Rybaření na Jizeře – divoká příroda z hor až do nížiny

Pořád slyšíme ódy na několik velkých přehrad a Labe. Jakoby ani jiné revíry ani neexistovaly. Ne každý ale vyznává onen „hi-tech“ lov, ve kterém se mnozí na těchto vodách vyžívají. Spočinout v pěkné přírodě s nadějí na nějaký úlovek má svoje kouzlo. Stále tu jsou řeky, které nám umožňují splynout s přírodou a trávit čas v jejím království. V dnešním článku se podíváme na Jizeru. Rybaření na Jizeře je krásné v celém jejím toku.

Jizera nepatří mezi veletoky ani z evropského ani z českého měřítka. Její délka činí relativně krátkých 164,6 kilometru. Pramení v Jizerských horách, které nesou její jméno. I přes nevelkou délku Jizera zasahuje také na území jiného státu. Skoro dvacet kilometrů její levý břeh omílá území Polska a tak můžete v tváří tvář stanout naproti kolegovi, který loví stejné ryby z protějšího břehu. Každý z vás ale bude mít povolenku jiného státu. V ČR tento úkaz můžeme zažít ještě na Orlici, Dyji a Severní Moravě.

Průměrný průtok Jizery se pohybuje zhruba od 5 kubíků na území Krkonoš až po 25 kubíků v ústí do Labe. Jizera je totiž jednou z řek odvodňujících také Krkonoše. Její vody se ale s krkonošským Labem setkávají až ve středočeské nížině nedaleko od Prahy.

Pstruhová a lipanová Jizera

Horní tok Jizery má charakter pstruhové bystřiny. Řeka se prodírá úzkými údolími přes mnohé kameny. Zejména lov na horních revírech pod pramennou oblastí je přesně to, čemu se v kolébce muškaření říká „pocket water“. Je to řeka plná kamení, tůněk a překvapivě hlubokých hrnců. Tento úsek je také překvapivě dlouhý. V Jizerské části mají hory více planinový charakter a tak se horská Jizera táhne v délce téměř čtyřicet kilometrů.

Rybí obsádku tvoří převážně pstruh obecný, vysazuje se duhák a v nejvyšší části lze narazit i na sivena amerického.

Od Jablonce nad Jizerou se však charakter toku mění. Údolí Jizery se stává obydleným. To sebou bohužel přináší nejen snazší dostupnost ale i negativní vlivy. Krkonošské řeky trpí esteticky hlavně tím, že z jedné strany téměř vždy stojí zeď a na ní vede hlavní silnice. Zároveň se projevuje i průmyslová minulost podhůří a podél vody stojí fabriky, jezy a náhony.

Pár pěkných míst se však cestou z Rokytnice přes Poniklou do Horní Sytové najde. Romantické skály na pravém břehu s železniční tratí dodávají okolí řeky nenásilnou romantiku divokého západu.

Od Poniklé dolů se začíná více objevovat i lipan. Krásné rybaření nenaruší ani nevrlý elektrárník na konci CHRO v Sytové, který si plete směr odkud kam se nesmí chytat.

U Sytové dělá Jizera první prudkou otáčku směrem na jih – jihozápad. Předtím ještě stačí přibrat vody své mladší sestry- Jizerky. Ta je též revírem, ovšem ve správě Krnapu. Ten ještě před pár lety vydával na tuto říčku povolenky.

Industriální charakter podhorských řek

Rybaření na Jizeře ale pořád neztrácí svůj horský charakter. Ba naopak. Řeka zde pobírá konečně trochu více vody a silnice ustupuje dál od břehu. Na úseku mezi Horní Sytovou a okresním městem Semily řeka nádherně meandruje v hlubokém podhorském údolí. Zástavba je tu venkovská ale ryze podkrkonošská, tudíž nechybí časté průmyslové stavby. Většina z nich ale pochází z devatenáctého století. Budovy bývalých textilek ke zdejším údolím patří a atmosféru nijak nekazí.

Jizera je zde typickou řekou přecházející ze pstruhového do lipanového pásma. Občas se již může objevit jelec tloušť nebo zatoulaný okoun. Na lipaní samovýtěr je zde myšleno zákazem brodění na trdlištích.

Jizera je bezproblémů chytatelná i přímo v Semilech. Střídají se zde tišší úseky s peřejkami. Vysazuje se granulovaná ryba. Na konci města ale část řeky mizí v mohutném náhonu a ve zbylé části můžete narazit na trsy vodních rostlin.

Rybaření na Jizeře v Českém ráji

Zatímco Labe i Úpa z hor rychle mizí do nížiny, tak Jizera si prudké kaňony užívá skoro ve třetině svého toku. Hned na konci Semil se údolí opět uzavírá a míříme do jednoho z nejtajemnějších míst toku Jizery.

Rybaření na Jizeře je zde však velmi složité, však také scenérie jsou jak z výprav po americkém středozápadu. Tajemné údolí na začátku Riegrovy stezka je lemováno jakýmsi chodníkem nad vodou, který nás začátkem údolí provede nad neschůdným terénem. Je zde ovšem pár míst, kde se dá přistoupit k vodě a pokusit se o rybu.

Řeka je zde téměř stojatá kvůli vzdutí blížící se elektrárny. Za vašimi zády defilují stovky turistů na jedné z nejnavštěvovanějších turistických cest Českého ráje. Klid bohužel nemáte ani nad hlavou. Nedávno zbudovaná via ferrata „Vodní brána“ je též velmi rušným cílem lezců všech kategorií.

Velká vodní loupež

O kus dále, za velmi zajímavou elektrárnou Spálov, dochází k velké krádeži. Elektrárna je architektonicky velmi povedená ale krade vodu. Většina Jizery mizí v tunelu, který se na povrch dere až o kus níže ve Spálově.

Úsek Jizery nad ním připomíná opět malou horskou řeku plnou balvanů. Při suchu s bohužel velmi zoufalým průtokem. Přesto se zde dá ulovit pstruh poměrně snadno.

Od Spálova níže nás čeká nepříjemná věc v podobě revíru, kde neplatí běžná CS ani východočeská územní povolenka. Rybáři z Železného Brodu hospodaří samostatně a cizím prodávají hostovací povolenky.

Většina rybářů z širého okolí i Prahy raději navštěvuje maloskalský úsek Jizery. Ten patří k jedněm z nejhezčích revírů v Čechách. Rybáři z Malé Skály jsou navíc velmi vstřícní a podrobné informace o svém revíru beze strachu zveřejní na vlastním webu. Taková otevřenost se v dnešní době vidí málokdy.

Otázkou ovšem je, zda si tím nedělají sami zle. Ani v pracovní dny zde není o rybáře nouze. Může se stát, že na vás zbudou jen ty méně žádaná místa.

Specifikem revíru je zákaz brodění, který zde platí v jarním období. Na revíru narazíte ale na téměř všechny zajímavé druhy ryb od pstruhů, lipanů až po pěkné jelce.

Lepší je ovšem vyrazit brzo ráno. Jizeru mají rádi vodáci a bývá zde rušno. Německá školní výprava na půjčených pálavách nás tu překvapila i v říjnu. Po jejich průjezdu spojeném s častým nechtěným koupáním už nemělo smysl cokoliv zkoušet.

Od Turnova dolů aneb rybaření v nížině

Za železničním mostem u Rakous opět začíná revír ČRS, který tak nějak nepatří celému ČRS. Rybáři z Turnova taktéž hospodaří samostatně a Jizera je jejich klubovým revírem.

Přesto ani Jizera níže po roku nenabývá charakter typické MP řeky. Minimálně v podjezí lze na pstruhy narazit téměř až do Mladé Boleslavi. Voda už je to ovšem jiná. Značně pomalejší, často se strmými břehy.

Zeptejte se pamětníků, jakou znají Jizeru. Ještě v osmdesátých letech to byla tajná mekka všech rybářů. Na středním toku Jizery se vesele lovilo všemi způsoby včetně muškaření. Chytalo se vše od oukleje, cejna, parmy po trofejní jelce. Kapr byl vzácností.

Dnes se samozřejmě kapr vysazuje úplně všude což se ne vždy dobře odráží na pestrosti obsádky. Naštěstí je v posledních letech vidět velká snaha na revírech Středních Čech. Vysazují se právě reofilní ryby, které začínaly pomalu chybět.

Čistá voda i pytláci

V okolí Mladé Boleslavi můžete očekávat i častější kontrolu rybářské stráže. Zahraniční personál zdejších závodů si zdatně přilepšuje k živobytí rybařením. Povolenky či rybářský řád ale ne každý zná.

Rybaření na Jizeře se tu pořád silně liší od profláknutého Labe. Však zde také nepotkáte téměř žádné bivaky. Velkých kaprů je poskrovnu. Jizera je menší řeka s rychlejším tempem. Břehy bývají velmi porostlé a nezřídka se i zde dole objeví pořádná peřej. Naprosto fascinující je však zdejší čistota vody. Velká část okolí stojí na písku, díky němuž je voda velmi kvalitní.

Ne nadarmo se kousek od soutoku s Labem odebírá filtrovaná voda z Jizery pro hlavní město Prahu.

I zde je Jizera velmi členitá řeka se spoustou schovek pro ryby. Vlastně celý úsek od Boleslavi přes Benátky až po Káraný je jako dělaný pro reofilní druhy ryb. Je ze hodně tloušťů, ouklejí a občas se dá narazit na dravce.

Od mostu v Káraném se Jizera podmaňuje Labi a začíná mít charakter líné regulované řeky. Nejnavštěvovanějším rybářským flekem na Jizeře je nejspíše ona pověstná špice mezi Káraným a Toušní. Zde se už rybaří úplně stejně jako na Labi.

Čtěte také naše články o muškaření