Příroda si s námi dělá co chce. Jednu věc mám ale vypozorovanou za dlouhá léta. Ať je zima jakkoliv teplá, tak stejně začátkem jara přijdou mrazy.
Letos se to obzvláště vyvedlo neboť s jarem přišla i světová pandemie, která působí mnohá neštěstí a ožebračuje prostý i zámožný lid. Jako vedlejší produkt nedostatku zakázek ke mně přišlo i volno. A jak jinak ho využít než si na povolenou výjimku z celostátní karantény vyjít do přírody na ryby.
První vycházka byla ve znamení velkých překvapení. Zamrzlá hladina naší přehrady mě přece jen zaskočila. Chumelenice mě tady nepřekvapí ani v půlce dubna, ale tohle je trochu moc. Navíc když v zimě po ledu nebylo ani památky.
Dnes koncem března je téměř celá zátoka pokrytá centimetrovou vrstvou ledu. Naštěstí se během posledních dnů trochu oteplovalo a dá se využít pár metrů volného prostoru k marným muškařským pokusům.
Za dvě vycházky jsem viděl totiž pouze jednu rybu. Tou byl velice solidní okoun, který ale na mušku nezabral, nýbrž ji pronásledoval až do chvíle než si všiml mě na břehu.
Situace se zlomila až na apríla. Ačkoliv se venku opět ochladilo a na horách napadl sníh, tak voda se ohřála ze dvou na šest stupňů. Alespoň podle údajů z webu povodí.
Na přehradě to moc jarně nevypadalo. Svítilo sice slunce, led nezmizel ale deset metrů podél břehu na nahození se na zátoce našlo. Bohužel ale panoval velice studený vítr a i voda měla sněhově tyrkysový nádech, což třeba na řece není úplně dobré znamení.
Tentokrát to ale celkem šlo. Nepočítám-li, že hned na první nához se mi všechno zamotalo. S lesem kousek za zády se občas docela těžko nahazuje.
Mušky jsem zapřáhl dvě, jednu černou s bronzovým korálkem a CDC peřím, které mám na stojáku velmi rád. O asi 70 cm výše na přívěsu pak následoval klasický red tag v palmerové verzi. To všechno asi na čtyřmetrovém návazci. S delším se v téhle džungli už nahazuje fakt špatně.
První nához jsem okamžitě proměnil na záběr. Podle očekávání to byla jedna malá plotice, která vzala spodní mušku. Evidentně utekla nějakému dravci z talíře, protože ji chyběl kus ocasní ploutve.
Další náhozy jsem mířil o pár metrů vedle z lepšího místa, kde jsem z výšky viděl i trochu do vody. O odlesky bílé ryby nebyla nouze. Záběry přicházely ale jen na velmi pomalu tažené mušky. V rukavicích se mi osmičky dělají blbě. Nakonec jsem zvolil taktiku centimetrových pomalých potažení a to fungovalo skvěle.
Útoků na mušku jsem měl strašné množství. Všechno ale dosti malé ryby. Jednu chvíli asi byl o mušky takový zájem, že se dvě plotice dokonce napíchli na mušku za hřbet. Nejlepším překvapením byl ale tloušť, který zabral na palmera z horního přívěsu.
Tloušti a jeseni jsou u nás na přehradě docela běžné ryby. Na plavanou i na mušku o jejich úlovky není nouze. Ostatními způsoby lovu se ale příliš často nechytají.
Touto rybou jsem se rozhodl vycházku ukončit. Zima byla už nesnesitelná a já byl s výsledkem v podstatě spokojený. Uvidíme jak se bude dařit až se trochu oteplí voda!
Buďte první kdo přidá komentář