Jak najít dravce na přehradách bez echolotu

Štěchovice jsou vhodné zejména pro přívlač z lodi

Při vláčce je umění najít rybu kolikrát důležitější než umění samotného lovu. Kde ryby nejsou tam nenachytá ani mistr světa. Čtení vody je ale záležitost ošemetná, která nepřichází hned a pro začátečníky je často obestřena tajemstvím.

doporučujeme

Znalost perspektivních míst na přehradě většina rybářů získává prostým zkoušením a pozvolným pozorováním. Díky tomu po nějakém čase poznají, kde na jejich revíru to bere nejlépe.

Taková zkušenost je ale těžko přenositelná na jiné revíry. Zatímco doma není problém zazářit před občasnými návštěvníky odjinud. S příjezdem na neznámý revír se naopak my dostáváme do nevděčné role tápajících přespolních rybářů.

Můžeme samozřejmě postupovat podle našich zkušeností a vyhledávat místa podobná těm, kde chytáme doma. Najít ale horké fleky ani tak není snadné.

Na tom samozřejmě vydělávají výrobci echolotů. Ne každý ale tento výdobytek vlastní. Ne všude všude navíc můžete chytat z lodi nebo máte k dispozici vhodné plavidlo. Ani nahazování echem jako je deeper to nemusí vyřešit. Zkrátka echolot zatím není tak dokonalý, aby byl garancí úlovku. Průzkum dna s ním také zabere nějaký čas a naučit se správně interpretovat údaje z displeje je na samostatnou knihu.

Přeneseme se zpátky o dvacet let. Moderní rybařina na vláčku už tenkrát existovala ve stejné podobě jako dnes. Dostupnost lovu s echolotem byla ale skoro nulová a tak jsme si museli poradit jinak. Současná situace je úplně jiná ale i tak se nám rozvědka nových revírů může podařit bez drahých přístrojů.

Průzkum přímo na místě

Kolikrát není nic jednoduššího než přijet na místo a podívat se pouhým okem. Naše přehrady jsou poměrně malé a tak se spousta věcí dá jednoduše vykoukat. Na Lipně nebo Orlíku to bude asi poněkud těžší ale menší nádrže bývají překvapivě dobře čitelné.

Mělčiny a překážky ve vodě

První, co můžeme identifikovat jsou mělké partie přehrad. Většinou se prozradí něčím co trčí z vody. Spadané větve a stromy jsou dobře znatelné na velkou vzdálenost a zároveň bývají dobrým úkrytem pro dravce. V letním období jsou mělčiny plné malých rybek. To je potrava od které dravec nebude daleko. Pokud je podobné místo ještě lemováno travinami zasahujícími ze břehu do vody, tak máme z půli vyhráno.

Nezapomínejte ani, že mělčina není nekonečná a někde musí být zlom do větší hloubky. Jsou případy, kdy lze takové místo vypozorovat pouhým okem. Mělké nádrže za slunečných dní můžeme dobře zkoumat z výšky. Stačí nebýt líný a podívat se ze svahů nad jezerem či mostů.

Dno si můžeme osahat i prutem

Základní průzkum zlomů ve dně je kdysi běžná dovednost, kterou by měl vláčkař zvládnout pomocí prutu. Olovem nebo i jigovou nástrahou můžeme náhozy směřovat do různých míst a pozorovat dobu klesání nástrahy na dno, jak po dopadu na hladinu, tak i během přestávek v navíjení.

Pro představu stačí pár hodů a snadno zjistíme, jestli je v okolí nějaký výraznější rozdíl hloubek. Na rozdíl od echolotu nevíme nic o konkrétní hloubce ani o rybí obsádce. Často ale stačí jenom vědět, kde začíná zlom a kde mělčina. Se šňůrou a trochou cviku dokážete i cítit dopad nástrahy na dno a poznat jestli je zde bahno či tvrdý podklad.

Průzkum online

Dnes už se dá spousta věcí vykoumat i přes internet. Základem je jednak prvotní pohled do mapy. Můžeme snadno zjistit, kde je prudký skalnatý břeh. Pod ním většinou padá do hloubky i dno. Naopak ze strany pozvolného poklesu terénu můžeme většinou čekat mělčí vodu.

Největší pomocník je ale letecká mapa. Jediným pohledem kolikrát zachráníte celou výpravu. Při cestě na neznámý revír se vyplatí zjišťovat i situaci na břehu. Co se na mapě tváří jako louka může být například kotviště hausbótu, kde se skoro nedá chytat a kde ani nejspíše nebudete příliš vítáni.

V závislosti na době pořízení snímku pak z výšky bývají dobře vidět porosty rostlin u břehu a často i náznaky mělčin a větších hloubek. Nezřídka se ve vodě vine silueta původních koryt, která nás eminentně zajímají.

V tomto je zajímavé být trochu koumák a dokázat si najít nebo opatřit staré mapy. Většina přehrad u nás pochází z období poloviny dvacátého století. Z té doby existuje spousta kvalitních map, kde můžete vidět jak původní koryto toku, tak i sklonové poměry zatopené oblasti.

Líná huba, holé neštěstí

A pak samozřejmě úplně nejjednodušší způsob je se zeptat. Rybáři jsou zvláštní národ. Svoje místa dost držíme v tajnosti skoro jako houbaři. Nepochlubit se s pěkným úlovkem ale nevydrží nikdo a tak můžeme dobrá místa kolikrát zjistit i bez otázek.

Ptát se přímo je většinou chyba. Kolikrát stačí na novém revíru začít nenucený rozhovor s domorodcem lovícím kapry. Po pár konverzačních obratech na téma, jak neberou stačí nenápadně poznamenat, že jdete na vláčku ale asi nic nechytíte.

Pak už se to většinou sype samo. Tuhle támhle chodí někdo na štiky, před týdnem chytili candáta na rybičku támhle atd. Pravda je samozřejmě jen asi půlka těchto informací a velikost úlovku je nutné dělit dvěmi. Nicméně, každý střípek informací do naší mozaiky musíme prověřit!

Čtěte naše další články:

Bolen Candát Hlavatka Jesen Jeseter Lipan Losos Okoun Parma Pstruh Duhový Pstruh Potoční Sumec Tloušť Štika

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*