Ač pocházím z oblastí pstruhovým vodám zaslíbeným, tak mi neunikly pozoruhodné úspěchy některých kolegů z nížin. Internet zaplavují příspěvky muškařů lovících na MP častěji než na klasické pstruhovce.
Možnost lovit po celý rok s hojností ryb a obrovská druhová pestrost obsádky jsou velké lákadlo. Uspět na mírněji tekoucích vodách je ale výzva.
Psal se začátek dubna a já už netrpělivě vyhlížel začátek sezóny. Bohužel množství sněhu na horách a koryto plné sněhové vody jsou vždy neklamnou známkou toho, že pořádné chytání u nás nemusí začít ani 16. dubna. A mě se letos nechtělo čekat až do května na první rybu.
Vyzbrojen jistými teoretickými poznatky o místech kam chodí jiní, jsem vyrazil na vlak. V batohu jsem si nesl šestkový prut s plovoucí šňůrou a kromě povinné výbavy i krabičku s pár mouchami, které jsem navázal večer předtím. Pár je celkem přesný výraz, jelikož zrovna vytrvalý vazač nejsem:)
Normálně chodím hlavně na místa kde je svatý klid, teď mě ale čeká velká změna. Budu chytat v centru jednoho z našich velkých měst.
Zvýšený jarní průtok zde není nijak vidět, řeka je dost široká a pár kubíků navíc pojme bez problémů.
Chytat začínám na mělkém prahu mezi tišinami. Říční proud se zde líně převaluje přes ostré balvany na dně.
Hloubku pár metrů od břehu odhaduji tak do půli pasu. Dnes je to ale jedno jedno. Brodící kalhoty zůstaly doma a já zůstávám na břehu.
S tím jsem dopředu počítal a není to takový problém. Regulované řečiště má jednu jedinou výhodu že je na břehu dost místa na házení. Tahle výhoda se ale dost ztrácí pokud začne foukat silný vítr směrem ke břehu jako teď.
Zkraje tak moje chytání připomíná spíš divadelní představení pro chodce na blízkém mostu.
Za chvíli si ale najdu grif jak dopravit dvě mouchy alespoň deset metrů do vody. Přes hlavu to nakonec moc nejde. Stačí jeden jediný poryv aby se moucha ocitla místo ve vodě na vrcholu pětimetrového stromu notný kus za mnou.
Díky polarizačním brýlím vidím, že ve vodě je celkem živo. Druh ale nedokážu takhle na dálku identifikovat ani když některá z dotyčných ryb v dálce vyskočí nad hladinu.
Držím se striktně nymfování na odhoz se dvěma mouchami. Jedna těžká na horním přívěsu a mokrý red tag na konci. Na red taga jsem spoléhal z nějakého důvodu nejvíce. Bohužel ani po dvaceti minutách zoufalého snažení nemám náznak záběru. Na řadu pak postupně přichází skoro všechno co sebou mám: mikronymfy, sirupčík, dokonce i listokaz a další náhodné mokré mouchy, které topím s pomocí koncové nymfy hluboko do vody.
Bohužel ani to nepřináší žádný výsledek. Řada nakonec přichází na tu nejblbější mouchu z krabičky. Je to velká desítková nymfa s modrou wolframovou koulí a modrým kroužkováním. Není to žádný vzor ale spíš vazačský pokus s nevalným estetickým výsledkem.
Nejošklivější moucha ale často nejvíc chytá. Tady ještě sehrálo roli i poctivé zatížení velkým tungstenem. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Jasně jsem viděl jak se šňůra zastavila jako bych uvaznul za jeden ze šutrů. K mému příjemnému překvapení se ta věc na konci šňůry začala líně hýbat.
Ryba ale nějak odmítala pochopit co se stalo a zůstávala na místě. Až můj pokus o dovedení ke břehu ji donutil k nějaké větší aktivitě. To už tušila, že dnešní den nebude z jejích nejšťastnějších a rozhodla se vzít kramle.
Z navijáku zmizelo rázem minimálně deset metrů šňůry. Sestavu jsem ale úplně nepodcenil a mohl jsem se do toho dost opřít. Uprostřed řeky úprk skončil a nastala klasická přetahovaná o to kdo je silnější.
Ještě pořád nevím co mám na prutě. Až asi pět metrů ode mě se vyvalil zlatý bok parmy.
Že svoji kůži nedá lacino bylo jasné hned když znovu zamířila zpátky do prostřed toku. To už jsem měl ale navrch já a parmička byla během chvíle u břehu kde jsem měl napřaženou pracku s podběrákem.
Podle rozměrů podběráku měla něco málo přes 40 čísel. Metr většinou nechávám v klidu na vestě ajnžto ryby neberu a přesný číslo není tak důležitá informace. Háček bez protihrotu je hned venku, přičemž parma zůstává pořád v podběráku ponořená ve vodě, seklá byla celkem zvláštně z vnější strany pysku. Následuje velice rychlé focení. Oproti zdivočelým pstruhům je manipulace velice snadná a můžu ji hned vrátit kam patří.
Misi tímto úlovkem považuji za splněnou a balím vercajk na cestu domů. Snad se jednou dočkám i nějaké zdejší obryně.
Buďte první kdo přidá komentář