Štika patří mezi ryby, které jsou poměrně hojné a hlavně bojovné. Umí také být náladové a na prochytávaných vodách se rychle učí.
Štika je totiž obyčejně dost nemilosrdný dravec a útočí téměř na všechno, co se před ní mihne. Člověk má pocit, že stačí nahodit kamkoli do vody a nějakou štiku prostě dostane.
Ne vždy ale na nástrahy reagují. U aktivního dravce často rozhoduje především to, zda se nástraha dostane do jeho blízkosti. Pokud se trefíte do okamžiku, kdy skutečně loví potravu tak je situace jednoduchá. Pasivní nebo opatrná štika je ale jiný soupeř. Nemá hlad a pokud jí nástrahu pošleme příliš rychle kolem hlavy, bude ji jednoduše ignorovat.
Většinou pomáhá paradoxně spíš klidnější přístup.
Dravci jsou pasivní většinu času
Štika je sice velice agresivní dravec ale nechová se pořád jak MMA zápasník na piku v půl druhé ráno. Její aktivita se mění v průběhu dne, podle teploty vody, počasí, množství kyslíku, tlaku i dostupnosti potravy.
Někdy máte kliku na krátké období aktivity kdy štiky začnou pronásledovat nástrahy všech druhů. Jindy jsou ryby zalezlé u dna, stojí v trávě nebo na hraně a jejich jedinou reakcí je maximálně krátké otočení hlavy za projíždějící nástrahou.
Obávám se, že většina těch lumenů, co dokáže vytáhnout velkou štiku z každé kaluže má moc dobré znalosti a šestý smysl na dvě základná věci: kdy jít na ryby a kam nahazovat. Žádné zázračné nástrahy ani tajné styly vedení….
Jednou z nej strategií je lov v období, kdy štiky aktivně loví. To jsou ale poměrně krátké okamžiky a ne vždy je jisté, v kolik nastávají. Většinou brzo ráno nebo večer ale není jisté, že to tak je. Ne jednou jsem byl u vody od svítání a ten nejlepší moment nastal třeba až v osm ráno a trval do půl hodiny.
Aktivní štiku ale logicky chytnete relativně snadno. Pasivní štika už je oříšek. Předpokladem je samozřejmě opět čtení vody a znalost vhodných míst. Nestačí ji ale pouze najít, musíte ji ještě vyprovokovat.
Čtení vody je základ
Jednou z nejdůležitějších věcí při lovu pasivní štiky je čtení vody.
Není příliš smysluplné nahazovat nástrahu náhodně do vody a doufat, že ji nějaká štika najde. Mnohem efektivnější je nejprve přemýšlet, kde by dravec mohl stát.
Štika často využívá místa, kde může šetřit energii a zároveň čekat na kořist. Může to být hrana, výjezd z hlubší vody, rozhraní vodní vegetace, překážka, kámen, zatopený strom nebo místo, kde se mění rychlost proudění. Naše vody zrovna nemusí být plné takových překážek. Jsou tu ale mola, místa za pilíři mostů a další podobné lidské výtvory.
Na řece může být velmi zajímavý například přechod z mělčí vody do hlubší partie. Nástraha přitom nemusí procházet přímo místem, kde štika stojí. Často je mnohem účinnější vést ji směrem ke stanovišti dravce.
A právě proto má při lovu štiky takovou cenu čtení vody a následně přesný hod nebo spíš přesné vedení kudy je potřeba.
Někdy je lepší soustředit se na zdánlivé hotspoty než systematicky lovit po celém revíru, to sice není špatné ale stojí to čas.
Buďte tišší. Při lovu máme tendenci podceňovat hluk. Štika často stojí dost blízko břehu.
Zvlášť pokud lovíme v mělké vodě, kde štika nemá tolik možností, jak se před rušivými vlivy schovat.
Není kam spěchat
Jedním z nejčastějších problémů při lovu pasivní štiky je příliš rychlá prezentace.
Rybář nahodí, začne navíjet a nástraha zmizí z lovného prostoru během několika sekund. Pokud je štika aktivní, může vyrazit. Pokud ale pouze stojí a čeká, nemusí mít jediný důvod pustit se do pronásledování.
Přitom stačí jednoduchá změna, kterou je zpomalit. Někdy výrazně a chce to přizpůsobit i nástrahu. Například příliš těžká jigovka bude při extra pomalém vedení orat dno a většinou hned uváznete. Chce to vyladit sestavu dle potřeby na konkrétním místě.
Nástraha by měla dostat možnost zůstat delší dobu v prostoru, kde se štika pravděpodobně nachází. Neznamená to však, že musí být celou dobu vedena monotónně pomalu! Twitching, škubání a pauzy, to vše jde dělat i jemně.
Pauza, zpomalení, krátké zrychlení nebo změna směru mohou být mnohem účinnější než konstantní rychlost. Žádná živá rybka se totiž nepohybuje dokonale rovnoměrně.
Štika nebude honit další sprintující rybku
Když se podíváme na drobnou rybku ve vodě, rychle zjistíme, že její pohyb je úplně jiný než pohyb nástrahy vedené konstantní rychlostí.
Rybička se rozjede, zpomalí, na okamžik zastaví, změní směr a zase pokračuje. Občas klesá, občas stoupá. Nikdy několik metrů neplave dokonale rovnou čárou stejnou rychlostí. Dokonalou kopii takového pohybu samozřejmě vytvořit nedokážeme.
Můžeme se tomu ale přiblížit.
U některých nástrah je pauza jen krátkou přestávkou v jejich pohybu. U jiných je přímo hlavní součástí prezentace.
Typickým příkladem historicky byly plandavky, které se dnes na štiky už tolik nepoužívají. Principy ale platí pořád.
Při jejich vedení může krátké zastavení způsobit, že nástraha začne pomalu klesat cik cak ke dnu. Právě v tomto okamžiku může přijít útok.
Štika totiž nemusí být ochotná pronásledovat nástrahu přes několik metrů. Pokud jí ale něco zraněného nebo vyčerpaného začne pomalu padat přímo před tlamu, situace se mění.
Čím déle nástraha během pauzy zůstává v zajímavém prostoru, tím více času štika dostává k rozhodnutí.
Nejde však o bezhlavé prodlužování pauz.
Příliš dlouhá přestávka může být stejně neúčinná jako příliš rychlá vedení. Každá nástraha má své vlastní chování a rybář musí zjistit, jak se pohybuje právě ta jeho.
U rotaček je situace trochu jiná.
Tady je rychlost vedení zásadní. Pokud je štika apatická, vyplatí se rychlost postupně snižovat. Cílem je dostat se k hranici, při které třpytka ještě spolehlivě pracuje.
Příliš rychlé vedení může být pro pasivní rybu nezajímavé a většinou je. Na rotačku při rychlém vedení se většinou připravíte o záběry štik, okounů i jelců.
Rotačka by měla vodou procházet tak pomalu, aby stále pracovala ale zároveň zůstávala co nejdéle v prostoru, kde může štika zaútočit.
Pokud samotná rovnoměrná prezentace nefunguje, přichází na řadu změny rychlosti.
- Krátké zrychlení.
- Zpomalení.
Případně změna směru vedení při průchodu kolem překážky nebo hrany.
Důležité ale je, aby manipulace s prutem nenarušila chod nástrahy. Příliš agresivní škubání může být u rotačky spíše na škodu. U rotaček bych si také dával bacha na pád na dno. To je většinou nástraha, kterou už z vázky nevytáhnete pročež jsem jejich používání dost omezil jen na pstruhovku, kde si ji v prsačkách zase vyzvednu.
Někdy stačí změnit úhel
Když několik desítek minut bezvýsledně vedeme nástrahu ze stejného místa, máme často pocit, že jsme místo dokonale prochytali.
Ve skutečnosti jsme ho možná prochytali jen z jednoho úhlu. Štika může stát za překážkou tak, že nástrahu přicházející z jedné strany téměř nevidí. Z druhé strany ji ale může dostat přímo do zorného pole.
Proto má cenu měnit nejen nástrahy, ale také směr jejich vedení.
Někdy stačí posunout se o několik metrů po břehu, jindy změnit pozici lodi. A někdy je potřeba dostat nástrahu podél hrany místo přes ni.
Při lovu pasivní štiky je tak často důležitější směr vedení než samotná barva nástrahy.
Štika může být blíž, než si myslíme
Další chybou je soustředit se pouze na vzdálená místa. Rybář z břehu vidí hlubokou vodu uprostřed řeky a má pocit, že tam musí být ryba. Přitom může štika stát několik metrů od jeho bot.
Mělká voda u břehu, kapsa mezi rákosím, stín pod větví nebo hrana těsně pod nohama mohou být stejně zajímavé jako vzdálená jáma.
Proto je dobré poslední metry vedení nikdy neodbývat. A právě tady má velkou výhodu krátký boční nához.
Nástraha dopadne tiše a může být vedena přesně podél překážky. Štika přitom často nemusí být nijak daleko.
Při lovu štiky je lákavé pořád nahazovat. Jenže pokud nástraha pokaždé prochází stejnou dráhou stejnou rychlostí, získáváme stále stejný výsledek.
Když ryba nereaguje, není vždy potřeba přidat další nához.
Je potřeba změnit některou z proměnných.
Změnit místo dopadu. hloubku, rychlost nebo délku pauzy.
A samozřejmě taky nástrahu ale tam bych vám neradil mít moc široký sortiment, za pár hodin rybolovu nestihnete efektivně vystřídat 30 nástrah. Vytipujte si 5-6 v různých barvách.
A pokud ani potom nic nepřijde, změnit místo.
Když dravci žerou, může se z rybaření stát téměř mechanická záležitost. Nahodit, vést a zaseknout. Člověk může během krátké doby nachytat několik ryb a má pocit, že přesně pochopil jejich chování.
Takových dnů ale zase moc nebývá a jako na potvoru zrovna budete v práci nebo někde jinde než u vody. Proto je potřeba jít tomu štěstíčku trochu naproti, jak se říká.
Musíme začít pozorovat vodu a přemýšlet o stanovištích a sledovat třeba aktivitu drobných rybek. Přestat bezmyšlenkovitě střídat nástrahy a začít měnit jejich prezentaci.
Čtěte také:
Padl nový rekord sumce: Holanďan ulovil z belly boatu rybu měřící 251 centimetrů
Na Orlíku našli uhynulé obří sumce: jeden mohl mít až 270 centimetrů
Na velikosti nástrahy záleží: jen ne tak, jak si většina myslí
Hladinová novinka od Berkley sází na zvuk, vibrace a vůbec hrozně provokuje
Úchvatný sumec z Berounky. Vágner splnil svoji další misi
Nejdřív životní úlovek, poté smutek: obří sumec uhynul po vypuštění do vody
Buďte první kdo přidá komentář