V tomto článku nebude řeč o tom, jak a na jakou nástrahu konkrétně chytat štiku. Ale určitě netvrdím, že nástraha nehraje svoji roli. Kolikrát ano. Co se ale týče štiky, tak ryba běžné velikosti může zabrat téměř na cokoliv co házíte do vody na tom správném místě a hlavně to taháte některým z osvědčených stylů.
Ačkoliv jsou mezi rybáři strašně oblíbené gumové nástrahy, tak se nyní zaměříme na woblery. Tato nástraha funguje po celý rok a často dokáže mít úspěch i když chytáte ten nejbeznadějnější revír v nejméně perspektivním období, jako třeba v současném letním parnu.
Existuje hned několik technik a metod vedení této nástrahy. Vše se odvíjí od charakteristik modelů woblerů a způsobu jejich použití na konkrétních vodách.
Funguje prosté navíjení wobleru bez jakýchkoliv prvků zrychlení či pauz?? Ano, zejména pomalé tažení agresivně pracujících nástrah vždy nějakou rybu přinese. Je to ale tak trochu mrhání potenciálem nástrahy i vaším časem. S woblerem se dá různorodě pracovat, například pomocí pauz a změnou rychlosti.
Právě tato kombinace umožňuje pobláznit málo aktivního dravce a vyprovokovat ho k okamžité reakci na kolem se šinoucí wobler.
Důležitý je také ale výběr místa. Štiky jsou začasté dravci pobřežních a mělčích partií. Na podobných místech můžete také natrefit na okouny a na řekách i na tlouště. O další náhodné úlovky tak není nouze.
Lov na větší woblery vyžaduje dostatečně silný prut
Prut pro wobler má specifické požadavky, protože se podílí nejen na zdolávání ryby, ale také na oživování nástrahy. Nejoblíbenější techniky jsou například twitching, stop-and-go, trhaná technika s pauzami a jejich variace, které zahrnují prudší pohyby prutem. Prut by měl mít rychlou akci a dostatečnou tuhost úměrnou velikosti wobleru aby tyto pohyby dokázal na nástrahu přenést.
Když pomineme stále populárnější ultralehkou vláčku, tak pro lov se štikovými woblery už to chce tužší prut. Minimálně od 40 či lépe 50 gramů výš. Některé větší štikové woblery i jiné nástrahy totiž samy o sobě mají poměrně velkou hmotnost.
Citlivý ale tvrdý rychlý prut – to jsou charakteristické rysy ideálního vláčáku na štikové woblery. S menšími woblery ale lze použít i slabší pruty, není asi nutné rovnou běžet pro nový klacek pokud chcete zkusit lov štik na woblery.
Určitá tuhost je ale nutná. Osobně často chytám v létě menší štiky podél břehů na woblery do 12 cm, což jsou na štiku celkem malé nástrahy. Ani s takovou nástrahou se mi nevyplatí použít prut měkčí než 30 gramů. Dostatečně zaseknout při záběru s jemnějším prutem jde hůře. Paradoxně to tvoří potíže spíše u dražších kvalitních woblerů s masivními trojháky. U nástrah s tenkými háčky to problém není, tam ale je otázka kvality háčků. Zlatý střed jsou třeba naše polské mistrally, ty mají háčky tak akorát ale i v tomto případě je tužší prut o mnoho lepší
Schůdnou nejjemnější variantou je tak z mého pohledu spíše tvrdý prut okolo padesáti gramů vrhací zátěže. Abyste se rozhodli správně a neudělali chybu, je vhodné poslechnout doporučení zkušených rybářů, prostudovat sortiment nabízených výrobků a konzultovat s prodejci.
Při nákupu nového prutu je důležitý váš rozpočet, velikost předpokládané nástrahy, typ revíru a způsob lovu. Výběr navijáku není tak kritický; hlavní je, aby měl dostatečně velkou cívku a pevnou konstrukci. Možností je zkusit sestavu na baitcast (přívlačový multiplikátor) ale poslouží i kvalitní štikový vláčák s odolným smekacím navijákem a pletenkou 0,16 mm+.
K tomu přidejte kovový návazec (dle velikosti nástrahy wolfram, ocel nebo titan) a máte sestavu s níž můžete beze strachu vyrazit na nějaké ty zubatice.
Štika, wobler a okolní prostředí
Chytat štiku na wobler není složité pokud víte, co a jak a hlavně vydržíte házet dostatečnou dlouho. Ryby se dočkáte i když nástrahu budete tahat jen tak, to je skoro jisté. Jediná podmínka, je aby v revíru nějaká štika byla.
Víc parády ale uděláte, když s woblerem budete trochu pracovat. Některé styly vedení jsou opravdu intenzivní. Hlavně v teplém počasí se nemusíte bát do nástrahy trochu opřít.
Naprosto jednoduchou variantou vedení wobleru je stop and go, což znamená pouhé přerušení rovnoměrného navíjení na krátký čas. Jednoduché i pro nováčky v rybářském cechu.
Skvělá je tato technika s woblery potápivými. Funguje ale i s plovoucími. Daří se s ní dobře například v mírném proudu, kde tekoucí voda zajístí , že nástraha nestoupá rychle nahoru či neklesá ale zůstává stát na místě a přitom stále pracuje.
Pro zábavné chytání štiky na wobler vyžaduje zvládnutí dvou základních technik: twiching a „trhanou techniku“. Twitching jsem poprvé viděl ve Švédsku. Místní rybář přišel na nábřeží jezera přímo ve městě. Zacvaknul nepříliš velký wobler, hodil do vody a pak začaly věci. Prut sklonil špičkou dolů a začal nesmyslně škubat.
Do té doby bych nevěřil, že se dá chytat ryba na takovouhle šílenost. Pokud budete prudce švihat špičkou k sobě, tak se wobler posune rychle ve vodě o pár desítek cm. Následuje krátká pauza a zas.
Je to technika, která nejlépe funguje pro podlouhlé woblery typu minnow a také se slidery. To jsou nástrahy, jejichž pohyb se projevuje kýváním boků při pohybu vpřed.
Další variantou vedení je trhavé škubání, které lze provozovat s celou řadou nástrah a nemusí to být je wobler. Trhání funguje a dokáže vydráždit i pasivní ryby. Na rozdíl od twitchingu není tak agresivní.
Dobré je také chytání na plovoucí nástrahy
Mnoho začínajících rybářů se ptá, jak chytat štiku na wobler ve velmi zarostlých místech, kde převládají lekníny a jiná vodní vegetace. S plovoucím hladinovým woblerem (popperem) to není problém. Stačí jej hodit ke kytkám a začít táhnout po zvolené trajektorii, čímž vzbudíte u dravce touhu zaútočit.
Rybář pak vidí, jak štika útočí na wobler. To je nejlepší zážitek na světě. Zásek je potřeba provést včas ale neunáhlit se.
Použít můžete přerušované vedení a doporučuje se občas zrychlit. Na některých místech ryby reagují dobře na rychlejší pohyby hladinové nástrahy, Dobrou lokalitou pro hladinový lov jsou stojaté mělké vody a pobřežní partie. Dále pak mělké neregulované říční toky. Naopak na větších regulovaných úsecích jsou úspěchy s touto technikou dosti sporadické, zejména pokud zde nebývá vidět aktivita menších bílých ryb u hladiny.
Vedení stupňovité ve sloupci nebo od hladiny ke dnu
Imitace techniky zvané propad, která se užívá pro jigové měkké nástrahy. S plovoucím woblerem ji lze napodobit v opačném gardu. Woblery po dopadu zůstává na hladině, navíjením jej stáhnete ke dnu nebo do jeho maximální hloubky dle typu wobleru.
Ta je u většiny woblerů do dvou metrů, takže se na hlubších místech ke dnu nemusíte dostat. Štiky jsou ale často spíše v břehové zóně, kde hloubka ani nemusí být. Záleží na revíru a lokalitě, kde chytat. Pro hlubší vody můžete koupit woblery s větším ponorem.
Při pauze v navíjení začíná wobler zase stoupat, takže po nějaké chvíli se vynoří nebo dostane výš do sloupce než byl. Dalším navíjením jej opět ponoříte a tak opakujete až ke břehu nebo k lodi.
Výhodou zde je menší počet vázek, pokud se vám na dně wobler jen lehce zaklíní do kamení (není zapíchnutý háčky např do kořenů a jiných měkkých předmětů), lze chvíli počkat a ve většině případů se wobler díky své vzplývavosti osvobodí sám.
Pozor ovšem na jakékoliv podezřelé ztěžknutí. Záběr občas není čitelný a místo překážky může jít o rybu. Není od věci lehce přiseknout.
Proto je důležité mít pletenku a nikoliv vlasec, který svojí elasticitou nepřenáší jemné drbnutí do nástrahy.
Brzo ráno nebo večer
Nyní v létě to nejlépe bere ráno nebo večer. Ačkoliv ani denní záběr není vyloučen, štiky mají vždy poměrně krátké aktivní okno v okrajových částech dne. Chodit v tyto časy se nejvíc vyplatí právě za jasných a velmi teplých dnů. Zatažené počasí ale dává šanci i jindy.
To pravé štičí eldorádo ale teprve přijde s koncem léta.
Podzim bude ideálním obdobím pro lov štiky, která se připravuje na zimu. V chladných dnech je štika maximálně aktivní a je možné ulovit skutečný trofejní kus, který potěší rybáře i jeho blízké.
Čtěte také:
Be the first to comment