Nedávno středočeský územní svaz převedl dalších 1,8 milionů korun na Fond na nákup revírů. Pohyby na transparentním účtu fondu můžete sledovat snadno na internetu. Do středočeského fondu dále přispívají také místní organizace v rámci ÚS a také řadoví členové nebo firemní dárci.
K čemu slouží Fond na nákup revírů?
Určení fondu je zjevné z názvu. Slouží k nákupu vodních ploch, které posléze slouží jako revíry pro středočeské rybáře a díky společnému rybolovu ČRS si na nich může zachytat každý majitel celosvazové povolenky.
Neméně zajímavá je možnost použití prostředků na nákup příbřežních pozemků nebo řešení různých průšvihů, které se ve spojitosti s revíry, nájmy a pozemky kolem, neustále dějí. Nejčastěji jde o potíže majetkového charakteru, kdy majitel pozemků nebo majitel podílu nemá na spolupráci s ČRS pražádný zájem a rybáře se snaží vystrnadit.
Rybářský svaz sice hospodaří na obrovském množství vodních ploch. Na mnoha z nich ale nejsme na svém a platíme nájem a někde nemáme dobře vyřešené práva například na pobřežní pozemky či přístupové cesty. Mnohdy revír majetkově patří několika majitelům dohromady, z nichž každý může svazu pěkně zavařit různými požadavky. Potíže jsou prostě jen otázkou času a situace, kdy dlouholetý revír najednou přestane revírem být není mnohdy daleko.
Za poslední roky jsme přišli o možnost rybaření na mnoha vodách. Z hlavy mě napadá například rybník v Dobré Vodě u Hořic, kde revír raději provozuje obec sama jako soukromák. Severočeští rybáři přišli o několik vod v povodí Lužické Nisy a v podobném výčtu lze pokračovat dále.
Společný jmenovatel potíží: nejsou peníze!
Majetkové spory lze řešit nebo jim předcházet jedině penězi. Například včasným nákupem nebo vhodně ošetřenými pronájmy strategických pozemků a ploch. Potřebné sumy ale v běžném rozpočtu jednotlivých MO většinou nefigurují.
V tomto ohledu je středočeský Fond na nákup revírů velmi efektivním řešením. Částkou blížící se dvěma milionům do něj každoročně přispívá ústředí ÚS. Místní organizace posílají peníze také. Některé jen pár tisíc, některé desítky tisíc a některé nic. V zásadě záleží na ochotě jednotlivých organizací a jejich členů přispět.
Nemalé částky v součtu chodí přímo od jednotlivců a ve formě sponzorských darů. Se vším všudy to hodí pár milionů ročně. Ty pak lze použít pro pořízení nových vod a vypořádání problémů na stávajících revírech.
Pro mnohé rybáře je sice obrovský problém přispět i jen pár korun na cokoliv, v praxi se ale ukazuje, že tato forma rybářského crowdfundingu, jak se dnes moderně říká, je velmi životaschopná. Do budoucna to možná bude jeden ze základních způsobů jak udržet naše vody pro společný rybolov.
Rybníky, pískovny a další podobné revíry vždy budou mít nějakého majitele. Pro nás pro všechny bude nejlepší, když to bude svaz a nikoli soukromá osoba. Proč také znašich příspěvků financovat pasivní příjem ve formě nájmu někomu, kdo nás časem z revíru stejně vykopne.
Neaktivitou si podkopáváme vlastní budoucnost
Za mě je velká škoda a riziko do dalších let, že podobné fondy příliš nefungují i v ostatních územních svazech. Nedělám si iluze, že velká část rybářů nedá ani halíř nad rámec svých povinností a ani MO nejsou mnohdy nakloněny tomu, posílat peníze z vlastního rozpočtu někam na svaz, když nemusí.
Dostatek peněz na revíry ale bude mít nezanedbatelná pozitiva ve spoustě směrů. Pokud bude revír celý náš, včetně pozemků, tak zmizí potíže typu závor na cestě a samozřejmě se usnadní možnost například bivakování u vody. Protože na vlastním máme větší svobodu než na cizím. Jsou samozřejmě výjimky například z důvodu ochrany přírody či různých vyhlášek, obecně vzato na tom ale nemůžeme moc prodělat.
Získávání revírů do přímého vlastnictví nám rybaření usnadní do budoucna. A je hloupé, že na tom svaz se statisícovou základnou pracuje jen někde. Pozitivních příkladů máme vážně málo, proto chci snahu SÚS trochu vyzdvihnout.
Těch blbých příkladů vidím zato dost a situace, kdy se ze svazovky stal soukromý revír taky nejsou úplně vzácné. Strašně se mi nelíbí například soukromé pozemky okolo svazových revírů. Zmínit můžu třeba pískovny kolem Hradce a Pardubic, kde si pro samý soukromý pozemek člověk ze břehu skoro nezachytá.
Ozývají se hlasy pro zavedení povinných příspěvků a já jsem pro aby takový princip do budoucna vznikl. Pokud by každý dospělý rybář zaplatil ročně tisícovku do Fondu na nákup revírů. (A peníze transparentně půjdou přímo na tyto účely). Tak při počtu členů obou svazů za 10 – 15 let musíme mít vyřešené majetkové poměry na problematických revírech, nakoupeny nové vodní plochy a nebudeme se tolik třást strachy, že nám stát sebere dekrety na řekách protože na vlastních stojatých vodách budeme do značné míry svými pány.
Více o stavu Fondu u středočechů
Be the first to comment