Úhoř říční patří k nejzajímavějším rybám na celé planetě. Globálně se totiž vyskytuje hned v několika příbuzných druzích. Přestože je rybářům „náš“ evropský úhoř říční (Anguilla anguilla) dobře známý, jeho životní cyklus zůstává stále tak trochu záhadou.
I přes úbytek jeho přirozené populace se ale každý rok do českých revírů dostanou tisíce mladých jedinců. Vše ale díky umělému vysazování, bez kterého by byl úhoř v našich vnitrozemských vodách už jen vzácností.
Kámen úrazu tkví v tom, že jde o rybu migrujicí. V tomto případě jde o tzv. katadromní migraci, tedy rybí druh rozmnožující se v moři a žijící ve sladkých vodách.
Pro tento životní cyklus jsou základním předpokladem volné migrační trasy bez překážek v podobě špatně prostupných jezů, čímž naše republika téměř nedisponuje neboť labská vodní cesta patří k nejregulovanějším a nejzabetonovanějším tokům na kontinentu a ostatní navazující toky na tom nejsou o mnoho lépe.
Vysazení je tak jediná a fungující možnost, jak úhoře do našich vod dostat. Úhoři na našich revírech jsou díky tomu poměrně hojní a dorůstají slušných velikostí.
Rybáři je s oblibou loví a navíc jde o ryby opředené spoustou záhad a legend. Kromě jiného se prý občas uloví na geograficky vzdálených lokalitách, kam se úhoř vůbec nevysazuje.
Smutnou stránkou života úhoře na našich tocích je jeho vysoká úmrtnost. Úhoř je sice do našich vod vysazován uměle, jeho přírodní pud jej ale neomylně vede zpět do jeho rodiště ve vzdáleném oceánu.
Dospělý úhoř, puzen svým instinktem, nastoupí dříve či později cestu po proudu dolů. Je neomylně lákán spodními proudy, což bohužel znamená to, že často využije tu nejhorší možnou cestu skrz spodní výpusť vodních děl.
Zde ve velké části případů stojí v cestě turbína, která zafunguje jako mlýnek na maso a život úhoře ukončí velice trýznivým způsobem. Kusy zmasakrovaných úhořů lze pod výpustí někdy přímo fyzicky najít.
Cesta dlouhá tisíce kilometrů
Život úhoře začíná daleko od českých řek, v oblasti Sargasového moře. Právě tam někde se dospělí jedinci třou (přesně se neví) a jejich potomstvo se vydává na jednu z nejdelších migrací v živočišné říši. Je unášeno Golfským proudem směrem k evropským břehům, což může trvat i několik let. Po přiblížení k Evropě se mění na tzv. monté, tedy průsvitnou ranou fázi, která je základem pro další vývoj.
V této fázi dochází k jejich odlovu v ústích řek, například ve Francii nebo Nizozemsku, a následné distribuci do celé Evropy. Bez tohoto zásahu by se velká část populace nikdy nedostala do vnitrozemských toků.
V posledních letech se do českých revírů dostávají nejen monté, ale i odkrmení úhoři. Jde o jedince, kteří byli našimi rybáři před vysazením nejprve krmeni do velikosti kolem 15 až 20 centimetrů. Tento proces násobně zvyšuje jejich šanci na přežití prvních let života.
Aktuální vysazování hlásí z různých koutů ČR
Úhoří monté se do ČR dováží zpravidla ve větším objemu a následně vysazuje na obrovské ploše revírů.
V některých případech o tom například ČRS přímo informuje na svých stránkách. Nedávno bylo ve Středočeském kraji vysazeno přibližně 25 000 odkrmených úhořů. Jednalo se o společný projekt územního svazu a kraje zaměřený na podporu biodiverzity v revírech, na které nelze čerpat evropské dotace (například na lokality s omezenou migrační průchodností).
Úhoř byl vysazen na velké množství lokalit včetně rybníků a pískoven a také do volných vod na řekách Labe, Jizera, Sázava a dalších, kde hospodaří MO SÚS či přímo územní svaz sám. Kompletní přehled je na webu SÚS.
Severočeský územní svaz nedávno například distribuoval téměř 50 000 kusů odkrmeného monté. Ve zprávě severočeských rybářů nejsou revíry specifikovány, dá se ale předpokládat, že lokalit bude taktéž větší množství.
Část revírů tohoto ÚS navíc má tu unikátní vlastnost v rámci českých vod, že po Labi nabízí úhořům téměř volnou cestu pro zpětnou migraci.
Mezi Ústím nad Labem a Severním mořem momentálně leží pouze jedna příčná překážka, kterou musí migrující ryby překonat.
Význam vysazování však není pouze o samotném sportovním rybolovu. Jde také o snahu udržet ekologickou rovnováhu v tocích, kde úhoř hraje roli nočního predátora a důležité součásti potravního řetězce. Bez něj by se struktura některých vodních ekosystémů mohla postupně měnit.
Zajímavostí je i samotná biologie úhoře. Samice dorůstají výrazně větších rozměrů než samci, někdy i přes jeden metr, zatímco samci zůstávají drobnější. Úhoř je navíc schopen přežít i v prostředí s nízkým obsahem kyslíku, protože využívá i kožní dýchání. Díky tomu dokáže přečkat v bahně nebo v mělkých zarostlých úsecích, kde by jiné ryby nepřežily.
Je zázrak, že úhoř v českých vodách není ničím výjimečným. Dnes je však jeho přítomnost výsledkem dlouhodobé péče hospodářů a mezinárodní spolupráce. Bez práce rybářů by se tato tajemná ryba z našich řek postupně vytratila stejně nenápadně, jako se do nich kdysi vrátila z oceánu.
Vysazování úhoře ovšem je ovšem i otázka peněz. O mladé úhoře nemají zájem jen hospodáři revírů. V některých exotických zemích je mladý úhoř cennou delikatesou, což ještě před několika lety mělo negativní vliv na finanční dostupnost monté. Převis světové poptávky způsobil prudký nárůst cen, který bylo možné pozorovat v letech před covidem. I přes výkyvy cen se daří tento druh obstarávat ve významném množství.
Aktuálně vysazené ryby mají šanci vyrůst do lovné velikosti zhruba až za 8 let. Sezona úhoře není zdaleka u konce ani letos, lovit tuto rybu lze až do 31. srpna.
Čtěte také:
V čem přechovávat úhoře? Drátěné vezírky poslouží jako za starých časů
Na Lipně se objevila nákaza úhořů: ČRS prosí rybáře aby pomohli zlikvidovat uhynulé kusy
Pašovali úhoří monté za 10 milionů: prozradily je kufry s vodou
Buďte první kdo přidá komentář