Za necelý měsíc začne sezona lovu na pstruhových vodách, což je svátek nejen pro muškaře ale hlavně pro vyznavače vláčení. Možností, na co lovit, je asi tak milion. Velké obliby dosáhly tvrdé nástrahy jako různé plandavky a woblery. V časech, kdy jsem se ale proháněl po rodných pstruhovkách s vláčákem v ruce, jsem na prutu měl většinou něco jiného. Velkou roli tenkrát hrála finanční stránka věci. Gumové nástrahy na pstruhy ale nejsou z nouze ctnost, nýbrž jsou velmi efektivní a zábavné. Při použití menších nástrah a háčků bez protihrotu navíc se navíc jejich šetrnost vůči rybám dá srovnávat s umělými muškami.
Jaké nástrahy si vzít na pstruhovku?
Vezměte si cokoliv, čemu věříte. Každý má nějaké oblíbené druhy gum. Za mě funguje i stará dobrá klasika – twistery a kopyta. Zachytáte si ale také s různými nymfami, červíky a ráčky. Když tedy vyložím karty na stůl tak zhruba v 80 procentech případů chytám kopyta (rippery), zbytek připadá na nymfy a další “hmyz“.
Tip: zajímají vás nástrahy napodobující hmyz? Přečetěte si článek o hmyzích woblerech!
Osobně si myslím, že na klasické pstruhové řece větší podíl úspěchu připadá ne na nástrahu ale spíš na schopnost najít a prochytat ty správná místa a taky si ryby nevyplašit.
Nástrahy, které mají vlastní chod při navíjení
- Gumové twistery a kopyta
Bez chodu, s nutností oživit vedením
- Nymfy
- Smáčci
- Pijavice
- Červi, umělé žižaly
- Ráčci
Smáček
Gumové nástrahy na pstruhy a jejich velikost
Pstruhová vláčka se asociuje s UL pruty a menšími nástrahami. Moje nejoblíbenější nástraha bylo dlouhá léta všobecně používané kopyto Relax o velikosti 5 cm v různých přírodních barvách. To byla ostatně jasná volba nejen na pstruhy ale také na okouny na MP revírech.
Vůbec ale není od věci používat nástrahy větší. Pstruh určitě bez potíží sežere gumu o velikosti 7 centimetrů. Větší jedinec samozřejmě i víc. S větší nástrahou klesá celkový počet záběrů ale zvětšuje se průměrná velikost. Máte-li v merku veterány 40+ tak určitě větší nástrahy zkuste.
Musím vzpomenout na Jakuba Vágnera a jeho cílevědomost, díky níž se v prosinci proháněl po svazovcýh pstruhovkách ve snaze chytit bájnou hlavatku. Nepovedlo se mu to. Díky někoilka dnům běhání kolem vody s velkou nástrahou ale chytil minimálně jednoho trofejního potočáka. Lepší důkaz, že odhodlání a houževnatost vede k výsledkům lze těžko hledat.
Pozor na háčky
Větší gumové nástrahy na pstruhy doporučuji vybavit menším háčkem se zamáčknutým protihrotem, záběr menší ryby vyloučit nejde a velké jigové hlavy s háky určenými na velké dravce mně nepřipadají vůči pstruhům šetrné. V lepších obchodech mají široký sortiment hlav v kombinaci všech záteží a velikostí háčků.
Ve většině obchodů ale moc výběr není, takže je dobrá volba použití čeburašky, kde si vyberete libovolnou zátež podle potřeby a nasadíte vhodný háček.
U menších nástrah asi stačí standardní jigovky. Když jsem chytával v pomalejších tůních nebo na mělké vodě tak mi dokonce stačil obyčejný háček s očkem a broky.
Jak na vedení gum na pstruhovce
Pro mě má pstruhovka jednu zásadní výhodu – je dobře čitelná. Přírodní členitá řeka rybáři dá spoustu možností jak a kam nahodit a vést nástrahu. Naopak nemám rád příliš nadjezí, kde se dá sice chytit spousta pěkných ryb ale lov je pro mě trochu nuda. Zejména pokud jde o monotonní usek nad větším jezem připomínající spíš umělý kanál.
Vzhledem k tomu, že moje revíry jsou členité celkem dost s turbulentním peřejemi, což platí hlavně zjara při vyšším průtoku, moc neřeším způsob vedení. Půlka nástrah má vlastní pohyblivý ocásek a zbytek se v různě proudícím prostředí rozehraje sám o sobě. Pomáhám tomu jen například lehkým pocukáváním špčky prutu.
Celá moje “strategie” ale spočívá v tom, že se snažím házet na “horká” místa. Když vidím konkrétní potenciální úkryty ryb, tak mě to daleko víc baví než při chytání na zdánlivě monotonních úsecích, kde je potřeba nějaká systematičnost při prochytávání celého okolí.
Vedení nástrahy po proudu (nához proti a stahování s proudem k sobě)
Záběry mám při vedení po proudu i proti. Tahání nástrahy po proudu k sobě má výhodu v tom, že ryby koukají dopředu a rybáře za sebou si hůře všímají. Naopak zde hrozí častější vázky, neboť se nástrahy neustále zakliňují mezi kameny a štěrk.
Proto dost laboruji s váhou zátěže aby při požadované rychlosti navíjení nástraha jela někde nad štěrkem a nevázla. Nesmí se ale přitom vzdálit příliš od dna. Chce to trochu zkoušení a vždy přizpůsobení se konkrétnímu místu. Většinu času se ale pohybuji v lehkých hlavách nebo čeburaškách do 5 gramů. Chytám spíše střední řeky, věřím tomu, že třeba velká Ohře nebo slovenské řeky budou o něčem jiném. Naopak malé potoky odchytáte třeba jen s háčkem a brokem.
Pozor na to, že rychlý proud svádí k rychlejšímu stahování nástrahy. Proud je rychlý hlavně u hladiny. Poblíž dna rychlost proudění prudce klesá takže nástrahu můžete vést daleko pomaleji. K tomu se hodí trochu lehčí zátěž, což je lehce nelogické v silném proudu.
Jde o to, že nástrahu nechávám splavávat proudem a v podstatě jen zkracují vlasec a vybírám vznklý pytel. Rychlost navíjení je v tomto případě jen o trochu větší než rychlost proudu u dna. Občas to trochu pocuknu abych udržel kontakt s nástrahou a nepohřbil ji mezi šutry. Tento způsob vedení funguje hlavně s menšími nástrahami do 5 cm.
Někdy samozřejmě pstruh do gumy praší naopak při rychlejším vedení. To tak prostě je a nic vám nebrání rychlost různě střídat.
Vedení proti proudu
Proti proudu to zas funguje trochu jinak. Tady musíte přidat větší zátěž aby se guma držela u dna. Na rozdíl od vedení po proudu si můžete dovolit i pauzy, kdy nástraha v proudu vlaje nebo klesá pomaleji či rychleji ke dnu (to závisí na kombinaci síly proudy, váhy zátěže a odporu, který klade nástrahy – twister má větší odpor než třeba smáček).
Tady se občas vyplatí u nějakého zajímavého místa na chvilku zastavit. Například nad nějakou jamkou nebo poblíž výrazného kamene v řece. Někdy takhle zjistíte, že v řece nejsou jen pstruzi ale jelci, kteří si na takto zastavivších nástrahách rádi smlsnou.
Vzhledem k mojí lakotě a neochotě nechávat v řece utržené gumy (ekologie přece) moc nenechávám nástrahu dopadnou až na dno. Vím, že dopad na dno funguje taky. Je to například princip lovu na Hauzerovo peří ale příliš to nevyužívám. Výjimkou jsou nadjezí nebo klidné úseky bez štěrkového dna. Na písku, skále nebo jemném sedimentu to zkouším. Úspěchy nějaké jsou ale skoro propadám pocitu že vedení ve sloupci mi tady funguje líp. U dna to často vezme nějaký zatoulaný okoun a zkraje jara hodně jelci, kteří jsou v hloubkách u dna naštosovaní a čekají na lepší časy.
Na jaká místa se snažím gumové nástrahy na pstruhy hodit
Soustředím se na prochytávání přirozených úkrytů ryb. V první řadě to jsou:
- Podemleté břehy u hlubších tůní – tady jsou často hezké ryby. Nástrahu stačí táhnout podél. Není to ale tak snadné, neboť ryby tady se strašně lehce vyplaší a pak to vypadá, že podél břehu není ani šupina. Velmi dobře tady ryba vnímá, když se snažíte nenápadně přibrodit na dohoz. Při lovu ze břehu to je ještě horší. Našlapovat se musí pomalu a opatrně, plížení není od věci:)
- Jámy za peřejemi – tady se ryby většinou nevyplaší ani když brodíte poblíž. Zpěněná voda a hluk kryje rybu před predátory ale zároveň nevidí příliš co se děje. Hodit nástrahu do těchto míst většinou přinese úspěch. Samozřejmě musíte ale dostat nástrahu blíž ke dnu, ať po ní ryba vyjede. Padnout až na dno to ale úplně nenechávám kvůli vázkám.
- Začátky a konce tůní – zde bývá často poměrně mnoho pstruhů, většinou ale ne příliš velkých
- Překážky v toku – nejčastěji kameny, občas padlé kmeny. Bohužel jde o nejvíc prochytávaná místa, takže často bez úspěchu
- Podjezí – není třeba nic dalšího dodávat, jedny z top fleků. Bohužel jsou to místa se skoro největším tlakem ze strany rybářů (Takové to: mám chvíli času, tak si skočím na pstruhy pod jez). Ryby zde ale bývají nehledě na to, že se zde rybáři doslova střídají od rána do večera.
Šetrnost především
Lov na pstruhových vodách je asi nejkrásnější rybaření jaké můžete v naší zemi zažít. Kde jinde se pohybujete v čisté přírodě, uprostřed lesů, polí nebo luk. Samozřejmě to neplatí pokud chytáte v centru města nebo u silnice, které tak rádi projektanti staví do hlubokých horských údolí. Pěkná místa ale stále máme i v naší přírodě.
Se stavem pstruhů to ale není žádná pohádka. Především přirozená obsádka pstruhů potočních na tom není úplně dobře, i když se situace lepší. Změny ale vyžaduje náš přístup k lovu. Zase to bude trochu moralizování ale musíme si uvědomit, že naše chyť a pusť není všespásné.
Dřív každej strejda šel na pstruhy s cílem si užít rybaření ale taky přinést domů maso. Za chvíli měl v košíku 3 potočáky (někdy i 4, bo rodina je čtyřčlenná a porybný zamhouří oko) a pak šel domů. U vody strávil třeba jen pár hodin, někdy ani to ne.
Dneska pouštíme potočáky ale chytíme jich třeba 20. Je otázka, jestli bychom neměli mít trochu sebereflexe a třeba nechytat pořád dokola na místech, kde je hodně ryb menší velikosti. Zároveň existuje pár velice prostých tipů, jak být k rybám co nejšetrnější:
- Používat malé jednoháčky bez protihrotu
- Nebrat si na rychle tekoucí vodu slabé UL pruty – zdolávání na divoké řece trvá o hodně déle, nevyčerpávejte ryby, které budete vracet vodě
- Naučte se vyprostit ryby bez podběráku a zbytečné manipulace – k tomu pomůže zmíněný bezprotihrotový háček. Gumové nástrahy na pstruhy mohou být stejně šetrné jako mušky při muškaření
- Když už musí ryba do podběráku, tak si kupte podběrák s gumovou sítí. Rybu při manipulaci v síti udržujte pokud možno ponořenou ve vodě
- Zkraťte čas focení na minimum – kamera v držáku na hlavě nebo hrudi je připravena k použití během sekundy
*Na focení se mi osvědčilo mít telefon na šňůrce kolem krku. Foťák lze zapnout přímo ze zamknuté obrazovky a jako spoušť lze nastavit postranní tlačítko. Fotka je otázka vteřiny
Buďte první kdo přidá komentář