„Za 14 dnů jsou duháci pryč.“ Tohle můžete od rybářů na adresu vysazování duháků slyšet v podstatě pořád. Vědecká studie zaměřená na úlovky z českých řek nám dává za pravdu.
Alespoň tedy na revírech, kde probíhal výzkum. Na mimopstruhových revírech připadlo více než 90 procent evidovaných úlovků vysazených pstruhů na první dva týdny po vysazení. Zároveň se ale ukázalo, že množství vysazených kusů zcela nekoresponduje s počtem vykázaných úlovků.
Výzkum vycházel z dlouhodobých záznamů o vysazování a úlovcích na pěti českých rybářských revírech na čtyřech řekách. Vědci Zdeněk Adámek, Lukáš Šlapanský a Pavel Jurajda výsledky publikovali v odborném časopise Acta Ichthyologica et Piscatoria. Studie se zabývala tím, kolik vysazených pstruhů duhových (Oncorhynchus mykiss) rybáři skutečně uloví a jak rychle k tomu dochází.
Původní článek si můžete přečíst ve zdrojích, které uvádím dole. Tento text berte jen za takovou formu popularizace textu, který by jinak většině rybářů asi unikl jelikož vyšel v zahraničním vědeckém médiu. V textu upozorním na několik zajímavostí, které z toho vyplývají a část jsou moje osobní názory. Bez nároku na faktickou přesnost samozřejmě
Na mimopstruhovce zmizí ryby skoro hned
Nejvýraznější výsledky přinesl výzkum na řece Svitavě v Brně, která je mimopstruhovým revírem. Analýza zahrnovala tři sledované roky a ukázala, že v jednotlivých případech bylo během prvních 14 dnů po vysazení uloveno 72,8 až 96,6 procenta všech evidovaných pstruhů duhových.
Po vysazení počet úlovků výrazně vzrostl, následně ale rychle klesal. Krátce před dalším vysazením se jejich počet blížil nule. To naznačuje, že ryby z předchozích vysazení už k pozdějším úlovkům přispívaly jen minimálně.
Chcete mít naše články na očích?
Přidat mezi preferované zdroje Google
Průměrný podíl úlovků z prvních dvou týdnů dosáhl na mimopstruhovém revíru 92,3 procenta. Na čtyřech sledovaných pstruhových revírech to bylo 64,1 procenta. Rozdíl byl podle statistické analýzy významný.
Neznamená to ovšem, že by na pstruhových vodách rybáři měli celkově menší šanci na úlovek. Rozdíl se týkal především toho, jak rychle se vysazené ryby dostaly do evidence úlovků.
Na pstruhových vodách vydrží násada déle
Rozdíly mezi oběma typy revírů souvisejí podle autorů hlavně s rybářskými pravidly. Na pstruhovémj revíru se techniky lovu omezují na přívlač a muškaření. Omezený je také někdy počet docházek a možná se projevuje i menší počet prodaných pstruhových povolenek, což v článku není ale je to moje osobní domněnka.
Na pstruhových vodách rybaří velké množství rybářů a je zde možné lovit na nástrahy všeho druhu, včetně přirozených jako žížaly, červi a další nástrahy, které jsou pro svoji účinnost na P revírech nepřípustné.
Na pstruhových revírech k vychytání tak rychle nedochází a úlovky se na zkoumaných úsecích rozložily rovnoměrněji do celé sezony.
Podstatná část ryb byla na P revíru ulovena až po prvních dvou týdnech od vysazení. Na MP Svitavě se naopak se naopak po rybách zaprášilo bezprostředně po vysazení.
Je ovšem otázkou, zda právě to je výhoda vzhledem k určité kontroverzi, kterou vysazování duháků do některých P revírů provází.
Část ryb jakoby zmizela
Zajímavější otázka se týká ryb, které se v úlovcích neobjevily vůbec. Roční návratnost vysazených pstruhů, tedy podíl ryb evidovaných jako ulovené a ponechané, se na jednotlivých sledovaných revírech pohybovala v poměrně širokém rozmezí.
Na mimopstruhovém revíru dosahovala návratnost podle počtu ryb 36,8 až 53,4 procenta. Na pstruhových vodách se pohybovala mezi 29,8 a 68,4 procenta. Při přepočtu podle hmotnosti činila 47,7 až 79,5 procenta na mimopstruhové vodě a 34,4 až 75,3 procenta na pstruhových revírech.
Statisticky významný rozdíl mezi oběma režimy hospodaření se přitom neprokázal ani v návratnosti podle počtu kusů, ani podle hmotnosti. Výsledky tak ukazují, že přísnější pravidla na pstruhových vodách sice mění časový průběh úlovků, ale sama o sobě podle této studie nezaručují vyšší celkovou návratnost.
Osud zbývajících ryb zůstává nejasný. Autoři zmiňují několik možných vysvětlení: úhyn po přepravě a vysazení, predaci rybožravými ptáky, nelegální lov, neevidované úlovky nebo přesun ryb mimo sledovaný úsek. Výzkum ale jednotlivé příčiny přímo nerozlišil, takže nelze určit, jak velký podíl připadá na každou z nich.
Otázka dodržování RŘ a evidence úlovků určitě nějakou roli hrát může. Limit 3 ks přisvojených lososovitých ryb za den prostě někteří v tom mumraji po vysazení nemají to srdce dodržet:)) Jde ale o moji osobní domněnku, kterou v textu práce nenajdete.
V posledních letech zde ale můžeme vidět i vliv predace, kdy predátoři část ryb uloví nebo poškodí. Při pochůzkách kolem revíru lze někdy najít vytahané poškozené duháky v terénu kolem vody, což určitě nejde na vrub rybářů…
Druhou možností může také na některých revírech být řekněme určitý nesoulad mezi výkazy a množství ryb, které do revíru reálně putuje.
Ulovený pstruh vážil víc než vysazení i když ho chytili hned další den
Studie upozornila také na zajímavost v rybářských záznamech. Průměrná hmotnost ulovených pstruhů byla v některých případech vyšší než hmotnost ryb při vysazení. Výrazný rozdíl zaznamenali vědci například v roce 2019 na Svitavě: při vysazení měli pstruzi v průměru 314 gramů, zatímco v evidovaných úlovcích dosahovala průměrná hmotnost 468 gramů.
Protože většina ryb byla ulovena poměrně krátce po vysazení, tak velký rozdíl nelze jednoduše vysvětlit jejich růstem v revíru. Autoři připouštějí, že roli mohlo hrát nadhodnocování hmotnosti ryb při zápisu úlovků nebo používání orientačních tabulek., což zní jako velmi pravděpodobná úvaha.
Lovící má povinnost zapsat délku i hmotnost lososovitých ryb do úlovkového lístku. Žádný předpis ale nenařizuje mít u vody váhu a ani vážení není možné nijak kontrolovat. Použití tabulek je vcelku zažité a v tomto směru se mohou údaje zásadně rozcházet s realitou. Tabulky najdete online, včetně tady na linku v odstavci výše a mnohde jsou nebo byli distribuovány mezi rybáře v tištěné podobě přímo v soupisech revírů.
Výzkum tak připomíná, že statistiky úlovků nejsou vždy dokonalým obrazem skutečnosti, což tedy u rybářských statistik platí určitě dvojnásob.
Záznamy v povolenkách jsou přitom pro hospodaření důležité, jejich vypovídací hodnota ale závisí také na přesnosti údajů zapisovaných samotnými rybáři. Evidenci úlovků a s ní související výkaznictví ohledně hospodaření na revírech je povinností uživatele revíru (např. ČRS, MRS).
Na velkou chybovost nebo nedostatky na straně evidence v povolenkách lovících si ale rybářský svaz stěžuje dlouhodobě. Na chyby naráží porybní také dost často. Výsledné statistiky tak rozhodně nejde považovat za exaktní čísla,.
Rozhoduje nejen počet vysazených ryb, ale i načasování
Pstruh duhový není původním evropským druhem. Do českých vod se dostal na konci 19. století a dnes má významné postavení v akvakultuře i sportovním rybolovu. Protože jeho přirozené rozmnožování v českých řekách je podle autorů velmi nepravděpodobné, hospodaření na těchto revírech se ve značné míře opírá o opakované vysazování.
Samovýtěr pstruha duhového ovšem v minulosri zaznamenán byl. Historicky se mluví například o východočeské Loučné, která bývala svého druhu exkluzivním revírem.
V celkem nedávné době vyjádřili domněnku o samovýtěru pstruha duhového vědco z Biologického centra AV, kteří na Lipně narazili na mladé exempláře tohoto druhu, což je vedlo k úvaze, že by mohlo docházet k výtěru na přítocích této nádrže. K potrvzení těcho domněnek ale zatím nedošlo a žádný plošný monitoring neexistuje.
V období okolo přelomu tisíciletí se psalo o samovýtěru na Smědé.
Pravdou navíc je, že problémy s udržením životaschopné populace mají naše revíry i co se týče původních pstruhů obecných a lipanů podhorních.
V případě vysazených pstruhů, kteří byli uměle odchováni na sádkách jde ale o specifickou situace. Nejčastěji jde o ryby v tržní velikosti s absencí výrazného pudu sebezáchovy, které se vrhají po čemkoliv připomínajícím potravu. Nikoho proto moc nepřekvapí, že v revíru delší dobu přežije jen minimum z nich.
Mnozí rybáři ale poukazují na bludný kruh hospodaření na revírech s obsádkou původních salmonidů. Vysazení duháci zde v podstatě plní pouhou roli kořisti. Cílem je ulovit a zkonzumovat, což se zpravidla daří. Zpravidla ale následuje další dávka zarybnění obvykle v nižších stovkách kg.
Nově vysazené ryby narušují rovnováhu prostředí v němž se pohybují původní pstruzi a lipani, tvoří krátkou ale intenzivní potravní konkurenci a mohou ohrožovat úspěšnost výtěru.
Je tak otázkou zda se podaří najít nějaký rozumný kompromis. Pstruh duhový je nádherná ryba, která má svoji hodnotu z loveckého i gastronomického hlediska. Její vysazení na lokality s výskytem domácích populací, byť udržovaných hospodařením, asi nedává velký smysl. Toto je ovšem jen můj osobní názor.
Zdroje
Zdroj: Adámek, Z., Šlapanský, L., Jurajda, P. (2025): Annual catch of rainbow trout, Oncorhynchus mykiss, in fishing grounds in the Czech Republic, related to stocking. Acta Ichthyologica et Piscatoria, 55, 151–160. Původní studie;
Vycházel jsem z textu na Scienmag. (anglicky)
Foto: vlastní archiv
Čtěte také:
Krutá nemoc ohrožuje české pstruhy: vědci ji našli u 62 procent ryb
Vědci mapují ryby v Krušných horách: běží tříletý projekt na 80 lokalitách
Katastroficky přehřáté revíry: na Berounce naměřili teplotu vody skoro 32 stupňů
Slavný herec skočil pro rybu do ledové řeky: Werich byl vášnivým pstruhařem
Buďte první kdo přidá komentář