Děláme to proto, že nám to přináší radost. Rybolov ale není je o tom, že dojdeme k vodě, nahodíme pruty a pak se zase sbalíme domů.
Je to životní styl, postoj a pro většinu z nás i vztah k přírodě a krajině. Cítíme tak i některá negativa, z nichž mnohá jsou spíše chronickými problémy. Jsou prostě věci, které nás rybáře více či méně štvou. Podíval jsem se na různá fóra a skupiny abych zjistil, na co si rybáři často stěžují.
Pravdou je, že pořád na něco. Vybral jsem ale šest opakujících se záležitostí. Pojďme se podívat postupně na každou z nich.
Benevolentní limity pro přisvojování ryb
Možnost odnést si rybu k jídlu je prvotní smysl lovu. Dnes se může zdát, že všude vládne filozofie chyť a pusť. Absolutní pouštění všech druhů ryb ale nedává smysl. U těch nejčastěji vysazovaných to platí dvojnásob.
Přesto je s podivem, že rybářský řád v základu nastavuje limity poměrně benevolentně. Dva kapři za každý den dávají teoretickou šanci zaplnit mrazáky nejen doma ale i u všech přátel a známých.
Stejný limit pro dravce jako štika nebo candát je vzhledem k jejich početnosti za hranou zdravého rozumu. I celkových 7 kilogramů u ostatních druhů je poměrně dost, kdo to potřebuje?
Velká část rybářů je pro určitou úpravu. Někde na to jdou cestou ročních limitů například na 20 kusů alespoň u dravců.
Prodej velkých ryb do soukromých revírů
Další často zmiňovaná věc, která se týká revírů bez nastavené horní míry zejména u kapra. Horní míry jsou otázkou nějakého kompromisu a v poslední době lze zaznamenat tlak, na jejich mírné zvyšování což souvisí s početnou populací kaprů a jejich rostoucí průměrnou velikostí.
Nelze si nepřiznat, že v tom hraje roli nejen masivní vysazování ale i právě čím dál tím rozšířenější pouštění této ryby, která je hojná prakticky všude.
Obliba lovu kaprů ale dává vzniknout potenciálnímu byznysu v podobě soukromých revírů s velkými kapry. Jenže kde vzít trofejní ryby? Dodavatelů schopných prodat opravdu velké kapry zas tolik není a tak se otvírá díra na trhu pro rybáře, kteří jsou schopni takový kus chytit na svazové vodě.
Tam kde není horní míra, pak nic nebrání výhodnému obchodu. Problém je to ale etický a čistě principiální – ryby, které vyrostly ve svazové vodě pak jsou předmětem byznysu někoho dalšího.
Zábor pozemků kolem vody
Další problém, který se týká zejména některých populárních lokalit. Svazu utekla příležitost koupit břehové pozemky v dobách, kdy byly ještě finančně relativně dostupné. Dnes má každý kus země hodnotu zlata a na mnoha revírech rostou ploty a soukromé pozemky jako houby po dešti.
Přístup pro všechny rybáře garantuje zákon, v praxi ale nemáte moc šancí a pokud nechcete najít auto s prázdnými koly nebo neposlouchat vyhrůžky místních bařtipánů, tak musíte jet jinam.
Máte ale možnost si od nich některá místa pronajmout. Další soukromé podnikání na svazové vodě totiž místy bují ve velkém. Například v Maďarsku mají legislativu, která umožňuje jejich rybářskému svazu podobné podnikání na revírech regulovat a zpoplatnit. U nás na to nejsou páky.
Zavřené cesty a zákazy bivakování
Některé revíry leží v chráněných územích a platí zde přísnější pravidla. Někde si rybáři vybudovali tak špatnou pověst, že místní zastupitelstva se rozhodla příjezdy k vodě a vícedenní pobyty podstatně komplikovat. Jinde zase dochází trpělivost správci povodí. Výsledkem ale je, že ani slušný a nenápadně se chovající rybář nemá nikdy jistotu, že jeho pobyt u vody nebude postihován ze strany RS či policejních složek.
Zejména na nejlukrativnějších revírech je cesta k vodě a následný pobyt přes noc vždy trochu problém. Toto již asi lepší nikdy nebude, zejména když část rybářů nedokáže zachovat alespoň základní čistotu a klid na lovném místě.
Zákaz nočního rybolovu
Žhavé téma, které hýbe českou rybařinou strašnou spoustu let. Noční pauza v chytání je ale dána zákonem. Podle našich informací na ní navíc poměrně přísně bazíruje ministerstvo zemědělství, které jako jediné může vydat výjimku pro celonoční nonstop rybolov.
Výjimku ale hodlá vydávat opravdu výjimečně a v odůvodněných případech. Jedinou šancí na revoluční změnu je tak případná novela zákona v parlamentu. Například na sousedním Slovensku to není vůbec problém a na kategorii kaprových revírů zde mají nonstopku plošně všude.
Nadměrná ochrana rybožravých predátorů a nulová ochrana ryb
Letošní zima chvíli připomínala slavný horor i ptácích. Tentokrát ale byly hlavní obětí ryby. Dříve vzácní predátoři u nás stále požívají ochranu, která ale nekoresponduje s jejich počty. Mnohdy jsou totiž přemnožení.
Výsledkem jsou pak masakry rybí obsádky a faktické odrybnění zejména některých úseků tekoucích vod.
Chytání ryb jako hra jinak také tzv sportovní rybaření, je jen sprostě trápení zvířat. Už by mělo být konečně zavedeno pravidlo, jako v jiných civilizovaných zemích, které stanoví povinnost si ulovenou rybu splňující míru odnésta pouštět pouze podměrečné. Trápit a zbytečně stresovat zvíře je hloupé.
Zabíjet a brát jej je o tolik lepší? Myslíte si, že v případě zavedení takového zákona by rybáři provozující chyť a pusť následně povinně vzané ryby prostě nevyhodili? Ne všem rybí maso chutná.
Hloupí je ten kdo neví o čem mluví.
Rybaření je koníček kdo chce rybu ať si odnese ryba je na jídlo kdo nechce tak jí pustí zpět do revíru.
Nějak pozapomenuto na funkcionáře a jejich „práci“, resp.vysledky.
A mne pro změnu, jako rybáře štve nevraživost a uboha nenávist rybožroutu, (pod arguntaci trápení ryb) proti rybařum kteří nechodi k vodě, pro maso, ale pro relax a zazitek a ryby pouštějí. Myslim si že ma každý pravo si jit zachytat a pustit co chce. Pokud se někdo ohání argumenty že každé uloveni ryby a její pusteni je trapeni, ta potom nechapu proč ten dotyčný chodi k vodě a chytá ryby….. Ta jeho ryba na háčku trpi úplně stejně jako ryba na háčku toho co ji nakonec pustí. A upřímně moc pochybujio tom, že kdyby nebyli rybáři kteří se chtějí posunout trochu dál a byli by vsichni naprogramovani jen na dvě ryby a dom, tak by se jen s těží chytaly ryby míra+.
A navíc většina těch co tady prizpivaji do diskuze že by nejraději zavedli povinnost po chyceni rybu zabit a odnést nechavaji u vody takovy bordel, že netrpí jen ryby ale i ostatni zvířata které s tim bordelem prijdou do styku.
Zapomelii na rybožravé ukrajince
Nevím proč pouštěči vždycky musí útočit na lovce jako tady hned z kraje článku. V ČRS se pomalu ale jistě mění na přebyrokratizovanou EU plnou zákazů, příkazů a regulací úplně všeho. Lovím v obou svazech a v ČRS je to vždycky velký studování. Kazíte si to sami sobě.
Neberte to jako útok. Rybář, který si bere ryby pro svoji potřebu má asi rozumnější přístup než někdo, kdo popíchá desítky ryb. Řeč je spíš o těch limitech, které jsou nastavené fakt štědře, zejména u dravců…
Koho autor nazývá bařtipánem? Jestli myslí majitele pozemku a břehu, tak ti lidé chrání svůj soukromý majetek, by jim tam po louce nejezdila/neparkovala auta, potažmo jim někteří rybáři nekopali do břehu,“protože mají málo místa na bivak“, ořezávají stromy, „protože nenahodí“.Tahle země se nerozloučila s komunistickou mentalitou, že si každý mohl dělat co chce.