Asi nemusíme připomínat, že konec roku je obdobím lovu dravců. Zvýšená aktivita všeho, co požírá jiné ryby se projevuje intenzivním braním a máme šanci na lepší úlovky než během léta. Lov štiky na podzim je tak jedním z rybářských vrcholů sezony, který si určitě nenecháme ujít.
Sestava pro hledání štiky na stojatých vodách
Stokrát přepisované pravidlo, že štika je stanovištní dravec, nemusí platit stoprocentně. Její nátura tomu samozřejmě biologicky odpovídá, životní podmínky v praxi ale bývají různé a oblovení viditelných úkrytů nemusí znamenat úspěch. Na stojatých vodách a regulovaných řekách mohou být na podzim štiky téměř kdekoliv, kde mají poblíž potravu. Není to jako v létě, kdy ryby hledají hlavně kyslík ani jako v zimě, kdy jsou na hloubce (platností tohoto si taky nejsem vždy jistý).
Horká místa představují například okolí potopených travin nebo mola s pramicemi. Obávám se ale, že velká část štik na tak snadno čitelných flecích končí rychle svoji životní pouť na úlovkovém lístku a tak je rybu třeba pohledat. Na rybnících a přehradách často musíte proházet kus pobřežní plochy než konečně na nějakou rybu kápnete.
Vzhledem k omezenému času, který na ryby většinou mám, volím něco, čemu se dá říkat “pátrací sestava”. Není to nic speciálního, jen kombinace prutu a nástrahy, která umožnuje prolovit hodně míst a hodně rychle. Na rybníku většinou moc výrazných míst není, proházím mělčiny, okolí hráze a přítokovou část s trávou.
Moje sestava
- Vláčecí prut 270 cm – delší náhozy a lepší vedení nástrahy při lovu ze břehu
- Gumová nástraha – nejčastěji ripper v délce 7 – 10 cm
K tomu volím odpovídající zátěž na jigové hlavě nebo čeburašce (Jak na to si můžete přečíst třeba v tomto článku). Pro lov štik na podzim na rybníku nebo mělké přehradě s hloubkou kolem 2 metrů se pohybuji ve zátěžích 5 – 8 gramů. S dlouhým prutem toto nahodím dost daleko, dokážu nástrahu zvedat i na mělčině od dna a cítím nerovnosti. Díky tomu taky všelijaké zlomy a změny hloubek a další zajímavá místa.
Jak? Jednoduše. používám klasické vedení v podobě tří navinutí a následného propadání nástrahy ke dnu. Tímto stylem se dá rychle propátrat značná plocha a zároveň vám měnící se doba padání nástrahy prozradí jestli hloubka klesá, stoupá nebo je stejná.
Délka náhozu se dá uplatnit při lovu podél břehu. Když je kolem vody klid, tak ryba může stát poblíž břehové linie, takže nikdy nezapomínám prohodit nástrahu kolem břehu než všechno vyplaším svým příchodem. Musíte mít ale jistotu, že nikoho nepřehodíte. Bobkaří v křoví skoro nejsou zdálky vidět, občas si jich nevšimnu tak radši neházím nikam, kde nemám jistotu, že je volno.
Plandavka nebo wobler podél břehů
Ne všude je kolem břehu dostatečná hloubka. Menší stojaté revíry jsou kolem části břehů mnohdy totálně mělké, nebo mají hloubku jen do metru a půl. Na gumu to úplně efektivní není, leda byste použili menší zátěž. S ní ale zase daleko nenahodíte. Dávám buď wobler nebo plandavku, kterou ani nenechám padnout na dno a vedu sloupcem s občasným prosedaním níž a stoupáním nahoru. Není výjimkou, že velkou plandavku zhltne okoun a tak aspoň nemám zero, když to zrovna nebere.
Okouni na velkou plandavku doráží někdy s jejich typickým šílenstvím. 4 z 5 jejich úroků se ale nepovedou, takže pokud nebudete cíleně jejich nárazy sekat (většinou to stejně mají někde zvenku). tak je můžete ignorovat. Tam kde jsou okouni ve významějším počtu, tam většinou bude alespoň menší štika. Netuším jestli stojí poblíž nebo se nechá přilákat jejich rozruchem, ale většinou na takových místech zubatá přijde taky. Musíte se přes okouny na ni dostat. Hodně často zabere třeba až po půl hodině. Proto s oblibou beru plandavky, poněvadž mám pocit, že větší wobler okouny tak nevyblbne. Podobnou reakci mají pruhovanci ještě na velké streamery, které je rozčiluj někdy ještě víc.
Nástrahy pro lov štiky na podzim
Víra v nástrahu je základ rybaření. Jedině tak s ní vydržíte házet dlouho bez záběru, což ve výsledku znamená, že časem na ni nějakou rybu chytíte. Vaše důvěra se tím jen upevní. Nástraha ale tvoří pouze část úspěchu při lovu. Myslím si to z jednoduchého důvodu. Sebelepší nástraha nemůže fungovat na fleku, kde není po štice ani památky.
Na lovu se musí sejít minimálně tři faktory: dobré místo, alespoň trochu fungující technika a nástraha. K tomu bych ještě možná připočítal správný čas, neboť někdy jsou dravci velmi málo aktivní.
Co skrývá moje krabička, když jdu na štiku?
V poslední době jsem provedl výraznou redukci. Tahat všechny krabičky k vodě se neosvědčilo. Většinu nástrah jsem nosil sebou pořád a málokdy použil. Mám jednu menší krabici, kterou plním obsahem přek každou vycházkou. Co v ní najdeme?
- Zátěže – bez nich nejdu, musím mít dostatek variant na všechny situace. Několik čeburašek a jigových hlav zhruba od 4 do 15 gramů mi pokryjí moje potřeby
- Gumové nástrahy – rippery a nymfy, letos je moje oblíbená barva žlutá s tmavým hřbetem, tmavě zelená, hnědá nebo její odstíny. Kámoš tomu říká “vyjetej olej”.
- Woblery – přírodní vzory plotice, okoun, již mnoho let stejné
- Plandavky stříbrné, meděné, zlaté
Výběr nástrahy záleží na mojí náladě ale hlavně místě lovu. Plandavka je super spíš na mělčí úseky, kolem břehů, travin nebo mol. Chytat s ní na třech metrech hloubky nebudu, už jen proto, že při pomalém vedení mi moc nefunguje.
Na to je právě lepší gumová nástraha s odpovídající zátěží. Ta jde použít s malou zátěží také na mělčinách, ale třeba s plandavkou nebo plovoucím woblerem většinou nahodím o kousek dál a můžu mělčí úsek lépe prochytat.
O nástraze není špatné pořád přemýšlet. Víra v nástrahu je důležitá. Mít ale jednu jedinou úspěšnou na všechny sitiace nejde, uvažujte vždy jestli je vhodná na tom konkrétním místě, kde zrovna lovíte. Že vám lehká třpytka včera výborně fungovala na mělké pláni, neznamená, že bude skvělá i na čtyřmetrové hloubce o kus dál.
Buďte první kdo přidá komentář