Čeští vědci z Biologického centra Akademie věd ČR se zůčastní pětiletého projektu, jehož cílem je snížit populaci sumce v některých zemích Jižní Evropy. Působit budou v Itálii a Portugalsku. Na řadu přijdou také šňůry a dokonce i harpuny.
O potížích se sumcem ve Střední Itálii jsme psali již v létě. Situace je taková, že sumec patří v těchto zemích k invazním druhům, které nemají vhodnou konkurenci.
Přírodní prostředí jim v těchto zemích napomáhá k značnému růstu do trofejních rozměrů a tvorbě početných populací.
„Třeba v portugalských nádržích vůbec nejsou původní dravé druhy ryb a s příchodem sumce tak přibyl obrovský, nenasytný predátor, který decimuje veškeré původní ryby včetně vzácných, endemických druhů. Svědčí mu teplá voda, dobře se tam množí, rychle roste a nemá přirozeného nepřítele,“ říká vedoucí českého vědeckého týmu Martin Čech ve zprávě na webu Hydrobiologického ústavu BC AV ČR.
Zatímco zahraniční rybáři jsou z dvoumetrových sumců u vytržení, biologové a regulační úřady již méně. Sumec velký přitom patří k nepůvodním druhům i v sumcařsky oblíbených lokalitách ve Francii, na španělských přehradách a italských řekách.
Sem za nimi každoročně vyráží desítky tisíc sumcařů a celý byznys okolo ryb se točí v milionech.
Zatím však nemáme zprávy, že by se boj proti sumci měl odehrávat na některém z oblíbených sportovních revírů. Projekt se týká zhruba 50 lokalit v následujících zemích.
- Itálie – 23 revírů
- Portugalsko – 25 revírů
- Česko – 2 revíry
České revíry poslouží v projektu pro kontrolu a srovnání
Dva české revíry budou v rámci revíru sloužit jako kontrolní systémy. “Boj proti sumci” na nich probíhat nebude. Jde o přehrady Římov a Žlutice, které naši vědci dlouhodobě sledují a mají velmi přesné údaje o tamější populaci sumců.
Češi mají za úkol najít nejefektivnější metodu odlovu sumce
Českému týmu připadl důležitý úkol: najít a uvést do praxe nejefektivnější metody odlovu sumce. V jejich repertoáru jsou například sítě a elektrický agregát.
Jako nejoptimálnější varianta se ale jeví klasické šňůry, které dobře známe například z pytlácké praxe. Tzv. metoda dlouhých šňůr spočívá v jejich masivním nastražení z plavidel. Tato metoda se vědcům osvědčuje například i při lovu na moři a zde by měla efektivně lovit sumce velkého bez toho, aniž by ohrozila populaci ostatních druhů, čemuž se místní chtějí vyvarovat.
Nejspíše dojde řada také na harpuny. Ty by měly prokázat svoji účinnost zejména v hlubokých a čistých vodách některých jezer v Itálii.
„Metod pro odlov je několik, včetně použití elektrického agregátu nebo tenatových sítí. Nám se však nejvíc osvědčila metoda dlouhých šňůr, která se běžně používá na moři na lov velkých predátorů, jako jsou žraloci, tuňáci, plachetníci nebo mečouni. Funguje tak, že se z pomalu plující lodi postupně naklade do vody dlouhé lano s desítkami nástražních šňůr. Zjistili jsme, že tato metoda je velmi efektivní a navíc zaručuje, že se bude chytat jen sumec, a ne jiné druhy ryb, což je pro nás i naše italské a portugalské partnery důležité,“ popisuje ve výše zmíněné zprávě, Lukáš Vejřík z BC AV ČR.
Odlov sumců zařídí místní rybářské firmy i sportovní rybáři. Cílem je snížit populaci sumců až o desítky procent. Možnost sumce zcela vymýtit pravděpodobně není reálná.
Vědci z Biologického centra AV také provedou odběr vzorků DNA z revírů. Pomocí této metody dokáží odhalit přítomnost sumce z odebrané vody. Pomocí stop DNA v pouhých několika litrech tekutiny se prokáže zda se sumec v lokalitě vyskytuje či ne. Není přitom nutné sumce fyzicky ulovit či spatřit.
Na jihu Evropy zoufale chybí naši masaři. Úřady musí rybáře přemlouvat, aby si sumce vzali
Rybářské organizace na těchto revírech řeší úplně opačný problém než u nás. Místní rybáři sumce příliš nechytají a už vůbec si je nechtějí brát domů. Nepomáhá ani přemlouvání.
Již nějakou dobu v Jižní Evropě fungují snahy o propagaci sumce jako potravy. Místní nejsou na konzumaci těchto ryb vůbec zvyklí, což napomáhá jejímu nekontrolovanému šíření. Nepodložený odpor k sumčímu masu má za cíl zlomit masivní reklamní kampaň.
V Itálii dokonce plánují otevřít sumčí restaurace nebo rozdávání sumčího masa potřebným.
Propagace sumce jako výtečné pochoutky plánuje navnadit rybáře a místní obyvatele k tomu, aby sumce přijali jako součást jídelníčku. Zvýšená poptávka po sumčím mase by v představách úřadů měla vést k regulaci jejich populací.
Podobné změny myšlení se aktuálně snaží docílit například i americké úřady s kaprovitými rybami. Nedůvěru tamějších konzumentů k přemnoženým tolstolobikům a amurům se dokonce snaží zlomit přejmenováním těchto ryb na atraktivněji znějící „Copi“.
Buďte první kdo přidá komentář