Každý rybář to zná. Inflace se týká nejen zvyšování maloobchodních cen ale také úlovků. Rybaření i ryby vyjdou každoročně dráž.
Rybáři mají ale tendenci nadsazovat i velikost svých úlovků. V některých případech ryby během vyprávění postupně rostou.
Začíná to nenápadným zaokrouhlováním. Například kapr v délce 48 cm se prostě při vyprávění označí za padesátku, to dá rozum. U někoho se to ale nazastaví a z padesátky je za pár týdnů pětapadesátka a takhle úlovek žije svým životem dál, i když třeba skončil na štědrovečerním stole.
Přehání se nejen u kapra. Candát, co sotva přesáhl míru, se v řeči mění v dravce, který by si zasloužil vlastní pamětní desku. A sumec? Ten je kapitola sama pro sebe.
U spousty rekordních úlovků nám nezbývá než věřit, že rybář říká pravdu.
Rybu je potřeba hlavně správně vyfotit
Dalo by se čekat, že s rozvojem digitální fotografie a videa tato rybářská latina skončí. Ale naopak, vyfotit okouna tak, aby vypadal jako menší tele, je snad ještě lehčí než dříve. Stačí jen natáhnout ruce co nejvíc před sebe.
Proč tedy rybáři tak často lžou o velikosti svých úlovků, když většina z nich ví, že jim to nikdo úplně nevěří?
První a nejjednodušší odpověď zní ego. Rybář je tvor soutěživý, i když často tvrdí opak. I ten, kdo nejezdí po závodech a nestojí na stupních vítězů, si často neodpustí porovnání s jinými rybáři.
Velikost úlovku je nejjednodušší měnou rybářské prestiže. Neřeší se podmínky, tlak vody, fáze měsíce ani fakt, že ryba zabrala úplnou náhodou. Počítají se centimetry a kila. A když chybí, tak se prostě doplní slovem.
Nebo dokonce fotkou, kde ryba vypadá větší než ve skutečnosti je. Tady je třeba dodat, že ve většině situací rybáři s fotkami vlastně nelžou.
Prostě postnou snímek například s velkým candátem, který na fotce vypadá naprosto monstrozně i když třeba má jen kolem 60 čísel. Podvod to není, protože míru nikdo nezmiňuje. Ryba jen vypadá větší, takže to pomáhá protlačit fotku skrze algoritmy sociálních sítí.
Dalším důvodem proč rybáři rádi nadsazují je samotná povaha rybolovu. Rybář tráví hodiny, dny a někdy i roky čekáním. Čeká na záběr, čeká na šanci, čeká na ten jeden okamžik, který ospravedlní všechny promrzlé prsty a probdělé noci.
Když už ta ryba přijde, musí to stát za to. Mozek si automaticky přikrášluje vzpomínky, protože realita je často až příliš obyčejná. Ryba byla hezká, ale ne výjimečná. Souboj byl slušný, ale ne epický. A tak se příběh začne přepisovat už ve chvíli, kdy rybář sundává háček.
Velkou roli hraje i vypravěčství. Rybáři jsou odjakživa vypravěči. Sedí u vody, u ohně, u piva a vyprávějí. A dobrý příběh potřebuje dramatickou linku. Nikdo nechce poslouchat historku o kaprovi, který se nechal bez odporu přitáhnout ke břehu a klidně vklouzl do podběráku.
Ale ryba, která „jela jak lokomotiva“, „brala metr za metrem“ a „málem zlomila prut“, ta už stojí za řeč. A k takovému příběhu se menší ryba prostě nehodí.
Své dělá i tlak okolí. Sociální sítě proměnily rybaření v nepřetržitou přehlídku úlovků. Fotografie s rybou, natažené ruce, správný úhel, ideálně žádné měřítko v záběru.
Když jeden rybář zveřejní kapra přes metr, další má pocit, že by měl přitvrdit. Nechce být ten, kdo chytá „jen normální ryby“. A tak se hranice reality nenápadně posouvá. Ne vždy vědomě. Někdy stačí špatný odhad, jindy úhel focení, který udělá z obyčejné ryby monstrum.
Zajímavé je, že rybáři často lžou hlavně mezi sebou. Před laiky bývají paradoxně zdrženlivější. Možná proto, že cítí, že by jim stejně nerozuměli. Ale před kolegy u vody? Tam jde o status. O to, kdo má navrch, kdo ví víc, kdo zažil víc. A velikost ryby je nejrychlejší zkratka, jak si ten status potvrdit.
Nelze opomenout ani nostalgii. Paměť je zrádná a rybářská paměť obzvlášť. Ryba ulovená před dvaceti lety byla tehdy velká. Dnes, v porovnání s tím, co se objevuje v časopisech a na internetu, by už tak výjimečná nebyla. Ale vzpomínka ji odmítá zmenšit. Naopak, s každým vyprávěním trochu naroste, až se z ní stane legendární kus, který „dneska už v těch vodách určitě není“.
Důležitý je i fakt, že rybaření je únik z reality. U vody se člověk stává někým jiným. Úspěšnějším, klidnějším, silnějším. Lež o velikosti ryby není vždy snaha někoho obelhat. Často je to snaha udržet si ten pocit výjimečnosti ještě o chvíli déle. Je to drobná iluze, která dává smysl celému výjezdu.
Samozřejmě existují i rybáři, kteří nelžou. Měří, váží, fotí s metrem nebo dnes spíš s měřící podložkou a klidně přiznají, že ryba nebyla nijak zvláštní. Jenže o těch se tolik nemluví. Nejsou zdaleka tolik slyšet.
Zajímavé je, že většina rybářů tyto lži tiše toleruje. Všichni vědí, že čísla jsou často nadsazená, ale málokdo to otevřeně zpochybní. Jen když to fakt bije do očí, nebo když jde o umístění v závodech, tam už je podvádění silná káva. Navíc už jde taky dost o peníze za startovné a hlavně za ceny.
Při normálním rybaření je ale určitá dávka rybářské latiny součástí koloritu.
Je to součást hry, nepsané pravidlo. Když někdo řekne, že měl kapra devadesát pět, ostatní si to v hlavě přeloží na osmdesát pět a jede se dál. Nikdo se neurazí, nikdo se nehádá. Pravda existuje, jen má v rybařině víc verzí.
A nakonec je tu ten nejlidštější důvod. Radost. Rybář chce mít radost ze svého úlovku a chce se o ni podělit. A když pár centimetrů navíc udělá příběh hezčím, tak proč ne. Ve světě, kde se lže o daleko vážnějších věcech, je rybářská lež o velikosti ryby vlastně neškodná. Je to folklór, tradice, drobný hřích, nad kterým se spíš pousmějeme, než abychom ho odsuzovali.
Rybáři tedy lžou, protože chtějí být lepší, chtějí vyprávět, chtějí snít a chtějí si uchovat kouzlo okamžiku. A možná právě proto rybaření pořád funguje. Protože kdybychom si u vody říkali jen suchá fakta, byla by to hrozná nuda. A tak se kapři zvětšují, candáti těžknou a sumci rostou do rozměrů, které by biologové nikdy neschválili. Ale rybáři ano. A to je možná to jediné, na čem opravdu záleží.
Čtěte také:
Našlapané pelety se enzymatickým rybím proteinem
Teplo, pohodlí a rybářský styl: Delphin TWIN jako jistota do chladných dnů
Nejen trofejní kapři, rybáře na známém revíru překvapila trofejní štika
Buďte první kdo přidá komentář