Za posledních dvacet let se stala zajímavá změna. Soukromé revíry už nejsou jen o velkých rybách.
Pokud se bavíme o revírech zaměřených na lov kapra, tak zákazníci si na nich kromě lepší šance na velký úlovek kupují hlavně klid a pohodlí.
Pohodlím nemyslím vířivku ani pohodlnou postel v apartmánu na břehu, i když i takové revíry v ČR najdete.
Jde spíš o možnost rybařit bez obav z různých omezení či dalších nepříjemností, které se na svazovkách stávají skoro normou.
Sluší se říct, že na tyto záležitosti rybářský svaz nemá velký vliv. Nesouvisí totiž přímo s výkonem rybářského práva
Kapraři si navíc po hospodářské stránce mohou stěžovat možná nejméně ze všech. Pro lov kapra u nás panují nadprůměrné podmínky.
Jediné co hapruje jsou možnosti bivakování, rozumného parkování a některá pravidla daná legislativou, která by stála za novelizaci.
Možnosti svazu tohle ovlivnit jsou malé. Paradoxně je tu do budoucna větší šance prolobovat třeba nonstop rybolov než paušálně vyřešit problémy ohledně bivakování.
Rybářský svaz bohužel v drtivé většině případů není majitelem přilehlých pozemků u vody, takže parkování ani bivak vám většinou nezaručí (jsou ale výjimky).
Tohle vše ale většinou dokáže velice snadno zařídit soukromý revír. Od vás to vyžaduje jen zaplacení příslušné částky.
A dost často i brzkou rezervaci. Moji výše uvedenou úvahu potvrzuje např. fakt, že o volné termíny na soukromácích je někdy doslova boj.
Na soukromáky sice nejezdí zdaleka všichni rybáři, poptávka ale místy silně převyšuje nabídku.

Už nejde jen o velké ryby. Rybáři si kupují hlavně klid
Dříve se na soukromé revíry jezdilo především za trofejními rybami. To už dnes nemusí být hlavní důvod. Díky rozšíření chyť a pusť se dá slušný kapr ulovit prakticky kdekoliv. Ne samozřejmě všude a ne pokaždé se to povede. Garanci úlovku vám ale nedá ani ten privátní revír.
Všímám si, že stále více rybářů láká na soukromých vodách něco úplně jiného. Pohodlí, jistota místa a možnost lovit bez zbytečných komplikací.
„Platím si hlavně klid. Auto mám pod dohledem, flek na bivak jistej a můžu chytat přes noc, aniž bych se bál, kdy mi někdo přijde šlohnout pruty nebo sebrat povolenku.“ řekl mi letos jeden rybář.
Myslím, že to je nejlepší shrnutí toho, proč někdo v klidu dá deset tisíc za pár dnů chytání na 3 hektarové vodě. Roční celosvazovka se všemi dalšími poplatky přitom může stát sotva polovinu této sumy.
Tím narážíme na první věc, parkování:
Parkování je totiž na některých svazových revírech problém. Nejde v tuto chvíli o parkování přímo u vody ale aspoň v rozumné vzdálenosti.
Většinou se nějaké místo najde, případně lze nechat auto ve vesnici a dojít k vodě pěšky. Čím menší a méně navštěvovaný revír, tím je okolí k rybářům a jejich parkování většinou vstřícnější. Pokud vyloženě někomu nerozjíždíte louku, tak se těch pár aut někde u cesty snese.
Na exponovaných lokalitách to je ale jinak. Místní už toho mají dávno dost.
Přibývají zákazy vjezdu, závory a místní omezení v obecních vyhláškách Málokdo potřebuje auto přímo za zadkem ale pokud chcete jet na víc dnů a lokalita nebudí důvěru, tak nemáte chuť nechávat vůz kilometr daleko a napospas místním živlům.
Rybáři často volají po tom, aby jim svaz zajistil právě přístup a parkování. Málokde má svaz pozemky, aby tohle mohl nabídnout.
Kde je největší tlak rybářů a dochází k největším excesům ze strany některých našich „kolegů“, tam už většinou mají závoru hned u posledního baráku ve vesnici.
Na soukromých vodách bývá situace jednodušší. Provozovatel má většinou pod palcem revír i parkovací plochu.
Nechá vás parkovat někde poblíž nebo dokonce lze zajet až k místu. Třeba jen při vykládání vybavení ale i to je usnadnění jako blázen.
Odpadá také nervozita z toho, že v neděli odpoledne najdete auto bez zrcátek a stěračů nebo dokonce s píchlým kolem. Prý v Polabí je stále pár vísek, kde tenhle devadesátkový folklor ještě nevyšel z módy.
Bivak se někde toleruje ale ne všude
Podobné je to s bivakováním. Možnosti nocování na svazových revírech jsou legislativně omezené.

Rybář často spoléhá na toleranci okolí a že zrovna netrefí termín další velkorazie na rybáře, které se konají stále častěji. Reportů o takových akcích je spousta.
Na soukromých vodách zpravidla problém s bivakem není. Někde jsou k dispozici dokonce chatky a další zázemí.
Samozřejmě to není nic pro ty pravé dobrodruhy. Nenechte se ale mýlit vlivem sítí. Většina rybářů už má ráda svoje pohodlí a klid a mohou si dovolit za to platit.
Svazový revír, ale soukromý pozemek aneb dvojí metr
Tohle může být jeden z největších problémů českého rybaření v dalších letech. Na běžném revíru vám svaz těžko vyjde vstříc ve výše zmíněných problémech.
Minimálně z toho důvodu, že prostě nemá ty pozemky. A vzhledem k ploše revírů a cenám pozemků je kromě pár výjimek ani mít nebude
Na druhou stranu ale už někteří rybáři přišli na to, že na vlastní louce někde u řeky najednou mohou mít třeba karavan.

Neplatí to paušálně všude, někde do toho dokáže hodit vidle ochrana přírody. Jsou ale místa, kde máme celá karavanová nebo chatová městečka nalepená až k vodě. K revíru, kam by měl ze zákona mít přístup každý držitel povolenky. Jenže na tyto místa nemá.
Navíc se ještě musí v okolí takových rybářských no go zo bát zaparkovat auto. A když si troufne vybalit bivak, tak ještě trne hrůzou zda na něj nepřijde někdo s pokutou. Šťastlivci s vlastním pozemkem o pár metrů dál jsou v klidu. To je celkem paradox, který navíc dovede naštvat, když si člověk uvědomí, že ryby v revíru jsou placené z peněz všech členů
Můžete si zkusit pořídit vlastní pozemek nebo si jej pronajmout. Začíná z toho být byznys. A ruku na srdce, spousta rybářů je ochotna opět za pohodlí zaplatit.

Svaz nemá moc možností, jak to ovlivnit. Jedině snad zakázat lov z oplocených pozemků, k čemuž ale zrovna často nedochází. Zkuste si domyslet důvody proč.
Tam, kde je tohle rozjeté do extrému se už přistupuje například k povolení lovu z plavidel. Zkusit to ale znamená často konflikty právě s místním osazenstvem…
Mimochodem, na tohle už přišli taky různí realitní makléři a další kšeftmani, kteří už nevědí, kde hledat příležitost na něčem trhnout prachy.
Dříve zcela nezajímavé pozemky v horoucích peklech nyní dostávají statisícové cenovky.
Prodávat se je snaží právě rybářům. Dost často je tady vidět absolutní neznalost poměrů, kdy je pozemek sice u vody ale například na totální mělčině nebo jiném problémovém místě, kde se nedá přímo lovit.
A jak známo, mít pruty ve stojanu třeba jen padesát metrů bokem už končí hlášenkou o přestupku a kárným řízením. Každopádně mi je z těch přibývajících cedulí se soukromými pozemky u revírů čím dál tím víc mdlo.
Nejde jen o rybáře ale i různé glampingy u vody (aneb zaplaťte za noc v chajdě jako za pobyt v pětihvězdičkovém hotelu), soukromá mola a další věci, které místy rostou jak houby po dešti. Pozemky dokonce pronajímají podniky povodí, které ovšem tvrdí, že nájemce upozorňují na povinnost umožnit přístup všem držitelům povolenky. Jak to ale funguje v praxi, to asi víte.
Nonstopka na soukromácích
Další téma, které se mezi rybáři pravidelně vrací, je nonstop lov.
Zákon přesně stanovuje denní dobu lovu a svaz nemůže jednoduše rozhodnout, že se na jeho revírech bude chytat nepřetržitě. K tomu je potřeba změna legislativy.
Ministerstvo zemědělství může udělovat výjimky, ale rozhodně nejde o automatickou záležitost. Na MZe se navíc zapřísahají, že ryby mají v noci mít klid.
Pokud se nepodaří prosadit legislativní změnu, budeme si nonstop lov užívat především na revírech s příslušnou výjimkou. Těch je bylo letos v ČRS tuším třináct ze zhruba 900 MP revírů.
Na soukromých vodách to je jinak. Většinou to nejsou revíry, takže podmínky si určuje většinou provozovatel sám (někdy jej může limitovat třeba pronajímatel, který revír skutečně vlastní).

Právě povinnou noční přestávku rybáři svazu často vyčítají. Jenže v tomto případě svaz skutečně nemá volné ruce. Pokud se nějak nezmění legislativa ohledně tzv. soukromých revírů, což jsou v podstatě chovné rybníky, tak budou mít soukromáky navrch. Téma nonstopky je samozřejmě daleko výživnější. Základní otázkou vůbec je, zda má smysl denní dobu lovu vůbec někomu určovat…
Soukromé vody mají stále velký potenciál
Nemyslím si, že budoucnost českého rybaření leží výhradně na soukromých vodách. Na to je prostě u nás rybářů moc. Ani si nepřeji nějaký rozpad svazu, což by ve výsledku přineslo jen rozčarování v tom, že většina menších vod by na tom z hlediska hospodaření byla hůř a na těch lukrativnějších revírech byste se nedoplatili.
Pokud ale budou mít Češi pořád chuť rybařit, tak potenciál soukromek rozhodně není vyčerpaný.
A nemusí jít jen o trofejní kapry nebo lov vysazovaných duháků. Do budoucna vidím např. velký potenciál v revírech pro lov dravců. Přívlač je stále populárnější, což se zrovna nepotkává s obsádkou na většině svazovek.
Čtěte také:
Kam se hrabe štika: americký rybář vytáhl 137 cm rybu s čelistí plnou velkých zubů
Proč po prudkém ochlazení ryby přestávají brát? Může za to zpomalení metabolismu
ČRS odmítá plavební stupeň Děčín: nový jez ohrozí poslední přirozený úsek dolního Labe
Změna řádu na oblíbené přehradě: vyvážku omezili maximálně na 600 metrů
38,04 kilogramu! Za ulovení velkého kapra dostal rybář povolenku na další rok zdarma
Buďte první kdo přidá komentář