Jsou chvíle, kdy si člověk uvědomí, jak moc závisí na maličkostech. U rybáře je to třeba obyčejná čelovka.
Dneska to mladí rybáři asi budou pokládat za historky z třetihor, ale byly časy, kdy jsme neměli světlo na každém „gadgetu“ jako dnes.
Teď si můžu téměř okamžitě s vysokou intenzitou posvítit výkonnou diodou na mobilním telefonu, mám i světlo na hodinkách.
Všude jsou k dostání čelovky a světla, která se snadno nabíjí a svítí jak průměrná dědina na Moravě v osmdesátých letech během hodů.
Čelovka je pro dnešního rybáře samozřejmost. První jsem si pořídil v devadesátých letech, kdy se začalo častěji jezdit na ryby v noci. Rybářské časopisy také tenkrát byly plné reklam na tyto produkty, ještě s klasickou žárovkou!
Člověk si na ni rychle zvykl, i když svítila méně a žrala baterky až nehezky rychle oproti dnešním modelům. Uvolnila ale rybáři ruce a pohyb v noční přírodě přestal být problém. Začal jsem světlo na rybách brát za samozřejmost.
S ním bylo noční chytání úhořů snadné i první výpravy na kapra přes noc byly o poznání komfortnější. Nově nastolený komfort se ale nezadržitelně obrátil ve špatný vtip. Murphyho zákony tvrdí, že co se může porouchat, to se porouchá.
Byl jsem tehdy u vody sám, pozdně srpnová noc, vzduch voněl blížícím se podzimem a na hladině se odrážel měsíc.
Tenkrát sice svítil, ale tak mizerně, že se podle něj nedalo trefit ani do auta. Měl jsem připravené pruty, všechno nachystané, a těšil jsem se na noční záběr.
Všechno šlo jako po másle, dokud jsem se nerozhodl zkontrolovat montáž. Zapnul jsem čelovku a ta zablikala a zhasla. Zkouším ji znovu a nic. Po třetím pokusu se ozvalo tiché lupnutí a bylo jasno. Žárovka odešla do křemíkového nebe.
V první chvíli to člověk bere s klidem. Říká si, že má přece náhradní baterky. Vytáhne je, po hmatu otevře kryt a zjistí, že nejsou kompatibilní. Koupil jsem malé tužkovky místo velkých.
Potom si zas člověk vzpomene, že někde v batohu má ještě malou ruční svítilnu. Po pěti minutách hledání, kdy sáhne i do kbelíku s partiklem ji batohu konečně najde. Jenže baterka svítí sice hezky, ale tak slabě, že by sotva osvítila ručičkové hodinky co mám na zápěstí. No což, chytám dál.
Začíná opravdová noc. Sedím potmě, slyším šplouchání vody a všechno kolem ožívá. Každý zvuk se znásobí.
Šustění listí připomíná divočáka, prasknutí větve zní jako krok blížícího se sadisty a když cosi pleskne u hladiny, málem vyskočím metr vysoko. Někde u břehu se mihne stín, asi nutrie, možná norek nebo co tam tenkrát běhalo. Fantazie pracuje naplno, protože člověk ve tmě nevidí realitu, ale vlastní představy.
A pak to přišlo. Policajt bouchnul o prut a v tu ránu zapomínám na všechno. Instinktivně beru prut, zakopnu o kýbl, praštím se kolenem o kempingové křeslo z tlustých trubek.
Všude tma, zmatek, já mám co dělat abych neskončil rozplácnutý v bahně, ale adrenalin jede. Navíjím, cítím odpor, ryba tam je! Srdce buší, vlasec se napíná. Jenže v tu chvíli šlapu do vlastního podběráku.
Kdyby tenkrát měla rybářská stráž termovize, tak se udusí smíchem. Nevidím, kam vede vlasec a ryba dělá výpad za výpadem. Nakonec to nějak zvládnu, voda je tu překážek prostá.
Podběrák ponořím naslepo a po pár sekundách cítím, že ho mám!
Posvítit si ale nemám čím a okolo není ani živá duše. Takže klečím u vody, dívám se do tmy a hladím neviditelnou rybu. Odhaduju podle hmatu, že má tak šedesát čísel. Tenkrát se to dalo považovat za slušnou rybu hodnou zkušeného lovce.
A v té tmě mě napadne, že tohle je možná ten nejopravdovější rybářský okamžik. Jen já, ryba a ticho.
Když ji pouštím zpět, slyším jen tiché šplouchnutí a voda se znovu uklidní. Sedím, promočený a unavený, ale s úsměvem. Místo čelovky mi slabě svítí měsíc, místo hluku z města mě obklopuje ticho. Nevím jak jsem tenkrát všechno zvládl zabalit, asi to bylo jednodušší v tom, že výbava v těch časech byla dost minimalistická oproti dnešku. V každém případě jde o jeden z mých nejpamětnějších zážitků od vody.
Čtěte také:
Urban fishing: krásná a krátká session na Vltavě
Zahájení dravců aneb když wobler stojí za koupel
Zlý sen: zákaz chytání ryb po západu slunce
Buďte první kdo přidá komentář