Plavaná s přetíženým splávkem aneb extrémně jednoduše na kapry a bílou rybu

Chytání se splávkem (neboli na plavanou) je legendární způsob rybaření. Alespoň v očích veřejnosti, která si nás představuje jako tiché blázny a podivíny, kteří zírají na cosi barevného ve vodě.

Možná za to můžou pohádky, kde moudrý král často tráví volné chvíle vysedáváním u zámeckého rybníka s kusem klacku v ruce.

Klukovská rybařina s improvizovanou udící z větve a ve vlnách houpající se špunt nebo husí brk je klasický předobraz rybáře.

Kdysi běžné husí brky nebo zátky od vína už dnes asi nikdo nepoužívá.

Zato moderní modifikace plavané jen hýří pestrostí technik. Například závodní lov na dlouhý bič se v mnohém liší od lovu s anglickým splávkem a vyladěným návazcem s mnoha broky.

Každý způsob lovu může být velmi úspěšný. Zejména pokud je prut v rukách dobrého rybáře. Jsou ale způsoby jak se vzpříčit zaryté lidské touze hledat složitá a komplikovaná řešení i pro věci, které lze dělat snadno.

Jednoduchá sestava na plavanou s dobrými úlovky

V dětství jsem si oblíbil lov s přetíženým splávkem. Je to věc, která jde zdánlivě naprosto proti základním principům používání splávku. Pokud ale pochopíte princip této metody, tak mi dáte za pravdu, že jednodušší a hlavně citlivější způsob pro lov širokého spektra rybích druhů lze najít jen těžko.

Tato metoda se hodí na menší revíry jako jsou malé rybníky, tůně a zatopená ramena nebo úzké a klidné přehradní zátoky. Důležitá je absence proudu a větších vln. Chytáme převážně na velmi malé splávky, které nejsou v divokých podmínkách dobře použitelné.

Ani délka náhozu není příliš ohromující a tak lovíme poblíž břehu. To vyžaduje velkou dávku opatrnosti abychom si ryby neplašili.

Můžete během chytání zakrmovat jako při klasické plavané. Na menších vodách ale není těžké najít místo, kde ryby aktivně vyhledávají potravu. V takových případech se lze obejít úplně bez kýble s vnadící směsí.

S takto zjednodušenou výbavou se navíc stáváte daleko mobilnějším rybářem a můžete se snadno přemisťovat při hledání produktivních fleků na revíru.

Jak funguje chytání na přetížený splávek

Sestava pro tento styl rybolovu obsahuje jen to nejnutnější – splávek a háček. Nic víc nepotřebujete, dokonce ani plavačkové broky.

Příklad z praxe: lov běžných bílých ryb a menších kaprů na malém stojatém revíru.

Vlasec použijeme o síle 0,15 – 0,18 mm. Zvážit lze použití silnějšího kmenového vlasce abyste v případě vázky nepřišli o splávek. Při utržení ale většinou vlasec praská v uzlu a ten je zde jen u háčku. Můžete tak vlastně koncový návazec s klidem vynechat.

Splávek používám rád opravdu malinký 0,5 gramu a méně. Háček v tomto případě může být velikosti např. 10. S touto sestavou na revíru bez vázek snadno zdoláme i půlmetrového kapra.

Prut a naviják je věcí vašeho výběru. Já kdysi používal kratší bolognesku. Dnes volím raději dělený matchový prut v délce kolem 4 metrů. Delší pruty jsou na plavanou vždy lepší ale v místech s přebujelou pobřežní vegetací klidně stáhněte po něčem kratším.

Prut by měl samozřejmě být jemnější. Tvrdé kaprové pruty všech druhů se pro tuto metodu hodí jen v případě cíleného lovu velkých ryb na nástrahy typu boilies, což je možná varianta jak tuto metodu aplikovat.

Nejdůležitější je nástraha

Nástraha je v tomto případě velmi důležitým prvkem sestavy. Ne ani tak z hlediska chuti ale váhy. Právě ona nám zajišťuje přetížení splávku.

Vyškrtnout můžeme lehké nástrahy typu foukaček, burizonu a dalších plovoucích výrobků. Ani oblíbená kukuřice nebo červi většinou neváží dost aby splávek šel pod hladinu.

Z nejjednodušších nástrah se dá snadno použít pečivo. Chleba, housky a rohlíky respektive jejich užmoulaná střídka plní tento účel dokonale. Stejně tak jakékoliv potápivé těsto a jistě přijdete na další dostatečně hmotné nástrahy. Nezapomínejte ani na žížaly a v sezóně dravců i kousky ryb.

Využíváme terénní nerovnosti

Pro tuto metodu je ideální dno, jenž se mírně svažuje od břehu směrem na hloubku. Podmínkou to ale není. Málokdy je nádrž rovná jako pravítko a i drobné změny hloubek na mělčinách nám budou stačit.

Před nahozením nastavíme hloubku, kterou očekáváme na daném místě. Nejlepší bude rovnou nastavit o trochu méně aby splávek tonul pod hladinou.

Po náhozu počkáme až se za splávkem zavře voda.

Nástraha po potopení celé sestavy leží někde na dně, zatímco splávek trčí jako bójka nad ním ve sloupci a není ze břehu vidět.

Nyní stačí pomalu navíjet dokud se nedostaneme na menší hloubku. Jakmile jsme na hloubce, která je stejná jako vzdálenost mezi háčkem a splávkem, tak splávek vyjede k hladině.

Jednoduchý princip chytání

Naším cílem je, aby zůstal na hladině ve vzpřímené poloze. Nástraha spočívá na dně ale je mírně nadlehčována. Splávek ovšem nesmí na hladině ležet, jinak neuvidíme záběry zvednutím nástrahy nahoru jak je běžné například u cejnů.

Když se splávek položí, tak nahodíme znovu o trochu dál a přitahujeme pomaleji abychom nepropásli správnou hloubku. (Pokud splávek leží na hladině už od dopadu, je naše nastavená hloubka větší než reálná hloubka nádrže – posuneme ho blíž k háčku).

Vyladění sestavy na jednom fleku zabere maximálně minutku a pak už můžeme nahazovat do přiblížně stejných míst bez nutnosti cokoliv měnit.

Samozřejmě, při náhozu jiným směrem bude nastavení hloubky potřeba většinou opakovat protože dno je málokde stejně hluboké.

Citlivost především

Plusem je zde značná citlivost na záběry. Každý pohyb okolo nástrahy se přenáší přímo před vaše zraky. Samotné záběry přicházejí poměrně poctivě. Zatímco u jiných sestav dochází ke zpoždění přenosu některých pocuknutí na splávek, tady vidíte všechno okamžitě.

Titěrný splávek bez olověných broků na návazci klade rybě minimální odpor a to ještě jen při pohybu směrem do boku, protože dolů je tažen váhou nástrahy.

Už nevím kdo ze starších rybářů nám toto poradil. Díky tomuto jednoduchému stylu jsme ale začali tenkrát tahat rybu za rybou. Nebyly to žádné trofejní kusy. Většinou šlo o plotice, perlíny a další bílou rybu, kterou jsme ale chytali po desítkách kusů na obyčejný chleba a bez potřeby hodně a sofistikovaně krmit.

O úlovcích kaprů ani nemluvě, brali na to stejně spolehlivě jako ty plotice. Ryby o velikosti kolem 50 cm se pro nás rázem staly naprosto běžným úlovkem. Díky tomu jsme notně štvali tehdejší bobkaře z řad důchodců. Na jejich monstrózní náčiní s obřími háky a 35tkou vlascem (tenkrát měli feeder jen ti progresivnější jedinci) nešli pořádně ani násadové ryby.

Závěrem

Dnes po letech už chytají na jemné náčiní téměř všichni. Přesto si ale myslím, že tato metoda dokáže potěšit každého rybáře pěknými úlovky. Doporučuji ji všem, kdo se chce na chvíli oprostit od přetechnizovaného chytání a užít si i ty nejkratší vycházky u vody.