho přítomnost a vysazování na revíry s obsádkou původních lososovitých ryb je kontroverzní, na ostatních vodách se ale stává příjemným zpestřením pro všechny sportovní rybáře. Naprosto nezanedbatelný je také jeho hospodářský význam. V Evropě se duháků údajně každoročně vyprodukuje více než 300 tisíc tun.
Kde hledat duháka na českých vodách?
Najít revír s duháky vám nedá velkou práci. Snadno je můžete chytit na soukromých revírech, kde se duháci loví nejčastěji v období podzim až jaro.
Kromě duháků se zde ovšem může vysazovat také siven americký, který se liší svým vzhledem a odolností na některé nepříznivé vlivy. Z hlediska lovu se ale chová dost podobně.
Běžná velikost duháků se nasazuje na většinu pstruhových revírů u nás. Zde dochází k nárazovému a většinou trochu tajenému vysazování několikrát do roka.
Následuje nájezd na revír, který trvá několik dní po nichž ve vodě zůstává pár popíchaných mohykánů, které již není tak snadné chytit.
V ČR existují také trofejní svazové revíry, kde máte šanci na větší ryby. Kromě zmíněných soukromých rybníků a nádrží se jedná například o revír Vltava 24 (MP revír se zvláštní povolenkou) nad Českými Budějovicemi).
Čtěte také:
Buďte první kdo přidá komentář