Není lepšího města pro rybáře než Hradec Králové. Leží na soutoku Labe a Orlice. To je samo o sobě super. Jako bonus máme asi milion hektarů starých ramen, pískoven a pár rybníků. Každý den můžete rybařit na jiném místě a přitom za celou sezónu nevytáhnout paty z katastrálního území statutárního města Hradec Králové.
Jelikož máme rádi klid a nechceme aby nám někdo propíchnul gumy u auta, raději jsme místo písáků vyrazili na zahájení na řeku u nás ve městě. V centru je paradoxně nejméně rybářů a když ryby neberou tak můžete alespoň koukat na hezké holky okolo. Problém s parkováním tady navíc není žádný, buď zaplatíte nekřesťanské peníze jedné soukromé partičce, která drží městská parkoviště v šachu, nebo prostě přijedete trolejbusem až k vodě!
První trolejbus nám ale z benešovky na zimák jede až po půl páté. Startovní výstřel jsme tak prošvihli. Ale to nevadí protože je pracovní den a žádný nápor u vody úplně nebude, doufáme. Že budeme toho rána jediní vláčkaři asi na dvou kilometrech řeky mě nenapadlo. Možná jsem se blbě dívali a ostatní mají tak dokonalé maskování, že nejsou vidět.
Orlice si tiše šumí na moravském jezu a my pádíme na začátek našeho oblíbeného úseku. Hned pod lávkou Ladin bere prvního tlouště. Já testuju nové jigstreamery ale kromě dvou vázek, které se daří zachránit, nemám nic. Ani dopravní značku nebo kus mobilního plotu, což jsou zde časté úlovky. Magnetoví rybáři asi zahájili sezónu dřív a všechno vytáhli.
Dál po proudu potkáváme ještě dva bobkaře jak to drtí poctivě na rybičku s kačenou. Zatím ale prý ani ťuk, dokonce ani cejni na feeder nejdou.
Pod soutokem se na chvíli tak zakoukám na nutrie naproti, že zapomenu přepsat revír. Ostatně jako vždycky. Ladin navrhuje, že by tady pro mě měli zatlouct speciální ceduli protože jinak o ty papíry jednoho krásného dne přijdu.
Blbých keců nedbaje ale chytám dál. Konečně první rybka. Labský okoun asi 20 centimetrů kousek od břehu, to je klasika všude kolem. Divím se, že na Orlici žádný nepřišel.
Samozřejmě Ladin mě nepřestává lézt na nervy a tahá letošní premiérovou štiku 53 centimetrů. Na to konto mě napájí placatkou, prý abych měl pak v práci lepší náladu. (Přesně ten důvod proč jsme nejeli autem).
Za mostem dostávám ďahu do prutu ale nic z toho. Že by candát? Bohužel se to nedozvíme. Ale i malý náznak úspěchu mi dodává bodrost a tak nemilosrdně házím twistera někam do středu sedmdesát metrů širokého veletoku jménem Labe.
Dlouhou dobu jsme bez záběru a děláme jenom kulisu pejskařům a ranním běžcům. To jsou opravdoví páni labských břehů. Ne žádní boilisáci, které bez slitování vyhání městská policie (vlastní zkušenosti). Pejskařů a běžců je oproti rybářům největší přesila.
Podle našich výsledků to ale vypadá, že největší menšinu na Labi tvoří dravá ryba. Kde jsou ty štiky a candáti? Nedávno jsem viděl na Facebooku stránky německých rybářů z Labe. Candáti jak noha od kulečníku na každý druhý fotce!
Z přemítání mě ruší záběr. Konečně je to tady! Výskoky nad vodu neomylně prozrazují o koho jde. Další štika jde na exkurzi z Labe ven. Jenom na chvíli samozřejmě. První rybu neberou ani největší masařky, natož my. Nálada letí strmě vzhůru. Bohužel to byla na další hodinu a půl poslední naše rybka.
Je půl deváté ráno a oproti předpovědi je nebe vymetené a bez mráčku. Nejvyšší čas skončit než se tady uvaříme. V práci jsem prozřetelně nahlásil příchod až kolem poledního a tak ještě stíháme závěrečný přípitek na zdar lovu dravců v roce 2020.
U nemocnice se loučíme s tím, že o víkendu to řádně potrápíme na Labi znovu ale jinde. To jsme ale ještě netušili, že Labe s Orlicí si vezmou k srdci naše vzdechy po německých rybách a ukáží nám přímo v centru Hradce jak asi vypadá průměrný průtok někde kolem Drážďan:)
Buďte první kdo přidá komentář