Podzim má zvláštní moc, to platí nejen u rybaření. Klid nastává nejen v přírodě ale také v myslích. Pro řadu lidí je pobyt ve zklidněné přírodě daleko lepší cestou k obnově duševních sil než například notně propagované wellness pobyty a podobné kratochvíle.
Hodně rybářů se ale řadí mezi tu skupinu introvertů, kterým podzimní atmosféra zlepšuje náladu. Dost možná to je tím, že všechna ta ukřičená a udupaná veřejnost se s podzimem stahuje do interiérů a v přírodě je klid.
Člověk má konečně pocit toho, že je s přírodou na jedné vlně. Ráno se krajina zabalí do mlhy, voda je hladká jako sklo a ze břehu se zvedá pára, která ti dýchá do obličeje. Nikde nikdo, jen kapky rosy na prutu a ticho, které má vlastní zvuk. Rybáři tomu říkají klid, ale ve skutečnosti je to terapie, kterou žádný wellness nenahradí.
Mlžné ráno ve vodě je zkrátka pro mnohé lidi lepší relax než vířivka s neuvěřitelným množstvím trysek.
U vody se všechno zpomalí. Mobil můžeš nechat někde hluboko v batohu a najednou zjistíš, že ti vůbec nechybí. Hodiny, které jindy utíkají, se roztečou do volného času. Vnímání času je na rybách zcela jiné, než v běžném životě.
Sleduješ kroužky na hladině, vítr, co si pohrává se zbytky listí.
Posloucháš zvuky, které ve městě zaniknou, zpěv kosa, kapky rosy padající z holých větví na hladinu a šustění rákosí u břehu. Ticho u vody není prázdné, je plné drobných detailů, které si člověk všimne až tehdy, když opravdu vypne.
Mnoho rybářů tvrdí, že nejde jen o úlovky, ale o ten pocit. O návrat k něčemu opravdovému. V době, kdy se všechno měří na výkon a výsledek, je rybařina poslední ostrov trpělivosti.
Komerce samozřejmě dělá všechno proto, aby z rybaření byl stejný cirkus jako jakýkoliv jiný sport. Není ale nutné podléhat všemu, co se valí z internetu.
Stačí jen čekat, pozorovat a být přítomen
Ticho u vody má zvláštní sílu. Dokáže uklidnit myšlenky, které tě celý týden honí. Všechny ty e-maily, účty, povinnosti, manipulativní šéf, neschopní kolegové, to vše zmizí jakmile nahodíš a sleduješ dění okolo. Vlasec, který se ztrácí pod hladinou nebo splávek na hladině jsou ideální meditační prostředek. I kdyby nepřišel ani jeden záběr, domů se vrátíš odpočatý, jako by všechen stres zůstal na břehu a voda jej odplavila co nejdál od tebe.
Není náhodou, že čím víc se svět zrychluje, tím víc lidí hledá únik. Jako rybáři máme neuvěřitelné štěstí, že náš únik míří právě k vodě. Možná to není jen o rybách, ale o potřebě mlčet, dýchat a znovu slyšet sám sebe i přírodu kolem. V tom je kouzlo rybařiny, které pochopí každý, kdo někdy zažil ranní mlhu a první ticho dne.
A možná právě proto má podzimní rybaření a ticho u vody větší léčivou sílu než všechny moderní terapie dohromady.
Čtěte také:
Co na háček na podzim? Nezapomínejte na foukačku
Po revírech rozvezli 46 tun kaprů: ČRS informuje o násadě do revírů
Jak poznat, že rybařina přerůstá v posedlost
Příště radši soukromák. Čtenář nám napsal, co mu zkazilo radost z rybaření
Buďte první kdo přidá komentář