„Čau, jak to vypadá s tou celoroční přívlačí. Tam něco platíš navíc?“ Ozvalo se jednoho lednového dne z hlasové zprávy. Neříkám, že sedmička táhne davy ale každoročně se najde pár nových zájemců z krajin dalekých, které pražský revír zaujme.
Moje kvalifikace k odpovědím na dotazy stran V7 spočívá v tom, že to mám z pohledu spousty známých blízko a dokonce se mi již poštěstilo neodejít s nulou na kontě, ačkoliv na ty úspěchy začíná pomalu sedat prach.
„Ne, stačí ti celosvazovka, ale nic nechytíš„, říkám s nadsázkou, v níž jsou zakódované nejen moje bolestné zkušenosti.
Když pominu, že mi není komfortní dostávat hlasové zprávy, tak se moc nepovažuji za znalce sedmičkových poměrů. Jsou rybáři, kteří tam chodí daleko častěji a nechlubí se tím veřejně.
Napsat něco o Vltavě 7 ale není od věci. Do budoucna budeme chtít dělat nějaké pozvánky na revíry, ostatní časopisy a weby se s tím nemažou, tak proč před rybáři tajit, kde se dá nebo nedá nachytat.
Dřív jsem kolem toho raději našlapoval hodně opatrně. Zkuste si udělat článek nebo video s pozvánkou na jakýkoliv rybářský revír.
Místní vás v komentářích (a možná i osobně u vody) doslova utlučou. Propagování míst se u nás nenosí, taky není moc divu. Polovina rybářů se u vody chová jak Čingischánova armáda na dobytém území.
Jsou ale revíry, kam davy nájezdníků prostě nenasměrujete ani kdybyste psali článek před každým víkendem. A je to i tenhle všeobecně známý revír s celoroční přívlačí. Snad jedině, že by zase začaly brát ty hlavatky:))
Když jsem se v těchto krajích před lety rybářsky rozkoukával, tak sedmička byla jednou z přívlačových priorit. Navíc začínalo brzké jaro, stejně nebylo kam jinam jet a očekával jsem tu nával.
V celé republice se dá vláčet X měsíců prakticky jen na soukromáku, takže tady to logicky musí praskat ve švech – svět rybářský je ale méně předvídatelný než burzovní grafy.
Když jsem poprvé stanul na břehu, otevřel se mi výhled na rybářsky naprosto liduprázdné břehy. Za vodou se prohání cyklisti, bruslaři, pejskaři ale samotná řeka, jako by stála stranou zájmu.
Slušelo by se napsat, že tahle voda vám nedá nic zadarmo. Na mě se tenkrát ale usmálo takové to úvodní štěstíčko, takže jsem pojal bláhové podezření, že to celkem půjde.
Karma je ale spravedlivá, poslední roky mi to kompenzuje tím správným směrem.
Je ale troufalost tvrdit, že tady ryby nejsou nebo se nedají chytit. Osobně jsem přesvědčen, že ryb je tu dost. I hodně dravců. Chytit se dají těžko, ale dají. Dokonce se nade mnou někteří znalci slitovali a propálili mi několik konkrétních míst, kde to funguje lépe, pro mě však marně.
Vltava 7 prostě láká, dráždí, provokuje vláčkaře hlavně touhle dobou, když je všude hájení dravců.
Pár rybářů, kteří to tady s přívlačí zkusili, dostává kopřivku už jen při vyslovení názvu revíru. Na dosud nepokřtěné a neznalé poměrů, může mít vášnivé zimní listování soupisem celosvazových revírů neblahý vliv.
Čí oko spadne na sousloví celoroční přívlač, tomu se může v období od ledna do června zvednout tep a rozšířit zornice. Jedna ruka instinktivně bere prut, druhá šmátrá po klíčích od auta.
Většina nedojde ani ven ze dveří a spokojí se s kletbami na adresu Pražáků, kteří si pořád dávají nějaké úlevy, které nikdo v republice nemá.
Sedmička ale má širší historii a výjimečný status revíru se neodvíjí jen od toho, že si někdo chtěl zavláčet v čase prvních bledulí. Za chvíli na tohle téma dojde – neodcházejte od obrazovky!
Je fakt, že čistokrevné MP revíry s celoroční přívlačí asi fakt jinde v ČR nejsou. Závist přespolních ale končí ve chvíli, kdy touha a absťák neznalého nováčka do strmého údolí u Prahy konečně zavane.
Děje se to hlavně v zimní vláčecí pauze (od dubna už to všichni valí na pstruhovky) a naschvál většinou začne sněžit nebo z Vraného teče pár set kubíků za sekundu.
Několik hodin bičují vodu, pak vyzvednou drahou polovičku, která mezitím obíhala obchoďáky na Zličíně/Čerňáku, a plni zážitků se vrací domů, zpravidla bez úlovku.
Samo sebou, každý si řekne, že to nevadí – aspoň si člověk má kde zaházet, když se jinde nesmí.
Asi napíšu pravdu když řeknu, že dosáhnout úlovku není lehké.
Pro mě je to tady někdy možná až demotivující, mohl bych tam být relativně často ale už mi to stačí párkrát za zimu. Skoro z povinnosti a už jsem párkrát dal přednost rybářskému pokecu a dělání fotografa, místo abych sám zkoušel štěstí s prutem.
Tip: pokud si chcete jít na jaře zaházet s vláčkou na pěkný úsek, tak doporučuji část okolo Strnad – třeba i z protějšího břehu. Když nic nechytíte, tak je tam alespoň hezké okolí.
I přes propagovanou slabou úspěšnost ale zájem o revír neopadá, i když vyložené davy tady neuvidíte. Většinou to máte skoro celé pro sebe.
Tady bych konečně chtěl přejít k něčemu zajímavějšímu než k lamentování na hodiny bez záběru. Historicky sedmička měla velký zvuk a je to pěkný rybářský příběh s hořkým koncem.
Slavná historie kdysi elitního (pstruhového) revíru Vltava 7
Už nevím kolikrát jsme na těchto stránkách psali, že některé místa mají svoji slávu dávno za sebou. Jestli to někde platí stoprocentně, tak je to zde.
Smutné je, že sláva revíru, kdysi pstruhového, skončila z velké části kvůli výstavbě jediného jezu. Otázka je, zda to byl jediný faktor. Pro řeku je ale proměna jejího charakteru vždy velkou změnou, pro ryby asi nejvíce citelnou.
Revír Vltava 7 má dolní hranici na soutoku s Berounkou a táhne se až pod hráz vodního díla Vrané nad Vltavou.
Protéká okrajovou částí Prahy a když nepočítáme úsek okolo soutoku a pod největší českou dálniční estakádou kousek nad soutokem, kde je furt strašný rámus, tak jde o revír, který se může pyšnit poměrně hezkým přírodním okolím.
Pod lomem ve Zbraslavi si můžete dokonce připadat jak někde v kaňonech divokého západu. To jsou ale spíš jen moje romantické představy,
Sedmdesátá a osmdesátá léta: doba plná pstruhů, sivenů, lipanů a hlavatek
Vltavská sedmička si svůj mediální lesk odbyde vždycky v první půlce roku, kdy zaručeně vznikne pár příspěvků, videí nebo aspoň postů na sítích z lovu. Nutno říct, že občas i s rybami!
Za zmínku ale stojí vrátit se o padesát roků zpátky, kdy se historie a zlatá éra revíru začala psát.
V té době V7 bez nadsázky aspirovala na jeden z lepších pstruhových revírů v české části republiky.
Široká a proudná řeka, která díky poloze pod poslední přehradou kaskády měla velice čistou, studenou a peřejnatou vodu, se stala útočištěm poměrně velkého množství násady lososovitých ryb.
Pokud mám správné informace, tak masivní vysazování lososovitých i některých jiných, méně tradičních druhů, zde začalo cca v polovině sedmdesátých let.
Předcházelo tomu zkoumání kvality vody, kterou v této oblasti patrně dost příznivě ovlivnily nádrže nad revírem. Vodní stavby mohou mít pro revíry pozitiva, i negativa…
Zjistilo se taky, že řeka má dostatečnou úživnost. Její charakter toku a další parametry zajišťovaly poměrně slušné okysličení a velké bohatství všech těch breberek pod kameny a dalších drobných živočichů, kteří posloužili jako potravní základna salmonidů.
Pražští rybáři dostali svolení na vodě pstruhově hospodařit a kromě pstruhů, lipanů a sivenů zajistili i hlavatky podunajské, u nichž se dalo očekávat, že by se jim zde mohlo dařit.
Vysazovalo se v nejmenších velikostech, zato samozřejmě ve značném množství desítek tisíc kusů. Zdrojem násady přitom byly místní sádky v Lahovicích právě poblíž soutoku.
Ty byly navíc napájené vltavskou vodou, do níž odchované ryby následně putovaly. Za lokální logistiku a udržitelnost by tak rybáři dostali velkou pochvalu i od dnešních ekologů:)
Vzhledem k plánovanému pstruhovému hospodaření na hlavním toku probíhal také odlov nežádoucích dravých druhů lovnými četami s agregátem. Spousta pěkných štik byla přemístěna jinam.
Po několikaletém hájení se zde začalo lovit na mušku a přívlačí. Jako pstruhová voda byl revír pro rybáře vynikající lokalitou, navíc v bezprostředním sousedství hlavního města.
V tehdejší době se samozřejmě neuplatňoval lov stylem chyť a pusť, což vzhledem k hojnosti pstruhů tehdy ani nebylo potřeba. Někteří zbraslavští rybáři tak měli za sezonu na kontě přes 3 stovky odnesených ryb! V podstatě to znamená, že ty největší vydry musely chodit v podstatě obden nebo třikrát týdně celou sezonu a skoro vždy nachytat na limit.
Ryby zapsané do úlovkových listů měly průměrnou váhu odpovídající spíše běžné hmotnostní kategorii do půl kila, což trochu nekoresponduje s legendami o samých velkých rybách. Ale celkový průměr samozřejmě asi nebude odpovídat zážitkům s těmi většími rybami, které se přece jen víc vryjí do paměti a pak zůstávají součástí rybářského folkloru.
Hlavní podíl úlovků tvořil duhák a pstruh obecný. Část přisvojených ryb představoval i lipan podhorní.
V dnešní době by si na takovém revíru podávali pomyslné dveře všichni tvůrci obsahu. Bohužel, zázrak skončil poměrně brzy zásahem do samotného charakteru toku.
Stát tehdy pokračoval v dalším splavňování toků pro velké lodě – což znamená hlavně regulaci a stavbu jezů. Vltava v tomto úseku přitom splavná byla, právě zde pluly již první parníky pražské paroplavby v devatenáctém století. Stejně jako dnes celá Praha jezdí v jedné velké koloně na hory, tak dřív se nechali všichni Pražáci vozit lodí na Svatojánské proudy. I ty jsou ale minulostí a dnes je nad nimi další revír s přívlačí po celý rok: Vltava 9 – ÚN Štěchovice.
Státu v druhé polovině dvacátého století šlo o další zlepšení plavebních podmínek v období nízkého stavu vody ale také o splavnění velice mělké Berounky, která má s tímto revírem společný soutok. Samozřejmě spíše z důvodů nákladní plavby. Odbočím z tématu: na Berounce mělo jít o 10 zdymadel mezi Prahou a Berounem, regulaci koryta, které je dosud velmi mělké a také přeložku Berounky u Černošic. Zní to jako sci-fi, plán ale zrušila až minulá vláda ANO v roce 2019, tedy celkem nedávno.
V průběhu osmdesátých let tak v Modřanech na Vltavě vznikl nový moderní jez. Zvedl hladinu Vltavy i části Berounky a zásadně změnil charakter této části řeky.
Není třeba nijak zdůrazňovat, že regulace a úpravy toků se s obsádkou lososovitých druhů ryb dost vylučují. Úpadek revíru tak začal ani ne deset let poté, co se jeho historie začala velice úspěšně psát.
Vltava má kvůli jezu výrazně vyšší hladinu až k Vranému. Sice pořád znatelně táhne, peřejnatý charakter toku ale vzal zcela za své. Utrpěla také členitost toku a zejména jeho úživnost.
Pstruhový revír zde přestal existovat ve druhé polovině devadesátých let, kdy došlo ke změně na mimopstruhové hospodaření – i když s výjimkou pro celoroční přívlač.
Je zde ale zachována platnost P povolenek. Viz popis revíru na webu ČRS.
„Těžká voda“, říkají v komentářích
Hlavním lákadlem je stále celoroční lov přívlačí, který má ovšem jedno velké ale. Není lehké, něco chytit.
Každoročně se najde pár zvědavců, kteří si projdou popisy revírů, zatouží sedmičku navštívit a položí v nějaké diskuzní skupině tu zásadní otázku, jak to tam bere. Odpovědí bývá pár a většinou ve stylu, že nic moc ale ať to zkusí.
V7 je těžká voda v mnoha smyslech. Na dně je místy hodně kamení, provětráte svoje krabičky podobně jako na jiných vltavských revírech v okolí.
Dřív byla jistota na jaře zajet pod Vranskou přehradu na vysazované granuláče, teď už si touhle taktikou nejsem jistý.
Údajně zde došlo k úřednímu zákazu vysazování nepůvodních druhů lososovitých ryb. Státní správa tomu tím asi zasadila poslední ťafku salmonidům v této oblasti.
Faktem je, že v přehledu zarybnění už pstruzi nebo siveni v V7 nefigurují. Pokles je vidět i v úlovcích.
Ještě před pár lety se zde ve statistikách objevovaly stovky až vyšší stovky odnesených pstruhů. Čísla za rok 2025 ještě nejsou online, ale rok před tím to byly už jen desítky kusů. V minulých letech přitom nebylo nereálné nachytat splavené duháky i na V6 pod soutokem.
Za rok 2025 jsou v přehledu vysazování z cílových druhů pro přívlač psané jen štiky.
Při snaze ulovit nějakou rybu na přívlač vám tak nezbývá, než se zaměřit buď na okounky nebo jelce či zkusit rovnou něco většího.
Asi nejvíc rybářů se pohybuje v zátočinách pod mostem na Zbraslavi. Většinou s Ul vláčkou.
Obecně jsou na tomto revíru zaznamenány i pravidelné úlovky větších dravců. Většinou je to vykoupené velkým počtem prutohodin.
Šance něco chytit ale není zdaleka nulová
Pokud se podíváme na statistiky ryb naopak odnesených a tedy zapsaných do povolenek, tak každoročně se odnesou nižší desítky štik a candátů nebo okounů. Chytají se též boleni a jelci a sumci.
U puštěných ryb nejsou samozřejmě kompletní statistiky. Příspěvky ze sítí ukazují ale zhruba tutéž obsádku. Sem tam někdo pošle vyfocený úlovek i nám, takže se můžete podívat na reálné příklady.
Zajímavé je téma hlavatky, která je zde dokonce výslovně hájená, stejně jako například lipan. O konkrétním úlovku hlavatky z poslední doby tady ale nevím (na rozdíl od Vltavy 9!).
Co se týče obsádky dravců odpovídající MP hospodaření, tak je potřeba ještě zdůraznit, že revír má, díky soutoku, bezprostřední kontakt s revírem Berounka 1.
Ten je naopak velice členitý a má poměrně pestrou obsádku, která může mezi oběma řekami migrovat, pokud chce.
V případě B1 jde ale patrně o revír s nejsilnějším rybářským tlakem v ČR, i dravci tady dostávají v posledních letech dost za uši. Přeživší mohykáni, když se propletou tím bludištěm nahozených vlasců pod Lahovickým mostem, jsou ohledně rybářských nástrah asi dost proškolení.
Shrnul bych to tak, že šanci něco chytit máte, moc bych si to ale nemalovat a lepší je s tím nepočítat.
Na druhou stranu je revír poměrně pěkný a za procházku stojí zejména jeho horní část mezi Zbraslaví a Vraným. Když si chcete fakt jen zaházet, tak proč ne.
Pověst revíru už ovšem prosakuje mezi nerybářské obyvatelstvo, protože posledně mi jeden místní pán přišel osobně oznámit, že tam žádné ryby nejsou.
Já to tak fatalisticky nevidím, pokud ale chcete jistou rybu na prutě, tak jeďte radši na nějaký duhákodrom blízko Prahy.
Na feeder to tady celkem jde
Omezovat pozvánku na tento revír jen přívlačí by ale byla škoda. Jestli holdujete třeba feederu, tak zjistíte, že sedmička v tomto směru není vůbec marná.
Vysazuje se a chytá se dost kaprů, to snad ani nemusíme psát. Daří se i reofilům a bílé rybě (potravní základna tu pro dravce zde tedy je).
Ani k feedrařům ale není sedmička tak milosrdná, kamenité dno na některých místech bere krmítka, jinde je silný proud táhne pryč a provoz rekreačních plavidel nebo v létě vodáků může být trochu na nervy.
Šance, že si na feeder pěkně zachytáte je ale tak 30x větší než u přívlače, hlavně když si udržíte hejno ryb na svém krmáku. Je to Vltava, takže to chce nakrmit a nějakou dobu trvá, než najedou. Když vám to neobrátí velká loď vzhůru nohama, tak si můžete hezky zachytat.
Co se týče kaprařiny, tak zde nemám zkušenost. Na soutoku se ale vyskytuje dost kaprolovců a někteří hází do sedmičky a tváří se přitom, jako že vědí, co dělají.
Čtěte také:
Broďáky Grundéns Men´s Boundary Stockingfoot Wader Stone
Velký sumec od Vágnera: nová kniha shrnuje 3 rekordní sumcařské sezony v ČR
Přívlačová pletenka, která nesákne vodu: Expedition X8E má silikonový povlak
For Fishing chystá spoustu přednášek: muškaření, kaprařina, tajmeni i obří sumci z českých vod
Buďte první kdo přidá komentář