Nechci ze sebe dělat nějakýho morálního guru, navíc když spousta z vás toho nachytá násobně víc než já. Každý rok se ale s novou sezonou rozjede taky diskuze o tom, jestli má cenu pouštět ryby a jestli stejně „nezdechnou“. Za mě má pouštění určitě cenu. Je potřeba ale přemýšlet nad tím, jak se k rybě chovám, co jaký druh zvládne a jaké podmínky aktuálně panují. To vše má vliv.
Pouštění ryb dává smysl, jen když se rybář k úlovku chová tak, aby se ryba po vrácení do vody za chvíli neotočila břichem vzhůru. Jinak se z toho stává naprosto nesmyslná činnost.
Chyť a pusť má mezi vyznavači této filozofie aureolu jakési šlechetnosti, bohužel ale rybu nestačí jen pustit. Musíme s ní zacházet s opatrností a přiměřeností, jinak se z pouštění stává trápení, které může skončit až úhynem ryby. To už je lepší rybu v rámci zákonných možností přisvojit a doma sníst.
Jsou země, kde je kultura rybolovu zcela jiná a lov ryb je sice koníčkem a sportem ale neodmyslitelně spjatým s konzumací ulovených ryb. U nás je to poslední dobou spíš naopak.
Pokud ale chceme úlovek ve zdraví vrátit zpět do vody, musíme dodržet několik základních pravidel.
Například podložka pod ryby se stala symbolem ohleduplnosti, ale sama o sobě nestačí. Správný přístup začíná mnohem dřív. Už při zdolávání ryby. A navíc musíme brát v úvahu také druh ryby (ne každá ryba zvládne to, co kapr) a aktuální podmínky jako např. teplota vody a vzduchu.
U nás je možná trochu problém v tom, že se pouštění ryb rozšířilo hlavně od kaprařů. Ti do mají dost dobře zvládnuté díky výchovnému působení některých kaprařských es, které měly prostřednictvím časopisů a knih vliv na celou generaci rybářů.
Kapraři navíc také chytají ryby, které jsou poměrně odolné a zvládají celou proceduru měření, odháčkování a líbání docela obstojně. Co snese kapr, ale už mnohdy nedá dravec nebo pstruh.
V poslední době se bohužel objevilo hned několik případů, kdy se trofejní ryba po puštění otočila břichem vzhůru. Věřím tomu, že jde o nešťastné případy způsobené jen blbostí a nezkušeností rybářů. Fotka na sítích byla sice bombová, se spoustou lajků, ale výsledek nic moc a je jasné, že očití svědci si to nenechají pro sebe a vznikají aféry.
Když bych to hned na začátku shrnul, tak základní společný jmenovatel je většině případů neúměrně dlouhé zdolávání a dlouhý nešetrný pobyt ryby na břehu. Když dokážeme toto, co nejvíce redukovat, šance na zdravý návrat ryby do vody roste násobně.
Zdolávání nemá trvat příliš dlouho
Zatímco pro rybáře je zdolávání parádní adrenalin, pro rybu je to obrovský stres. Platí jednoduché pravidlo, čím kratší boj, tím lépe. Zde je poněkud rozpor mezi přáním rybáře si užít souboj a zájmy ryby. Ryba si jej neužívá ale bojuje s poměrně velkou intenzitou. Nehodláte-li ji poté usmrtit a zkonzumovat, pak asi sami uznáte, že musí boj proběhnout tak, aby ryba nebyla polomrtvá. Jinak to nedává smysl a věci, co nedávají smysl dělají jen pitomci.
Tady hraje roli nejen technika zdolávání ale do značné míry rybářský vercajk a jeho síla.
Správná volba prutu a vlasce je základ. Kapraři a sumcaři s tím obvykle problém nemají, jejich výbava je dimenzována obyčejně akorát.
Paradoxně horší je to u rybářů – sportovců, vyznavačů ultralehkých metod. Mluvím hlavně o přívlači a muškaření. Cíleně chodit s poddimenzovanou výbavu na větší ryby není dobré a tady se to občas děje. Náhodné úlovky samozřejmě nejde vyloučit. Výbava by ale měla odpovídat cílové rybě tak, aby bylo možné ji bezpečně a rychle dostat ke břehu. Tím spíše, že těmito metodami častěji lovíte citlivější druhy a s tím UL šílenstvím to jde někdy do extrému. Hodně často i v té šlechetné muškařině.
Z vody na co nejkratší dobu
Vyháčkování, focení, polévání – to vše musí proběhnout co nejrychleji. Tohle je asi největší kámen úrazu, pokud můžu soudit dle zkušeností a pozorování od vody. Každá vteřina mimo vodu rybě ubírá síly, ať jde o kapra, štiku nebo malého lipana nebo candáta. U posledně jmenovaných je to vždy daleko horší.
S focením si rybáři dávají dost práce. Tady následně vyvstávají značné rozdíly mezi rybími druhy. Ale ani ty odolnější nemohou být dlouho na suchu.
Pokud nejde o trofejní kus tak skoro nemá cenu fotit. Ale jde to kompromisně například jen v podběráku ve vodě, aby ryba měla aspoň nějaký kyslík. Naprosto katastrofální je neúměrné focení za letních veder, kdy ryba trpí enormně. V nejteplejším létě je ve vodě méně kyslíku. Zejména v té prohřáté, ryba se pak nemůže dlouho vydýchat ani po puštění. Řešení je opět nasnadě, rychlé zdolání, minimum času mimo vodu a bleskové focení.
Příprava je klíčem k úspěchu
Chcete rybě pomoci? Mějte vše připravené dopředu. Podběrák, podložku, vědro s vodou, peán nebo kleště na vyháčkování, dezinfekci a připravený mobil nebo fotoaparát. Pokud jdete sami, stativ a kamera s hlasovým ovládáním jsou výbornými pomocníky. Když jdu sám, tak mám mobil na šňůře na krku a rybu cvaknu v podběráku (jsem čudlař, tak to není problém) Každá sekunda navíc je zbytečná zátěž.
Nebo je fajn, když vám parťák během pár sekund pořídí pár snímků. Dnes každý mobil zvládne solidní fotku během chvilky. A jestli to zvládnete přímo ve vodě, tím lépe. Rybě nehrozí pád na kámen a celý proces je mnohem šetrnější. Kapraři – srdcaři tohle ve většinou případů mají nacvičené na výbornou.
Už staří bardi v rybářských časopisech nás učili nefotit ryby vestoje. Takže ideálně v pokleku nad podložkou a ještě líp přímo ve vodě v prsačkách.
Podložka je skvělý pomocník, ale jen pokud ji máte tam, kde ji skutečně potřebujete. přímo u vody a připravenou.
Pustit rybu hned, nebo ji nechat vydýchat?
Záleží na druhu a stavu ryby. Malé ryby většinou odplavou hned, větší kusy jako kapři, štiky nebo velcí pstruzi někdy potřebují chvíli na vydýchání. Stačí je nechat v klidu ve vodě a oni po chvíli odplavou do proudu. U některých druhů, třeba candátů, je vhodné při vypouštění podpořit průtok vody žábrami, například tím, že je pustíte hlavou napřed dolů. Pozor ale na mělké dno, ideální to je při lovu z lodi.
Pamatujte: i malé rozdíly v zacházení mohou rozhodnout o tom, jestli ryba přežije a jednou potěší někoho dalšího. A právě v tom je základ filozofie celého chyť a pusť.
Čtěte také:
Jak jsme jednou šli na ryby a málem skončili v kronice městyse jako „ti tři idioti“
Jak vybrat a používat podložky na ryby
Podložka pro šetrné zacházení s rybami: Carp Camo Cradle
Buďte první kdo přidá komentář