Montáž pro lov s gumovou nástrahou se dá uvázat stokrát a pokaždé jinak. Nejpoužívanější způsoby jsou ale nejspíše jen dva: klasická jigová hlavička nebo ušaté olůvko zvané čeburaška.
Ostatní typy montáží si jistě zaslouží také značnou pozornost. Něco málo jsme již publikovali o drop shotu, jistě bude následovat i článek o Carolina a Texas rigu a dalších.
Na to si ale budete muset chvíli počkat, nyní zpátky k tématu.
Čeburaška a jigová hlava mají jeden principiální rozdíl. Ten tkví ve spojení s nástrahou. Zatímco hlavička je pevně nalitá na háčku, čeburaška se připojuje přicvaknutím k samostatnému háčku, nejčastěji ofsetovému.
To určuje i chování ve vodě. Zejména při pauze ve vedení, což je důležitý prvek lovu na jig, je u hlavičky riziko, že se položí na bok. Výrobci se snaží toto eliminovat pomocí různých tvarů či plošek v designu hlavičky ale ne vždy se povede, aby hlavička sedla na dno ve správné poloze, kdy nástraha trčí vzhůru. Jakákoliv nerovnost nebo proud ji položí na bok, kde pak leží i nástraha. Zejména u menších nástrah to může znamenat zapadnutí mezi kameny či úplné ponoření do sedimentu.
!Delphin čeburaška od 37 Kč/5 ks!
Čeburaška díky volnému spojení umožňuje nastráze trčet ze dna nahoru ať na dno spadne jak chce. Nástraha se vůči zátěži může zalomit bez potíží i o devadesát stupňů. Šance zaujmout dravce se zvětšuje několikanásobně!
Prakticky všechny gumové nástrahy dnes plavou a tak díky čeburašce získáváte jistotu, že guma láká ryby i při pauze. K tomu bych chtěl dodat, že i při pauze se dá nástraha lehce oživovat chvěním, kterým zejména na stojáku můžete udělat pauzu zajímavější. Na tekoucí vodě různá proudění s nástrahou hýbou často i když leží bez pohybu. Na stojáku tomu můžeme sami trochu pomoci. Stačí jen zkoušet a experimentovat.
Čeburaška ale není všespasitelná
Zdálo by, že hlavička stojí lidově řečeno za houby. To ale není pravda. Její výhody spočívají právě v pevné fixaci nástrahy a otevřeném háčku. Zatímco u čeburašky nejvíce užívaný offsetový háček je schovaný v nastráze nebo velmi blízko ní, tak špička klasické jigovky otevřeně trčí vždy ven. To přináší větší počet úspěšných záseků. Ve spoustě situací nemusí mít čeburaška tolik výhod. Jigovou hlavu můžete v klidu využít při vedení nástrahy spíše ve sloupci než u dna, pokud vám vyhovuje rozměr háčku i váha hlavičky, nemáte velký důvod něco měnit.
Čeburaška naopak nejlépe poslouží při lovu s pauzami na dně a zejména v místech s překážkami nebo trávou, jelikož skrytý háček má daleko lepší průchodnost terénem.
S offsetem se však nevyhnete určitému procentu záběrů, které se vám nepodaří zaseknout. Je to ale daň za menší počet vázek a možnost lovit v komplikovaných místech, kde je často největší naděje na výskyt dravé ryby.
Univerzálnost volby zátěže
Čeburaška má ještě jednu výhodu, která je ovšem dle mého názoru zásadní. Tou výhodou je možnost volby zátěže přesně podle aktuální potřeby.
Jigová hlavička má zátěž neměnnou. Pokud chcete pokrýt všechny situace, musíte mít vždycky mnoho variant zátěže. Každá hlavička má ale pevně danou i velikost háčku. Ve výsledku byste tak museli tahat plnou krabici hlaviček různých vah a velikostí.
Čeburaška tohle řeší velmi elegantně. Stačí nástrahu napíchnout na háček a až podle situace se rozhodovat jakou zátěž připojíme.
Vezměme příklad velkého twistera: na proudící řece můžeme připojit bez potíží i 30 gramů a více vážící olovo. To nám umožní chytat v hlubokých jámách nehledě na proud.
Stejnou nástrahu ale můžeme použít třeba na mělkém odstavném rameni, stačí použít třeba jen 2 gramovou zátěž, se kterou bude twister pozvolna propadat vodním sloupcem.
To vše zvládneme se stejnou nástrahou na stejném háčku. Jediné co potřebujeme je mít několik různých zátěží!
Věřím, že čeburašky ještě čeká velký rozkvět v našich zemích. Neboť ta elegance s jakou se lze přizpůsobit různým situacím je fascinující.
Buďte první kdo přidá komentář