Začátkem jara mi jeden klient vysvětloval, jak blahodárně na něj působí teplo. S vedrem do něj vstupuje energie a on ožívá. Já to mám přesně naopak, energie do mě vstupuje když teplota klesne pod patnáct stupňů, proto taky v létě ani na ryby moc nechodím a nechávám to na podzim.
Předpověď počasí na začátek týdne mě proto nepotěšila. Dvacet stupňů a představa, že budu běhat někde s vláčkou na slunci mě moc nenadchla a jít jen na ráno se mi taky nechtělo. Na ryby se mi ale chtělo, tak jsem zvolil kompromisní cestu. Půjdu na feeder, jenž v posledních asi deseti letech znatelně zanedbávám.
Zalezu si do stínu a bude mi teplo akorát, možná si vezmu notebook a srovnám nějaké redakční resty, kterých je po nedávných technických problémech požehnaně.
Na feederovou vycházku jsem se připravil tím nejsnazším způsobem, respektive jsem se na přípravy vcelku vykašlal. Seznal jsem, že ve skříni mám ještě půl kila krmné směsi z dekáče a skočil do nejbližšího Lidlu pro plechovku kukuřice za dvacku. Tím to v podstatě haslo a nezbývalo vyčkat než přijde pondělí. Proč pondělí?
Vzhledem k tomu, že hlavní zaměstnání mám v cestovním ruchu, pracuju hlavně o víkendech a když mám volno tak sobotu a neděli věnuji hlavně přítelkyni a čemukoliv jinému kromě rybaření. Na ryby proto chodím většinou v pracovní dny, možná to je lepší jelikož u vody je větší klid.
Rybářský triatlon – s pruty tramvají, na kole a pěšky
Kvůli oteplení nad dvacet stupňů, které opravdu nemám rád, jsem nakonec ještě upravil plán. Místo cesty někam na Labe, jsem zůstal v Praze. Stojáky jsem ale raději vynechal, při cestách s vláčkou tam potkávám podezřele moc krmítkářů, kteří tvrdí, že to vůbec nebere:)
Vybral jsem si místo, kam normálně chodím hlavně s muškou. Obligátní peřeje pod jezem v Troji. Nějaký genius vymyslel, že tady udělají nový park a na řece ostrovy, tak si to musím užít dokud je zde relativní klid.
Při cestě na revír jsem prokázal dobrodružného ducha. Na Hradčanskou jsem dojel tramvají, zde jsem si ze stojanu přes aplikaci vzal růžové Rekolo (do 15 minut pro držitele lítačky zadarmo) a vyrazil směr Stromovka.
Čtvrthodina na jízdu zdarma po pražských jednosměrkách je s velkým obalem na pruty na zádech tak akorát, proto nebyl čas zdržovat se předpisy v některých prázdných ulicích. Blbé je, že cesta vede kolem policejní stanice. Objíždět ve správném směru se mi to nechtělo, tak jsem to u policajtů fiknul do jednosměrky proti.
Za rohem parkovala dodávka SPJ a borci se zrovna někam chystali, že jim do cesty vlítne rybář na růžovém kole nejspíš nečekali. K zásahu naštěstí nedošlo, následovaly jen udivené pohledy. Asi měli jinej rozkaz a tak jsem mohl pokračovat do Stromovky. Tady už jde cesta rychle a za chvíli jsem parkoval na určeném stojanu na Císařském ostrově. Následovalo drama se zaseknutou apkou, ale kolo jsem v limitu vrátil a mohl dojít k řece.
Vltava je zde opravdu divokou vodou
Kdo to tady nezná, tak si musí představit rychle tekoucí vodu. Pokud znáte Prahu jen z Karlova mostu nebo náplavky, tohle je úplně něco jiného. Voda tady sviští velkou rychlostí. A to docela dost, hloubka je místy docela malá a dělají se na hladině obří vlny protože ve vodě je hodně kamení.
Spád si nezadá s kdejakou horskou pstruhovkou. Chodí sem hlavně muškaři a vláčkaři. Z rybí obsádky zde jsou nejhojnější jelci a další bílá ryba. Vysazují se sem také občas pstruzi a nebývá nouze o různá další překvapení.
Každopádně je to místo, kde moc feederařů nepotkáte. Stačí zajít pět-deset minut níž po vodě a následuje relativně klidná část řeky, kde se lépe chytá a kam chodí daleko víc rybářů (a kde jsem v létě neměl na feeder za dvě hodiny ani jeden záběr:D).
Já jsem si to ale chtěl užít právě v proudu. V hlavně mi vznikla myšlenka, že bych mohl chytit některého ze zdejších tloušťů či podouství nebo ostroretek. Na mušku se tady občas podaří pěkné ryby a na feeder by to mohlo být ještě o něco lepší, jsem si řekl.
Chytat budu jen malý kousek od břehu
Prošel jsem si kus břehu a vybral místo. Na feeder v divoký vodě rozhodně nejsem žádnej expert a tím spíš v těchto podmínkách, kde voda teče rychle a dno je plné kamení, kde se vázne. Proto jsem si vymyslel jednodušší “taktiku”, abych to nějak zvládl.
Jde o to, že budu chytat hodně blízko břehu, jelikož hodit do půlky řeky v tomhle proudu by asi vyžadovlo hodně těžké olovo a časté trhání. Byl jsem líný jít do obchodu a dokoupit olova, takže budu chytat obyčejné lehké krmítko. Pošlu ho maximálně pár metrů od špičky prutu lehce šikmo proudem, aby se udrželo na místě.
Hledal jsem flek, kde by ideálně bylo nějaké rozhraní proudu nebo vracáček. Z brodění vím, že tady jsou mělčiny ale občas také pěkné díry a nevím jestli je dobré to hodit do nějaké jámy, spíš bych chtěl mít nahozeno někde na výrezném přechodu proud/vracák nebo mělčina/větší hloubka.
Za chvilku jsem takové místo našel, Rozhraní proudů je tady tak do pěti metrů od břehu. Když vystrčím prut nad vodu, tak by se tady mohlo udržet. Chytám jeden prut, takže příprava byla rychlá. Sestavím prut, navážu předem připravenou montáž klasicky s košíkem na průběžno a hodím to, nebo spíš zhoupnu do vody.
Na pokusný nához to drží, takže nádhera. Nakonec je to fakt blízko, krmítko ani neplním, slouží jen jako náhrada za olovo. Rozhodím pár koulí rukou a nešetřím na kukuřici, která napíchnu v počtu tří zrnek i na háčku velikosti 10.
Prvních dvacet minut nemám ani potah. Chvíli dokonce ztrácím víru a zkouším experimentovat s nahozením dál do proudu, tam je tahle sestava ale bez šance. Proud ji okamžitě strhne. Zůstávám proto na původním místě kousek pod prutem. I když jsem docela blízko a přímo na hraně proudu, tak občas váznu. Hlavně po nahození je potřeba lehce potáhnout, abych se ujistil jestli nevisím někde mezi šutry.
Hlavně ať to není kapr
Razantní záběr přichází asi po půl hodině. Neméně razantní tah dává znát, že to nebude uplně malá ryba. V hlavě mám dvě myšlenky, první je spíš přání. Kéž by to byla velká parma nebo trofejní tloušť.
Vkrádá se ale ještě druhá myšlenka, o níž mi je jasný, že je reálnější. Je to kapr. Zdolávání v proudu chvíli trvá ale jelikož nemám úplně slabou sestavu, tak bez větších komplikací za čas končí ryba v podběráku. Je to kapr a naměřím mu rovných 50 čísel.
Tímto v podstatě začíná jízda jednoho kapra za druhý, Píšu to po třech dnech a trochu se mi slévají myšlenky. Čistě statisticky – za 4 hodiny jsem chytil 6 kaprů, nejmenší jsem neměřil ale mohli mít kolem 40tky, největší byl ten první půl metrový.
Celou dobu jsem se nenudil jelikož od prvního kapra se špička nezastavila a i když jsem na záběr čekal třeba čtvrt hodiny, pořád se bylo na co dívat. Ten pocit, kdy vám to bere, špička se hýbe ale záběr pořád nepřichází, to asi znáte. Takhle minuty utíkají neskutečně rychle. Kdyby nedošlo krmení tak jsem tam možná trochu déle, i když ke konci už ruka hodně bolela. Zdolávat ryby v proudu je docela drama.
Kapři jsou blázni a některé záběry začínaly pořádnou jízdou přes brdu, což paradoxně dělají hlavně menší kapři. Co mě mrzí, že jsem nechytil žádnou jinou rybu než kapra, což byl vlastně cíl proč jsem do proudu šel.
Kapr je fajn, ale při chytání na tomhle typu vody bych rád viděl hlavně něco jiného. Možná se do zimy na feeder ještě vydám a zkusím něco jinak. Třeba byla chyba jít jen s kukuřicí, příště zkusím třeba červy a možná lehce jinou sestavu.
Buďte první kdo přidá komentář