Zahájení jsme letos nepromeškali, ale už od rána bylo jasné, že to nebude žádná sláva. Varování, že nic nepůjde hladce, se začaly objevovat ještě večer.
Prvním znamením byla prudká změna počasí. V noci se zatáhlo a začalo pršet a chvílemi foukal ostrý vítr. Jako by příroda vzkazovala: „Radši seď doma.“
Druhé znamení byla nechuť těžkou zrcadlovku, tak jsem vzal malý kompakt. Jenže ráno jsem zjistil, že se zlomil zámek krytky paměťové karty a nechtěl jsem riskovat, že cestou ztratím kartu nebo baterku. Nakonec jsem foťák nebral vůbec. Prostě budeme fotit na mobil.
Do třetice další znamení. Večer u auta zjišťuju, že zadní kolo je úplně prázdné. Čím to bylo jsem neměl čas zjišťovat ale jasný defekt. Rychle měním kolo, ale tím pádem ráno pojedeme bez rezervy. No nic, riskneme to, zahájení je jen jednou za rok.
Čtvrté znamení nás potkalo až na cestě. Mezi obcemi čerstvá nehoda, tři auta, kusy plastů všude po křižovatce. Akorát začali na místě úřadovat hasiči. Nikdo zraněný, ale auta asi totálka.
Navzdory všemu jsme ráno ve 4 stáli u Ohře. Výsledek? Dvanáct malých okounů, nic velkého. Žádný tloušť, štika ani bolen. A ještě jsem utrhl woblera o něco na dně.
Zdaleka to nebyla první ztráta toho dne. Následovaly daleko citelnější oběti.
Při dalším náhozu mi ho vítr stočil a nástraha se chytla na větev spadlého stromu. Byl kousek pod hladinou, díky jasně zelené barvě i dobře viditelný. Nebyl drahý, ale nebudu přece trhat, když stačilo dojít po kmeni a rukou ho vysvobodit.
Lezu na kmen opatrně. Dostanu se skoro na konec, kde se kmen noří pod vodu. K wobleru ale chybí půldruhého metru. Jdu zpátky na břeh pro nějaký klacek. Věra mi ho podá, znovu lezu. Prut v jedné ruce, klacek v druhé a snažím se woblera uvolnit. Když v tom se to stane.
Kmen pod nohama mi podklouzne a padám do vody. Zima velká nebyla ale voda po ránu se voda zdála jako dost osvěžující. Na sobě jsem přitom měl teplou mikinu, která nasákla jako hadr.
Prut s navijákem jsem vzteky mrsknul ke břehu. Nemůžu se vyškrábat zpět, tak se ručkuju po kmeni ke břehu. Zrovna tady musí být dno samý mazlavý bahno. Kok po kroku se šourám ke břehu.
Nahoru na souš se musím doslova vyplazit
Já zmáchanej, prut, doklady i mobil všechno mokrý. A co wobler? Ten se urval ale na kmeni drží pořád.
Neztrácím čas a dokud jsem mokrej, jdu pro něj. Cestu už mám prošláplou. Zkouším ho rukou sebrat a málem se napíchnu na trojháček. Nakonec si nechávám podat peán a tím ho ze dřeva výpáčím ven.
V autě jsem měl jen lehkou bundu. Všechno mokré dolů, bunda na holé tělo. Říkáme si: „To už stačilo, jedem domů.“ Jenže ouha, auto nejde nastartovat. Na palubce bliká kontrolka imobilizéru.
Klíč jsem měl v kapse u mobilu a jak jsem spadl do vody, odnesla to všechna elektronika. Voda by tomuhle přitom neměla vadit, ale realita jiná. Rozebírám klíč, suším kontakty a vkládám zpět do zámku a zkouším to i silou vůle. Nakonec auto chytá a motor běží.
Jedeme domů a začíná zase lejt. Myslíte, že už byl všemu konec? Kdepak! Kousek dál cestu zatarasila čerstvě padlá větev. Dalo to práci ale odtáhli jsme ji na stranu.
A ještě jedna příhoda, už jsme vyjeli na silnici a zničeho nic vybíhá z příkopu zajíc. Přímo pod kola! Rána, v zrcátku vidím, jak se kutálí po cestě a chlupy lítají.
Říkám Věře: „Vrátíme se, vezmem ho. Doma ho stáhnem a upečeme“ Otočíme se, přijedeme na místo a nic! Žádný zajíc, žádná krev, žádné chlupy. Prošli jsme okolí, hledali ale ušák zmizel. Zřejmě jen narazil do spodku auta a utekl do trávy.
Jak to s ním dopadlo dál už nevíme. Ale víc příhod nás nepotkalo. Opravdu výživný den. Jak se říká, pondělí je nejtěžší den. Zahájení dravcové sezony nic moc, ale jako zahájení koupací sezony to vyšlo velice zajímavě.
Foto: Aktivní-rybolov.cz
Čtěte také:
Kuriézní případy RS: chtivá dáma, nezbedná mládež a oznamovatel, který má sám problém
Jednoduché a rychlé vylepšení nástrahy: obalovačka Rapid Proactive
Zlý sen: zákaz chytání ryb po západu slunce
Buďte první kdo přidá komentář