V českých potocích a řekách se tiše vytrácí jedna z našich nejtypičtějších ryb.
Pstruh obecný potoční, symbol čisté vody a zdravého vodního toku, je dnes na mnoha místech spíš vzpomínkou než běžným úlovkem. Důvodů je víc. Jmenovat můžeme například změny klimatu – dnes často vnímané jako propaganda ale reálně máme v potocích stále častěji v letním období teplejší vodu, což znamená méně kyslíku a nevhodné podmínky právě pro život lososovitých druhů.
Spolu s tím jde ruku v ruce sucho a člověk tomu příliš nepomáhá bezohlednými zásahy do koryt a ochranou přemnožených predátorů. O to cennější jsou snahy lidí, kteří se tenhle nepříznivý vývoj snaží zvrátit nebo alespoň zpomalit.
Jedním ze stále více takových příkladů jsou rybáři z Chrastavy. Ti se letos pustili do projektu, který je pro ně samotné premiérou a zároveň malým experimentem. O jejich snahách informovala Liberecká Drbna.
Do jednoho ze svých chovných potoků umístili několik speciálních inkubačních nádob s jikrami pstruha potočního. Tyto aparáty mají jediný cíl. Dát jikře co největší šanci přežít první, nejcitlivější fázi života přímo v přirozeném prostředí. Jde o metodu, kterou již úspěšně používají rybáři v jiných částech ČR.
Jak vysvětluje předseda chrastavských rybářů Josef Kasal, nejde zatím bohužel o plošnou záležitost. Podobné projekty se teprve rozbíhají díky nadšencům mezi rybáři po celé republice a nikdo zatím nemá stoprocentní jistotu výsledku.
Odchov jiker ve schránkách zkoušejí zejména rybáři v podhorských oblastech, podobné aktivity ale probíhají třeba i na pstruhových potocích v hlavním městě.
Chrastavští do této metody vkládají velké naděje. Vyžaduje to ovšem intenzivní péči, která na rozdíl od práce v líhni probíhá přímo v terénu.
V pravidelných intervalech musejí aparáty kontrolovat a odstraňovat uhynulé jikry, které by mohly zaplísnit ostatní. Je to práce tichá, nenápadná a časově náročná, ale bez ní by celý pokus neměl smysl.
Samotná doba vykulení plůdku záleží na teplotě vody a dalších podmínkách v potoce. Průměrně pstruh potoční potřebuje něco přes 500 denních stupňů.
Vyjít by to tedy mělo zhruba do konce dubna nebo začátku května. Teprve potom přijde ta příjemnější část. Malí pstruzi, kteří se v aparátech úspěšně vyvinou, budou moci být vypuštěni do toku. Někteří zůstanou přímo v místním potoce, další poputují na jiné vhodné lokality.
Odchov tímto způsobem má výhodu, že ryby vyrůstají v přirozenějších podmínkách a často přímo v toku, kde budou pokračovat svůh další život. Vzniká tak přizpůsobivější a odolnější generace ryb, která se více blíží rybám pocházejícím z přirozeného výtěru, pro nějž mají ryby na regulovaných tocích bohužel omezené možnosti.
Jedna pstruží jikernačka má v průměru od 500 jiker výše, záleží na její velikosti. Oranžové jikry mají průměr okolo 4-5 milimetrů.
Pstruzi jsou krátkodobě žijící ryby, tudíž každý výpadek samovýtěru může v dané lokalitě výrazně snížit populaci těchto ryb. Na mnoha izolovaných úsecích (kvůli neprostupným jezům) to může vést až k jeho lokálnímu vymizení.
Krátkověkost pstruha má i svoji pozitivní stránku v tom, že podobné aktivity rybářů dokáží během pár sezon dát místním pstruhům velice dobrý pozitivní impuls s viditelným výsledkem.
Nejvíc početní jsou vždy menší pstruzi a s každým rokem se počet jedinců v dané velikostní kategorii výrazně snižuje. Dospělá populace má věk asi 2-3 roky a obyčejně se pohybuje v délce kolem 30 cm.
Takových může žít v konkrétním úseku i na menší řece běžně několik stovek až nižších tisíců, v ideálním případě samozřejmě a v závislosti na charakteru a délce úseku.
Velkých pstruhů pak přirozeně přežívá v lokalitě jen pár kusů. Průměrná velikost se vždy odvíjí od úživnosti revírů. Na malém potoce může být trofejním pstruhem ryba atakující velikost 40 cm, zatímco na velkých pstruhových řekách může jít při 40 cm o relativně běžný kus.
V přírodních podmínkách prostupných řek pstruzi s věkem migrují po proudu na úživnější úseky. Pozorovat můžeme i migraci pstruhů do přehrad, které jsou postaveny na pstruhových tocích. Zajímavé úlovky loni zaznamenala například přehrada Slezská Harta na Moravě, odkud máme pěkný report se pstruhem v délce 74 cm.
V podobných aktivitách, jako v Chrastavě, se rybáři vrací zpátky k původní filozofii hospodaření, které nezahrnuje jen lov a vysazování uměle odchované tržní ryby, nýbrž právě péči o původní populaci ryb v revírech a chovných tocích.
Na inkubační schránky raději vůbec nesahejte
Kromě dalších vlivů je hrozbou nezvaná návštěva ze strany zvědavých kolemjdoucích. Rybáři většinou v okolí schránek umisťují informační cedule.
Jakákoliv neodborná manipulace se schránkou totiž může celou snahu zhatit. Pozorovaní schránek ze břehu nevadí, ale tím by zájem měl skončit. Každý neopatrný pohyb znamená riziko udušení pro jikry a tím i pro budoucnost pstruha potočního v dané lokalitě.
Zdroj: Liberecká Drbna, vlastní archiv
Čtěte také:
Broďáky za pár korun: Classa jsou nejen levné ale i lehké
Nové rotačky s vrbovým listem a UV pigmenty
Připravte se na pstruhy: sada 3 plandavek s jednoháčky
5 hřebíků do rakve českých pstruhů
Víte co je steelhead? Tažná forma pstruha duhového dorůstá délky více než metr
Povídka: Vojenští pstruzi
Buďte první kdo přidá komentář