Vysazování ryb z letadla náš rybářský svaz zatím nepoužívá. V USA to už funguje téměř 60 let a zdá se, že jim to funguje.
Tuto hospodářskou praxi používá zdejší státní agentura Utah Division of Wildlife Resources (DWR), která se tímto způsobem stará o svěřené revíry.
Podobný způsob zarybnění patří k běžné praxi pomocí níž plní zarybňovací plány několikrát během roku.
Na videu můžeme vidět jak letoun vypouští nad jezerem vodu plnou násady lososovitých ryb, které padají rovnou do jezera.
„Mortalita ryb je při vysazování ryb z letadla velmi nízká. Vysazujeme takto jen drobný potěr, jehož pád do vody brzdí vzduch, ryba si neublíží.“ píše se na Facebooku DWR.
Velikost ryb činí zhruba 2 -7 centimetrů a vysazují se letecky do horských jezer, v nichž neprobíhá přirozený výtěr. Nedochází tak k narušení původní populace lososovitých a jiných rybích druhů.
Vysazování ryb z letadel používá státní agentura zhruba od padesátých let. Do té doby násadu po hůře dostupných místech rozváželi v nádobách na koňských povozech.
Tuto metodu praktikují například i v neméně hornatém Coloradu:
Jak letecké vysazování ryb funguje? Podobně jako práškování polí
Pro tyto účely americké úřady ve státě Utah využívají poměrně obyčejný letoun od firmy Cessna, který dokáže na palubu vzít až sedm nádrží s rybami. Díky tomu lze ušetřit náklady za opakované starty a přelety na potřebná místa.
Princip je v podstatě podobný jako u práškování polí a dalších speciálních leteckých činností. Ryby se do nádrží připraví před startem najednou a pilot podle zadaného letového plánu “práškuje” násadou několik vyznačených jezer. Tato praxe je zavedena od roku 1956, kdy ji v Utahu prvně vyzkoušeli.
Šetrnější než pozemní transport násady do těžko dostupných míst
Přírodní podmínky jsou ve státě Utah a dalších státech v amerických pohořích poměrně komplikované a úřady považují leteckou metodu za šetrnější než zdlouhavý transport násady terénními vozy. Ryba je takto na cestě maximálně pár desítek minut.
Jezera, kam se tímto způsobem ryby vysazují jsou hůře dostupná ale přesto vyhledávaná rybáři. Nedaří se zde ale přirozené obsádce a tak je nutné ryby na místo introdukovat uměle.
Nejčastěji se takto vysazuje Siven americký, který je velmi tolerantní k nevhodnému pH horských řek a jezer.
Z toho samého důvodu se například siven vysazuje do horských vod u nás. Známým příkladem jsou horské vodárenské přehrady v Jizerských horách, kde tvoří hlavní obsádku. Rybařit se ovšem smí pouze na nádrži Bedřichov, která patří mezi pstruhové revíry Severočeského územního svazu.
Američani jsou v tom Dobří. Ale zažil jsem to i v Mongolsku a v Rusku. I když vybavení těch stepních národů nebylo tak sofistikované i tak to fungovalo dostatečně dobře. Krásné zážitky!
JR
Já to bohužel v Rusku nezažil, ačkoliv jsem tam, včetně Sibiře, několik let pravidelně pracovně cestoval. Muselo to být určitě zajímavé, kde přesně to je k vidění?