Oblíbil jsem si určité druhy umělých nástrah. Mezi moje favority patří hlavně gumové rybky se „samohybným“ ocáskem, které se u nás ujaly pod obchodním názvem kopyto. Dřív byl k dispozici v podstatě jeden druh, dnes si můžete vybrat z takové nabídky, že nemáte šanci vyzkoušet všechno. Plejáda způsobů, jak chytat na kopyto je hodně zajímavá, takže tahle nástraha rozhodně nesmí chybět ve vaší výbavě.
Výhody kopyt a gumových rybek
Kolikrát se mi stává, že na jiné gumy nemůžu dostat záběr. Kopyta a rybky mě ale skoro vždy podržely a dokázaly nějakou rybu k záběru přesvědčit.
Oproti jiným gumovým nástrahám je kopyto nejvíce podobné přirozené rybí potravě. Můžeme samozřejmě mít řadu zbarvení, které jsou velmi fantaskní.
Já osobně mám raději temné barvy, které jsou také často vzdáleny realitě ale ryby je berou daleko ochotněji než jiné pouťové vzory. Abych ale příliš nekecal, zažil jsem divné dny, kdy to bere například jen na fluo zelené nebo oranžové. Zaplať pánbůh za to, každý rok těchto barev pro sichr nakoupím drobnou zásobu a tak je alespoň nějak zužitkujeme, protože je pak rozdávám kamarádům.
Jestli ale nějaká jasná barva je moje favoritka, tak to bude bílá. Nejsem rasista ale zejména na candáty mi funguje lépe než černá, která je fajn na ostatní dravce.
V neposlední řadě jsou pak zajímavé realistické umělé rybky. Nemyslím tím teď woblery, nýbrž realistické gumové nebo částečně plastové rybky, které mají často vícedílné tělo.
Chytat na nástrahu, která by jako z oka vypadla opravdové rybce je samozřejmě mocná zbraň.
Kde a jak chytat na kopyto nebo gumovou rybku
Skoro všude. Gumová nástraha je prakticky nejvíc univerzální vláčecí nástraha vůbec. Rybařit s ní můžete na velkých stojatých vodách, malých říčkách i velkých tocích s extrémním prouděním, jako je například Dunaj.
Všechno je jen o volbě montáže a zejména váze zátěže, která nástrahu dostane tam, kde ji něco může považovat za jídlo.
Taktika lovu
Používám klasickou metodu stupňovitého navíjení. Dvě až tři otočení kličkou a pauza. Nejvíc ale zachytá ten kdo najde ryby. Nebo si aspoň dokáže oťukat dno a najít zajímavé anomálie.
Je potřeba vyčmuchat nějaký zlom, jámu nebo překážku ve vodě okolo níž čekáme výskyt ryb. Svoje místa znám velmi dobře. Na neznámém revíru ale je potřeba buď mít echolot nebo si postupně místo oházet, a zjistit jak to pod vodou zhruba vypadá.
Pokud místo znám, tak začínám nejdřív s prochytáním blízkého okolí. Nasadím lehčí zátěž a první náhozy jdou podél břehů a zajímavých míst nedaleko ode mě. Hlavně do travin podél břehu a stromů padlých do vody.
Až poté chytám ve větší vzdálenosti a zaměřuji se na horká místa hlouběji pod vodou o nichž vím. Na ně je potřeba jít trochu pečlivěji a rozhodně nestačí pár náhozů. Pokud můžu, tak prochytám všechno mnoha náhozy z několika míst, jak postupně procházím podél břehu. Občas přijde záběr až když nástrahu vedu pod nějakým úhlem zboku.
Kamarád mě kdysi naučil bezvadný trik s pauzou. Místo toho dělat pauzu vždy po určitém čase, tak on nechává nástrahu ležet právě někde v místě, kde předpokládá rybu. Třeba vedle stromu ve vodě. Nástrahu skoky přivede k místu a nechá ji spadnout třeba na deset sekund. Pak ji zase zvedne a v tu chvíli dostává ránu do prutu!
Jakou velikost kopyta použít?
Záleží na cílové rybě. Osobně ale nejsem tolik příznivcem chytání na úplně mrňavé gumy. Zejména okouna chytám na stejné velikosti jako candáta. Záběry od malých okounů tím celkem odfiltruji a velkých chytám zhruba stejně jako dřív.
- Candát, okoun – 7 až 8 centimetrů
- Štika – 12 centimetrů a výše
Samozřejmě není problém chytit třeba štiku na pěticentimetrové kopýtko. S větší nástrahou se kolikrát trápím půl dne bez záběru ale když už něco přijde, tak je to (někdy) velice slušná ryba. Opravdu velkým kopytem na Labi často nepohrdnou okouni přes 30 centimetrů a ani jelci nad půl metru. Na úplně jiné povídání by byly příhody se sumci. Tam to někdy končí špatně, protože ne vždy sumečka jde utáhnout na štikový prut.
Věřím, že kopyto ve větší velikosti by byla perfektní nástraha na sumcovou vláčku. Na stará kolena si ale prut na těžkou přívlač už nekoupím a tak to bude muset zkusit někdo jiný.
Čtěte také: Lov velkých štik na svazové vodě
Buďte první kdo přidá komentář