Přívlačové dilema: pletenka vs vlasec?

Jeden by řekl, že tohle téma je dávno vyřešená věc. Rejpal prohlásí, že už tak od roku 2000. Tenkrát si první nadšenci kupovali naprostý zázrak. Šňůru, která je ohebná jak nit a pevná tak, že na třicítku se dají tahat uvízlé bagry z rybníka.

Pevnost ale tenkrát nebyla hlavním tahákem. Málokdo si totiž mohl dovolit koupit alespoň sto metrů pořádné dyneemy, která stála kolem sedmi stovek. Rybářské veřejnosti rekrutující se většinově z důchodců a dělníků z tehdy skomírajících fabrik to totiž nebylo finančně zrovna dostupné.

Šňůra se tenkrát kupovala po metrech a používala na koncové návazce. To byla praxe odkoukaná od tehdejších “boilisáků”, jak se nenávistně říkalo kaprařům, což tenkrát byla ještě velmi úzká skupina rybářů.

Ti už tenkrát chytali na moderní vercajk a uměli využít spoustu novinek včetně pletené šňůry. Naopak zbytek veřejnosti se ještě spokojil s bombardováním vodní plochy obřím krmítkem, ke kterému přivázali pár centimetrů šňůrky v naději, že ryba tu dvanáctku přece nevidí.

Jestli viděla nebo ne těžko říct. Většině to moc kaprů navíc nepřineslo. Vláčet s pletenou šňůrou ale tenkrát zkoušel málokdo. První rozmach pletenky jako jediného a dlouhého návinu na navijáku přišel až po přelomu milénia. Na trhu se začaly objevovat šňůry s milosrdnější cenovkou okolo čtyř stovek za 100 metrů a zároveň rybáři přestávali mít tak hluboko do kapsy.

Právě tenkrát se po prvních zkušenostech začaly na rybářských fórech a webech objevovat rozvahy na téma vhodnosti či nevhodnosti pletených šňůr.

Dnes by v tom tedy měl mít každý jasno. A přece se pořád na fórech objevují různé diskuze, které toto téma opět vytahují na světlo světa. Přitom technické rozdíly ve vlastnostech vlasce a šňůry jsou poměrně snadno vysvětlitelné.

Teoretický základ lze tedy získat snadno, dál už si každý musí poradit a zkusit co mu bude vyhovovat.


Základní otázky, jenž vyvstanou před každého rybáře jsou: Jaké výhody a nevýhody mají oba materiály? Kdy radši zůstat u vlasce a kdy jít do pletenky?


Samozřejmě, že šňůra ani vlasec vám rybu nechytí. Správným výběrem si v určitých situacích ale můžete pomoct k lepšímu výsledku při lovu.


První technický rozdíl je v průtažnosti. Člověk nemusí být zrovna expert na spojovací materiály aby si všiml, že vlasec je velmi průtažný.

Lidově řečeno prostě pruží. Každý typ vlasce je na tom jinak ale nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že průměrný vlasec má průtažnost od 10 do 20 %. Na sto metrech se nám vlasec při zátěži může natáhnout deset až dvacet metrů.

Naproti tomu pletená šňůra má průtažnost téměř minimální. Se šňůrou dosáhnete lepšího kontaktu s nástrahou na konci udice. To můžete ocenit hlavně při přívlači s gumovými nástrahami.

Na druhou stranu ale šňůra netlumí nárazy a výpady ryby při zdolávání, což je vlastnost, která zejména začínajícím rybářům může velmi pomoci.

Pokud si jako kritérium výběru zvolíme pevnost, tak samozřejmě pletenka drtivě vítězí nad vlascem. Chtěl bych ale upozornit, že není radno používat pletenou šňůru o stejném průměru jako jste byli zvyklí u vlasce. Zkuste využít výhodných vlastností k zjemnění udice a použít nejmenší možný průměr, jaký lze pro vaši cílovou rybu.


Běžně tak lovci používají šňůry o průměru 0,06 – 8. Samozřejmě můžete si naládovat naviják třicítkou šňůrou a vyrvat nástrahu z každé vázky. Tyhle a vyšší průměry ale raději nechte sumcařům. Pro rybáře lovícího běžné dravce jako štika, candát a bolen postačí průměry daleko nižší.


Nevýhodou “tlustých” průměrů je totiž velký odpor. Šňůra je vystavena fyzikálním silám jak ve vodě, tak i při nahazování. Kromě snížení vzdálenosti nahozu kvůli tření na cívce a v očkách prutu, vás bude trápit i silný vítr. A při lovu na tekoucí vodě vytvoří šňůra průvěs. Ten ve výsledku zhorší onen výborný kontakt s nástrahou a ztratíte zásadní výhodu, kterou má tenoulinká šňůra oproti silnějšímu vlasci.


Dále ještě musím upozornit na jednu nepříjemnou vlastnost šňůr. Tou je její ohebnost. Vlasec má určitou tuhost, jenž nám pomáhá při provlékání očkem háčku a ztěžuje motání sestavy. Šňůra je však téměř dokonale ohebná a jemná.

To může být opět výhoda ale pozor na motání. Právě silnější šňůry mají někdy tendencí slétat přímo z cívky a vytvářet chuchvalce. Je dobré šňůru nenamotat až po okraj, což ale u silné šňůry může znamenat, že na cívku dostanete jen pár desítek metrů.

Mimochodem, v zahraničí si s tímhle hlavu moc nelámou. Prostě vláčí s multiplikátorem, který nabízí velkou kapacitu cívky při relativně nízké hmotnosti a rozměrech.


Pokud se vám šňůra někde zamotá, tak se jde hned na řezání. Díky oné ohebnosti se velice dobře zatahuje do nezdolných uzlů.

Motanice na vlasci se dá v počátku ještě zachránit, se šňůrou je to často úplně marné.

Další nevýhodu můžete pocítit při přívlači v zimě. Zejména se to týká šňůr laciné čínské provenience. Kromě zamrzlých oček budete muset řešit i zamrzající šňůru. Vlasec má velkou výhodu, že téměř nevsakuje vodu. Šňůra se může používáním v mrazu postupně poškodit.


Posledním a asi nejsrozumitelnějším kritériem může být výběr podle cílové ryby. Většina rybářů využívá pletenou šňůru při lovu sumců na přívlač. Velké výhody vám může přinést při lovu candáta na jig, kde potřebujete záběr cítit okamžitě nebo při cíleném lovu velkých štik na velké nástrahy. Naopak lov pstruhů na řece je téměř výhradně záležitostí jemnějších vlasců, jelikož se chytá na blízko a převážně na nástrahy bez protihrotu. V tom případě se naopak velice dobře využije tlumení výskoků a výpadů pomocí tenkého průtažného vlasce.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*