Ačkoliv okoun říční patří mezi menší dravé ryby, je častým cílem našich rybářů. Možná právě pro jeho menší vzrůst jsou úlovky větších kusů velmi ceněny mezi rybářskou veřejností. Každoročně do statistik rekordů přibude několik exemplářů přesahujících půlmetrovou miru.
Za trofej lze považovat již okouny nad čtyřicet centimetrů délky, kterých se ročně uloví poměrně hodně. A hejn třiceticentimetrových pruhovaných barbarů se ve svazových vodách naší vlasti pohybuje určitě několik tisíc. Vyzrát na ně ale vyžaduje alespoň trochu rybářského štěstí nebo zkušeností.
Okoun říční se vyskytuje nejen v řekách ale i v rybnících a přehradách. Nenajdete ho snad jen v nejvyšších partiích pstruhových řek. Tam je nezvaným hostem a bývá sem zavlečen uměle. Okouny tak můžete ulovit i na vysoko položených nádržích. Příkladem může být například pstruhová přehrada ve Špindlerově mlýně.
Ani v nížinách neměl okoun vždy na růžích ustláno. Jeho ochrana hájením a minimální lovnou mírou u nás byla zavedena teprve v roce 2018. Lovná míra 15 centimetrů má přispět k obnově jeho populace na revírech, kde byl pozorován jeho úbytek. Hájení od 1. ledna do 15.6. včetně pak bohatě pokrývá období jeho jarního rozmnožování.
Je to opravdu krásná ryba. Šedé tělo je vyzdobeno několika černými pruhy, které se ve směru dolů zužují. Hřbet a skřele často hrají barevnými odlesky jenž přecházejí do modrého nebo zeleného odstínu. Zbarvení ryb se může lišit v závislosti na ročním období a na lokalitě. Nejlepším poznávacím znakem okouna je jeho ostnatá hřbetní ploutev. Tělo okouna působí ladným dojmem. Výjimkou mohou být trofejní exempláře, které často zdobí charakteristický hrb.
Okoun je typickým dravcem. Nepohrdne jakýmikoliv drobnými rybkami, vodním hmyzem, korýši nebo červi. Apetit má vskutku výborný. Žravostí mu může konkurovat málokterý dravec. Jeho aktivita má své velké výkyvy ale v podstatě se dá říct, že přesvědčit okouna k záběru lze téměř vždy.
Pohybuje se v hejnech, které spolupracují jako menší komando. Nebohou rybku kolektivně nahánějí směrem k pobřežním překážkám kde nemá šanci uniknout. Tyto lovy se můžou projevovat celkem nápadným zvukem srknuti vzduchu. Ten ze ozývá kolem vody často celý den nehledě na letní horka či podzimní plískanice. Menší okouni se takto v příbřežním pásmu krmí pořád. Za oběť jim poslouží nejen rybky ale i vodní hmyz v travním porostu i v těch nejmenších hloubkách.
Nezřídka nastane období kdy okouni loví s extrémní intenzitou. Tato aktivita nemusí trvat déle než několik desítek minut. V pobřežní zóně pak voda doslova vře.
Tehdy se vždy ukáže kolik ježatých raubířů na revírů vlastně je. Během těchto záchvatů zuřivosti není problém za hodinu chytit několik desítek okounů. Téměř vždy stačí vytrvat a mezi standardními kusy narazíte na hejno třicátníků kteří to nevydrží a do té pranice o kořist se pustí taky.
Není ani výjimkou, že větší aktivitu začnou projevovat i štiky. Těžko říct zda je prostě přiláká ten šrumec, který se ve vodě odehrává nebo zatím stojí jiný faktor, jenž aktivizuje vícero rybích druhů najednou.
Každopádně trefit okamžik kdy ryby berou takto poctivě téměř na vše je zárukou nezapomenutelného lovu. Kdy toto přijde nelze dopředu odhadnout. Pamatuji si podzim roku 2015 kdy u nás na přehradě po několik dní okouni lovili pravidelně mezi osmou a devátou ráno.
Nezřídka ale projevují aktivitu i naprosto nepochopitelně v letní odpoledne, přičemž loví skrytě ve vodě. Jediný společný jmenovatel tohoto okounobraní, kterého jsem si všiml bylo teplé odpoledne se zataženou letní oblohou. Za jasného počasí a tropických veder byli i okouni vždy téměř letargičtí.
Lov okouna je i přes menší velikost úlovků vášní mnoha rybářů. Zejména velkým okounům mnozí doslova propadli a svoje tajná místa společně s loveckými triky úzkostlivě tají. O způsobech lovu a horkých místech budeme referovat v dalším dílu tohoto mini seriálu.
Buďte první kdo přidá komentář