Dojmů z letošního For Fishingu mám hodně. Těšil jsem se hlavně na přednášku Jakuba Vágnera a Standy Kociny o jejich několikaletém putování za českými sumci.
Většina z vás asi sledovala ten příliv zpráv o velkých rybách a několikanásobném překonání národního rekordu.
Přednáška na tohle téma tak určitě byla jednou z těch, na které jsem se chtěl podívat a nebyl jsem rozhodně sám. Sál praskal ve švech.
Pořadatelé ji strategicky šoupli na konec dne. Podle mě to ale bylo dobré rozhodnutí, protože tím odpadl tlak na odvyprávění všech příběhů ve vymezeném čase.
Jako poslední přednáška toho dne měla trvat podle rozpisu 40 minut. Začali jsme těsně před čtvrt na šest večer a ze sálu jsme vyšli kolem 18:45, takže z toho nakonec byla hodina a půl plná historek z rangu těch neuvěřitelných.
Jak ale píše klasik, uvěřitelné se dá vymyslet, neuvěřitelné musíte zažít.
Popsat tady celou tu sáhodlouhou, ale zajímavou přednášku, není reálné. O dojem z téhle akce vás ale nemůžu ochudit.
Chápu, že část z vás nemá Jakuba Vágnera zcela v oblibě a dokážete se dohadovat jestli umí chytat ryby nebo ne. Jestli je ale něco, co umí a není o tom sporu, tak je to vyprávění příběhů.
Myslím, že za těch devadesát minut do nás hrnul historky pod tlakem a přitom jsme se ke spoustě věcí ani nedostali.
Už po prvních větách bylo jasné, že tohle nebude jen přehlídka trofejních fotek a seznam centimetrů. Jakub Vágner vyprávěl spíš příběh své dlouholeté posedlosti sumci, vývoje technologií i okamžiků, které by si člověk u vody nevymyslel ani v románu.
Začal v roce 1996, kdy vyrážel za sumci na jih Evropy. Připomněl, že třeba řeka Pád byla tehdy úplně jiná než dnes.
Byla to doba, kdy se ryby hledaly hlavně podle zkušenosti, intuice a schopnosti číst vodu. Echoloty sice existovaly, ale dnešní generace by se nad nimi možná pousmála.
Černobílé šmouhy na displeji a spousta fantazie. Jenže jak říká Vágner, i z těchto primitivních přístrojů se dala velikost ryby vyčíst překvapivě přesně. Chtělo to „jen“ roky praxe.
Zásadní zlom přišel s nástupem live sond. Dnes dokážou odhadnout délku sumce s přesností zhruba na deset centimetrů.
Na promítaných snímcích z echolotu bylo jasně vidět, jak rozeznají kapra, tolstolobika i sumce ležícího u dna:
Technologie otevřela nové možnosti, ale zároveň podle něj spustila závod s časem. Jakmile budou mít špičkové sondy všichni, tlak na velké ryby dramaticky vzroste. A ty největší se stanou ještě opatrnějšími.
Před několika lety se proto rozhodli víc zaměřit na české vody. Zpočátku nebylo jisté, jakých uspěchů lze dosáhnout. Čekali pár větších ryb.
Nikdo netušil, že se rozjede série úlovků, která změní pohled na to, co v našich revírech skutečně plave.
Nová kapitola začala v roce 2019 na Hněvkovicích. Hned první větší ryba měřila 243 centimetrů. Následoval přesun na Orlík, vodu, kterou Vágner zná od mládí.
Ročně se tam vystřídají stovky sumcařů a trofejních kusů se dlouhodobě uloví jen něco kolem patnácti. O to víc překvapilo, co přišlo.
Začátky nebyly jednoduché. Jednu obrovskou rybu ztratil při záseku vlastní chybou. Vertikální lov nesnese uspěchané reakce a velcí sumci berou velmi opatrně.
Dodnes tvrdí, že to mohla být jedna z největších ryb Orlíku. Jenže půl hodiny nato přišel sumec přes 250 centimetrů. Krátce po něm další, 242. Lidé na břehu jen nevěřícně sledovali, co se děje.
A v noci padla první ryba přes hranici 250 centimetrů. V tu chvíli bylo jasné, že české vody skrývají víc, než si kdokoli myslel.
A samozřejmě nejen české ale i moravské. Právě odtamtud pochází historický i nový rekord.
Po čtyřiatřiceti letech padl nový rekord. Ten předchozí držel od roku 1990 Štefan Szabó, který tuto rybu vytáhl z Vranova. Nový rekord přišel ovšem z jiné moravské vody a znamenal pro Vágnera splněný sen.
Jenže radost měla hořkou příchuť. O pár týdnů rybu ulovil jiný rybář, který ji už nepustil.
Zlatý sumec z Orlíku
Další z neuvěřitelných příhod se týkala zlatého sumce z otavské části Orlíku. Ryba, o které se mluvilo, hodně rybářů ji vidělo ale nikomu se ji nedařilo chytit.
Jednoho dne jej touto rybou hecoval kamarád, který na Orlíku v podstatě žije celý život na lodi.
Jakub do sebe kopl nabídnuté kafe-lomcováka a vyjel na vodu. Za nějaký čas přišel záběr na vábničku a ze zelené vody skutečně vyjela zlatavá silueta.
Během hodiny byla zdokumentovaná. Neuvěřitelná náhoda nebo prostě osud. Nakonec se podařilo ulovit i další podobné kusy.
Povodně v roce 2024 přinesly další extrémně zajímavý příběh. Na soutoku u hradu viděl na echolotu množství velkých ryb, tohle prý nikdy předtím nezažil.
Několik stovek velkých sumců na jednom jediném místě zaplnily displej echolotu. Jisté je jedno, žádná z těch ryb nechtěla brát.
Sumci na legendárním
Zvláštní vztah má k Vranovské přehradě. Vranov je jednou z nejstarších velkých přehrad na území ČR.
Po rybářské stránce ji Vágner označuje za jednu z nejtěžších vod v Evropě. Tisíce chat, enormní tlak rybářů, v podstatě vychytaný revír.
A přesto právě tam zůstávají ty největší ryby. Zde se mu povedlo rekord zlomit podruhé, tentokrát rybou v délce 264 centimetrů.
Další historka z Vranova je spojená s lovem za extrémního počasí ve vlnách pod Bítovem.
V tomhle marastu najednou pár metrů před ním v podstatě vybouchla voda a na hladinu vyskočil trofejní sumec. Samo o sobě neuvěřitelná věc, příběh ale pokračoval o nějakou chvíli později.
Při plavbě zpět na něj přišlo náhlé vnuknutí na chvíli zastavit a zapnout sonar. Kameraman si myslel, že se z toho počasí už zbláznil.
Když ale naskočil obraz, na displeji bylo vidět, že velká ryba plave pod ním. Po náhozu mu zabral sumec, který měřil 252 centimetrů.
Tři roky po stopách obra s Orlíku
Tři roky šli po největší rybě Orlíku, ne po nějakém velkém sumci ale po konkrétní rybě, kterou znalo několik desítek rybářů.
Na echolotu dokázala dokázala vyplnit tři čtverce za sebou. Jednou ji měl na prutě a ohnula mu oba háčky.
Na konci listopadu měl Jakub jet na dovolenou. Nedalo mu to a den předtím vyrazili na Orlík ještě jednou. Špatné počasí a možná poslední pokus sezony.
Ten den konečně uspěli, velikost této ryby nám na přednášce neprozradil. Právě po tomto zážitku ale dostal nápad napsat svoji nejnovější knihu.
Celou anabázi symbolicky uzavřel v Davli, kde chytal jeho praděda. Přehrada Vrané leží kousek od Prahy a tlak na ryby je zde velký.
Podařilo se mu v Davli ulovit jednoho menšího sumce a pak večer zabrala slušnější ryba, což pro něj mělo velký osobní význam.
Chytil rybu na místě, kde sumce proháněl jeho praděda a zároveň se na místo mohla dostavit celá jeho rodina a udělat si s rybou fotku.
Celá anabáze cesty za trofejními sumci včetně těchto a dalších příběhů v původním podání od Jakuba a jeho přátel jsou součástí nové knihy Velký sumec, kterou jste si mohli pořídit na veletrhu i s podpisem nebo si ji můžete také objednat online.
Ctěte také:
Česko mohlo mít světový rekord sumce. Obří rybu ale někdo zabil harpunou
Poláci trhli světový rekord sumce: 292 centimetrů na přívlač
Český rybářský svaz vysazoval sumce a strhla se mela. Části rybářů je proti!
Sumce nezapsal a uvázal ke břehu: rybářská stráž na Labi mu zabavila povolenku
Buďte první kdo přidá komentář