Oblíbená ryba ale přesto mnohými poněkud přehlížená. Možná kvůli její velikosti, respektive malosti. V záplavě všech těch velkých kaprů, sumců ale i ostatních větších dravců trochu uniká pozornosti. Dnes bych se rád podělil s vámi o několik zajímavostí týkajících se okouna říčního (Perca fluviatilis), který je jedním z nejznámějších druhů sladkovodních ryb v Evropě a nejen zde.
Okoun říční je mistrem maskování
Ačkoliv aktivní lov okouna často nejde u hladiny přehlédnout, v období klidu zvládají okouni umně využít zbarvení svého těla. Jeho kamufláž se dokonale sladí s okolním prostředím, což mu umožňuje úspěšně z zpovzdálí sledovat na svou kořist.
Tato schopnost je ovšem také důležitá pro jeho vlastní přežití, protože se také dokáže skrýt před většími predátory než je on sám
Lov v hejnech
Okoun se nejčastěji chová jako hejnová ryba. Podobně velcí jedinci se často pohybují společně a spolupracují při lovu.
Jednotliví okouni se střídají v útocích na kořist, čímž zvyšují své šance na úspěch, když malé rybičky umí například natlačit do břehu.
Hejna okounů údajně nemají stálé složení a okouni se do nich formují nově každý den, jednotlivé ryby tak mohou přecházet mezi různými hejny.
Okoun říční je známý svými loveckými schopnostmi. Je to dravá ryba, která se živí převážně menšími rybami, korýši a hmyzem. Jeho účinná taktika spočívá v rychlém koordinovaném útoku na kořist, kterou pak polyká celou nasátím. Na rozdíl od candáta a štiky totiž nemá v tlamě žádné zuby.
Je nebo možná byl nejčastějším českým dravcem
Pokud pomineme všežravce typu tlouště, tak okoun je nebo možná bohužel býval nejčastější dravou rybu. Vzhledem k menší velikosti a hejnovému způsobu života, byl okoun poměrně početnou rybou. Tvořil tak relativně snadný úlovek vláčkařů.
V poslední době však jeho počty klesají a například na revírech ČRS již má okoun ochranu v podobě míry a doby hájení, což dříve nebylo potřeba.
Dříve byl naopak mnohými často považován za škodlivou rybu, která na mnoha menších vodách vytváří mnohačetné ale zakrslé populace omezující ostatní rybí druhy.
Okouna naleznete také v Asii
Okoun říční je rozšířen od Jižní Evropy (například Španělsko) až po Skandinávii. Hojný je také ve východní části kontinentu či v Británii. Nalézt jej ale můžete též v řekách severní Asie například na Sibiři. Vyskytuje se také v určitých částech jezera Bajkal a některých jeho přítocích.
V porovnání s některými jinými druhy, například pstruhy, je okoun pomaleji rostoucí ryba, dlouho nabírá váhu a potřebuje mnoho let aby dorostl trofejní velikosti. V závislosti na úživnosti revíru může být okoun nad 40 cm více než desetiletá ryba.
Trofejní okouni dosahují délek přes půl metru a hmotnosti kolem tří kilogramů.
Nežere jen maso
Někdy lze v žaludku tohoto dravce najít kameny a řasy. Vědci věří, že okoun je spolknul pro usnadnění procesů trávení.
Jikry klade v pásech či pruzích
Okouni klade jikry v pruzích o délce více než jeden metr k vodním rostlinám. Okoun může žít a rozmnožovat se v různorodých typech jako jsou řeky, rybníky a jezera. Vyskytuje se dokonce v brakických vodách Baltského moře nejen vysoko na severu, kde se loví téměř jen sladkovodní ryby.
Můžete jej ulovit například i v dánských přístavech, kde na přívlačovou udici může během jedné vycházky přijít záběr od menší tresky stejně jako od sladkovodního okouna, jelikož oba druhy se v těchto lokalitách vyskytují zároveň a oba se s oblibou pohybují u dna.
Má blízkého příbuzného v Americe
Druhů ryb nosících název okoun je na planetě více. Od našeho okouna se ovšem mnohé z nich liší, stačí vzpomenout například okouna nilského. Náš okoun říční má ale poměrně podobného příbuzného na americkém kontinentu, je jím okoun žlutý (Perca flavescens), který podobu s okounem říčním opravdu nezapře.
Tyto zajímavosti okounovi říčním nám ukazují, jak fascinující a důležitou roli hraje tato ryba v přírodním prostředí. Doufejme, že nastavená opatření pomohou zvednout populaci okounů a my budeme tyto krásné ryby moct lovit dál. Okoun není velký ale pravidelně dosahovat úlovků ryb nad 35 cm již chce notnou dávku umu a odhodlání jít po stopách velkých jedinců tohoto druhu.
Buďte první kdo přidá komentář