Začíná to nenápadně. Člověk si pořídí rybářský lístek, zaplatí povolenku, první pruty a začne zlehka, jen tak na zkoušku, aby vyzkoušel, zda ho to bude vlastně bavit. Řekne si, že si občas zajde na pár hodin nahodit.
Jenže pak přijde první záběr, první ryba a s ní ten zvláštní pocit, že svět kolem na chvíli přestal existovat. A od té chvíle už není cesty zpět.
Když se rybařina stane posedlostí, pozná to i tvoje okolí. Kamarádi tě přestanou zvát na páteční pivo, protože stejně pokaždé řekneš, že „zítra vstávám ve dvě, jedu na ryby“.
Partnerka si všimne, že v domácnosti přibývá všelijakých tašek, kyblíků, pytlů (vrcholem všeho je většinou člun). V autě se místo vůně borovice šíří směs vůní sladkých krmení a nástrah, tedy v tom lepším případě. Dnes to je většinou smrad všech těch squidů, shrimpů a dalších směsí, které zavání jak bolavá noha.
Dalším znakem je, že přestaneš vnímat běžný kalendář. Zapomeneš, kdy má kdo narozeniny, ale přesně víš, kdy začíná hájení dravců a kdy naposledy zarybnili tvůj oblíbený revír.
Když přijde výplata, první cesta nevede za zábavou ale na stránky rybářského obchodu. A místo letní dovolené u moře plánuješ něco ve stylu „pět dní na Pálavě, Orlíku, Lipně nebo na Labi“.
U televize rovnou zapínáš YouTube, kde máš už na úvodní stránce v návrzích jen samý rybářský věci. Když nejsi sám na rybách, tak aspoň sleduješ, jak někdo jiný sedí u vody.
A přitom si říkáš, že zítra zkusíš tu jejich montáž nebo nástrahu, protože určitě zabere i u tebe. Vrcholem všeho je geolokace, už nekoukáš na videa ale zkoumáš každý záběr abys podle štítu domu v pozadí, nebo konstrukce mostu v záběru poznal, kde se dají nachytat ryby.
Na sociální sítě chodíš pořád, místo virálních videí nebo polonahých slečen máš v návrzích a trendech jen pupkaté vousaté strejce s rovným kšiltem a kaprem na rukou.
A pak přijde ten moment, kdy už sám sobě přiznáš, že jsi ztracen. Když stojíš po pás v prsačkách chladné vodě, prší, vítr bičuje tvůj gesicht a ty se i přesto usmíváš protože podebíráš svoji životní ryby.
Protože právě tehdy jsi ve svém světě, daleko od všech starostí. Rybařina už není jen koníček, je to způsob, jak přežít každodenní shon a nezbláznit se. Prostě čas, kdy opravdu žiješ.
Možná je to posedlost, ale krásná. Pozor ale ať kvůli rybám nezanedbáte svoje blízké. Věřte mi, tohle vše je krásné, jen když se má rybář kam vracet!
Čtěte také:
Příště radši soukromák. Čtenář nám napsal, co mu zkazilo radost z rybaření
Žena v Praze rybařila zakázaným způsobem: porybní v hlavním městě dopadli několik pytláků
Nový kapří rekord českého revíru: šupináč z pískovny atakuje 40 kilogramů
Buďte první kdo přidá komentář