Máte rádi návštěvy když chytáte ryby?
Dřív bývalo zvykem, že se kolemjdoucí hojně ptali rybářů, zda jim to bere. Dneska se spolu cizí lidi tolik nebaví. Nečekaných návštěvníků ale neubývá, jen někdy moc nemluví a mají čtyři nohy!
Nedávno se na Facebooku probíraly zážitky s pejsky u vody. Ne s vlastními ale s těmi cizími.
Poslední roky mám zážitků taky docela dost. Většina psů je víceméně v pohodě, jejich majitelé je akorát moc neovládají, to bude občas ten problém.
Setkání s cizím psem na rybách se odehrává skoro každou vycházku, někdy to je celkem komické, až lituju, že nejsem tak pohotový s mobilem abych vám to natočil.
Naštěstí nejsme na Balkáně nebo v Asii, kde se to hemží toulavými hafany ale situace u nás je taky docela zajímavá. Hodně psů totiž doslova venčí své páníčky a ne opačně.
Pejskové se například strašně rádi koupou, už teď některým začala sezona.
Jen nechápu proč to dělají nejraději u mých prutů, když široko daleko je celý břeh volný. To takhle jednou sedím na Vltavě. Za mnou vede cyklostezka a trať. Je pracovní den a kromě pravidelně jezdících vlaků není jiný velký provoz.
Rybáři jsou taky doma. Půl kilometru na každou stranu vidím holé břehy. Najednou přiběhne velkej bílej pes a skočí vedle mě do vody. „On je zvyklej se tady koupat“, říká mi starší paní, která dorazí asi pět minut po něm.
Tohle je jedna z věcí, který moc nerozumím. Celý ty roky, co jsme měli psy jsem mu nikdy nedovolil se na nepřehledném místě vzdálit. Někdy se mi už zdá, že mít psa pod kontrolou není zvykem.
Pejsek byl každopádně přátelský. Až tak moc, že mi v nestřežené chvilce zblajznul připravenou kouli s krmením.
Od té doby, co bydlím ve městě mám podobných setkání opravdu hodně. Přímo na rybníku kousek od domu je koupání psů pravidlem. Jeden pejskař pokynem záměrně poslal psa přímo ke mě, i když byl celý rybník volný. To udělal zcela zřejmě naschvál a možná zkoušel nějakou reakci. Ještě se na mě provokativně díval a smál se.
Naštěstí nejsem typ, kterej by se s někým hádal a nepotřebuju se nechat provokovat, aby se pak na lokální skupině řešil další konflikt se vzteklým rybářem (dost na tom, že si tady v létě vymínili zákaz lovu přes den) Navíc jsem měl pruty hozené daleko takže pes u břehu mi celkem moc nevadil, jen nechápu proč nevyužili další upravená místa opodál.
Horší bylo, když jsem jednou vyrazil muškařit na pstruhovku. Chytal jsem na řece u louky, která ale leží hned za městem. Od páté ráno jsem měl naprostý klid. Po sedmé se začaly nade mnou pohybovat stíny, které vrhali procházející pejskaři. Venčení psů je jako ranní a odpolední dopravní špička.
Žádnej problém jsem v tom neviděl, dokud se jeden nevrhl radostně do tůně přímo ke mě.
Nevím co tomu říkali pstruzi ale usoudil jsem, že z rozplašeného místa popojdu radši o tůň vedle. Tam asi za dvacet minut proběhlo to samé zase s jiným psem.
Když to vlastně vezmu kolem a kolem, tak málokdy se nějaká vycházka u města obejde bez návštěvy psa.
Jednou jsem přišel na místo, kde jsem předtím nechytal. Postavil jsem stojan přímo na kraj vody a posadil jsem se asi metr za pruty.
Nenapadlo by mě, že ta nenápadná pěšinka podél vody je frekventovanější než cyklostezka naproti.
Až asi na dva pejskaře, kteří mě obešli zezadu ale všichni psi a jejich lidi poctivě prošli tou půlmetrovou mezerou mezi špičkou mojí boty a koncem prutu:)) Slušně ale pozdravili, nemůžu si stěžovat.
Při rybaření dost záleží, kam zajdete. Pokud je to místo mimo jakékoliv stezky a ideálně někde v džungli křovisek, tak asi budete mít klid. Jinak je většina cest kolem vody pravidelně procházená místními obyvateli s pejsky.
Nic se neděje dokud tam nepřijde rybář. Jako člověk, který pár psů měl zcela chápu, že pro venčení má člověk svoje trasy. Navíc po nich prochází každý den, někdy dvakrát. Rybář se tam objeví jednou za čas a je braný trochu jako cizí element.
Někoho prostě nenapadne, že by mohl rybáře obejít. Pokud jen projdou, tak v tom nevidím problém. Nerad ale vidím, když se mi pes koupe mezi vlasci, žere krmení pro ryby nebo si vybírá hračku z věcí v mém rybářském batohu. A zkuste něco brát z tlamy velkýmu cizímu psovi.
V některých místech máte psí návštěvu každých pár minut. Pravda je, že někdy je rybář pod břehem prostě blbě vidět a páníček nahoře spoléhá, že psisko dole na nikoho nenarazí.
Minimálně každý druhý pes je navíc přátelský. Mají viditelnou radost, že v křoví u vody konečně někoho našli a chtějí si hrát.
Blbé je, že se může stát milion průserů. Nebudu teď hrát na tu obligátní notu, co kdyby tam byl někdo s děckem. I když to se může lehce stát taky. Je to ale nebezpečí dvojsečné i pro ty psy.
Jako rybáře mě to alespoň naučilo mít na břehu všechny krabičky poctivě zavřené a věci nemít volně rozložené na trávě protože pes nemůže za to, kam ho páníček pustí a že ho nevycvičil.
Já určitě nechci aby ode mě odešel pes s háčkem v čenichu nebo tlapě.
Téma je to na daleko širší než na rybářskou diskuzi. Od doby, co bydlím ve městě, mám na různé příhody se psy na volno velké štěstí. Docela lituji lidi, kteří se psů bojí. Já naštěstí mám zvířata rád, i když se do mě jeden cizí NO před pár lety na ulici docela s chutí a nečekaně zakousnul, což už se neobešlo bez ošetření. (Normálně jsem šel, určitě jsem ho nehladil)
Další velkej hafan mě hryznul nedávno, ale jen trochu:
Jdu si v zimě na procházku do lesa. Nikoho neobtěžuji a jen se kochám přírodou. Proti mě jde paní středního věku s dětmi a velkým černým psem na vodítku. Pejsek už zdálky celou skupinku doslova táhnul ke mě. Ocasem nemával, nýbrž cenil zuby a skoro se zdálo, že mu jde pěna od huby. Usoudil jsem, že nebýt vodítka, tak mě sežere.
Když jsem byl v pubertě, tak jsme měli doma podobně přátelského mazlíka, kterej nám jako mladej janek párkrát zdrhnul a ochutnal minimálně dva různé občany z okolí. Oni ho beztak určitě nakopli ale my jsme dostali oficiální ouřední výtku a varování. Dneska by nás asi hnali rovnou na přestupkovou…
Později jako starší kluk jsem psa venčíval každý den a musel jsem ho držet zkrátka, kdykoliv se někdo objevil proti nám. Prostě když vím, že pes kouše, tak ho nepustím k nikomu cizímu?
U téhle paní to neplatilo. Šli jsme si vstříc na úzké lesní cestě a paní vodítko nijak nezkracovala.
Pak najednou prostě řekla. „Nebojte, on si vás jen očuchá“.
Já jsem se nebál ale radši jsem nedělal žádný prudší pohyb.
Za chvíli jsem měl levou ruku v psí mordě. Naštěstí byla zima tak to odnesla jen oslintaná rukavice a rukáv prošívaný bundy.
Tady už jsem se dokonce odvážil něco říct ale radši slušně, hloupou ženskou s ostrým psem jsem radši víc nedráždil a odkráčel opodál.
Na rybách je to horší v tom, že se vzdálit nemůžete a naopak máte co dělat, aby se osamělý pes nepustil do vašich věcí.
Na druhou stranu tady ale ještě o nic nejde, poslední dobou potkávám u vody různý opilce a feťáky. Proti tomu jsou nezbední pejsci úplná legrace.
Čtěte také:
Neuvěřitelný start výpravy: trofejního kapra vytáhl dřív, než si uvařil kafe
GPS, echolot a autopilot: moderní kaprařina, která dráždí puristy
ČRS zarybnil další revíry: násada šla i na znovu zaplněný Orlík
KlikBOX Pro udělá pořádek ve vaší výbavě jednou provždy
Krmná směs Mivardi s oplatkami a peletkami: na dně dělá pořádný rozruch
U mě též dělal se psem naschvály. Ale jen do doby než mi sežral návnadu. Byla s háčkem.
to není dobrý
Zatím jsem se setkal jenom se slušnými pejskaři, ale příroda patří všem. Všechno je v lidech a bohužel, stejné je to na silnici, v domech i na zahradách. DNESKA JE HNUSNÁ DOBA.
Většinou je to uplne bez problemu, kdyz mi ale cizi pes probehne přes věci tak se mi to nelibi z principu
Také to znám,kolem mého oblíbeného místa na řece vede stezka a tak jsou psi mou každodenní návštěvou. Už jsem si zvykl že za mnou zajdou a chovám se vždy tak jak se chová majitel, když se omluví a ihned psa zavolá tak nemám problém. Ovšem je stále častější laxnost a drzost páníčků, takovým vždy řeknu že pes sežral kouli i s háčkem a nechám je v tom pěkně vykoupat. Až při jejich odchodu udělám jako že jsem ji našel a že ji jen schodil ze stolku,docela to funguje někteří tam chodí pravidelně, začali zdravit a psi mají vždy uvázané na vodítku.