V ČR máme dva hlavní rybářské svazy. Trochu zapomínáme na to, že to není žádná státní organizace ale vlastně sdružení prostých občanů ve formě spolku. Ponechme stranou fakt, že struktura zůstala z doby minulé.
Právně jsme na tom asi jako spolek místních ochotníků. Rozdíl je v tom, že nás je dohromady několik set tisíc a máme košatou strukturu zahrnující táhnoucí se od malých vesnic až po nejvyšší vedení v Praze a Brně. Početností se rybářům vyrovnají snad jen fotbalisté a hasiči, přičemž hodně z nás je zároveň u nich, takže je otázka, jak to vlastně je.
Vzhledem k této historicky zděděné masovosti, sestávají rybářské svazy z menších lokálních organizací zvaných buď MO (místní organizace) nebo v MRS pobočné spolky (zkratkou PS).
Právě v nich jsme zapsaní jako řadoví rybáři. Důležitou každoroční akcí na této úrovni jsou výroční schůze.
O schůzích se často mluví s lehkým povzdechem.
Důvod je zcela zřejmý a je to všeobecně nízká účast. Nijak mě nepřekvapuje, když se dostaví zhruba každý desátý člen.
Schůze jsou hlavně papíry, zprávy, semtam hlasování a pro někoho zdánlivě ztracený čas. Polovina přijde, jelikož se po schůzi vydávají povolenky.
Můžeme se ptát, zda právě pocit ztraceného času nemají členové právě tam, kde veškeré konání nechává členská základna na funkcionářích a posledních nadšencích, kteří brigadničí na chovném a v líhni, nebo se účastní fungování organizace po závodní stránce či se starají o rybářské kroužky.
Všichni si zaslouží obdiv a ti, kdo mají v péči právě malé rybáře možná nejvíc. To je totiž jedna, možná z mála věcí, kterou se rybářské svazy mohou pochlubit i ve srovnání s ostatními neziskovými organizacemi. V oblasti volnočasových aktivit a výchovy mládeže jsou rybáři špička a stojí to na bedrech právě lidí na místních úrovních.
Účast radost nedělá
Je škoda, že členské schůze rybáře na většině míst rybáře netáhnou. Někdy si říkám, že by možná nastala obrovská komplikace, kdyby přišli všichni. Asi 500 lidí místo obvyklých padesáti se už jen tak někam nevejde.
U nás dělal dlouho předsedu nějaký pan Richter, který se vždy bál, že dorazí všichni, jak byl asi zvyklý z dřívějška. Podle vzezření bych si totiž troufal tvrdit, že funkcionařit začínal v době, kdy Jakub Krčín napustil svůj poslední rybník.
Neděsila ho přesilovka nespokojených členů ale strach, že se nevejdeme do spolkového sálu hospody u Fleischmanů. Co pamatuji, tak jeho noční můra za časů mého členství nedošla nikdy naplnění. Škoda, trumfli bychom početně ples fotbalistů a hasičů dohromady.
Vzhledem k zájmu, či spíš nezájmu se ale schůze často odbyde někde dopoledne v skromném sálu nebo v klubovně a po dvou hodinách se jde domů. Někde drží společný oběd nebo neformální zakončení u piva. Schůze ale nejsou povinné, takže malá účast je průvodním jevem.
A doba trvání bývá dlouhá jen jak je nezbytně nutné. Někde se navíc výbor tak dokonale obrnil před členstvem, že ti radši nechodí, aby se na sebe nemuseli vzájemně koukat na své kyselé obličeje.
Pojďme se podívat ale na důvody, proč na schůzi zajít.
Ne každý miluje schůzování, přesto jde o jednu z mála příležitostí, kdy může obyčejný rybář skutečně ovlivnit dění ve svém okolí a na revírech, kde tráví tolik času u vody. Právě proto má smysl na schůzi přijít, i když se to na první pohled nemusí zdát smysluplné.
Protlačit a nechat odhlasovat nějaký návrh jde právě jen na schůzi. Na rovinu, většinou vaše nadšení pro nějakou novotu hned zchladí náraz do reality místních bardů, kteří změnám nejsou nakloněni. Vzdávat to ale dopředu je prohra vždy, tady máte šanci prosadit něco nového.
V době jak začínala kaprařina, zašli u nás na schůzi dva mladí kluci, kteří možná před pár lety chodili do kroužku. Odvážně nadhodili pár návrhů, za což sklidili posměch a nezačalo se ani diskutovat. To mě zamrzelo, jelikož takovou lekci arogance si určitě nezaslouží nikdo, kdo slušně vznese nějakou připomínku.
Zkušenost to pro ně asi byla cenná, bohužel jsem je víc neviděl. Přitom je tady celkem slušný prostor pro politikaření. Kdyby zlanařili své rybářské kamarády stejného věku, aby na schůzi došli s nimi, nejsem si jistý, jak by to zbytek ustál při té bídné prezenci.
Na výroční schůzi nic říkat nemusíte, kdo chce ale vystoupit, musí být připraveen
Za mého mládí se říkalo, že máme mužský kolektiv. Znamenalo to lehce drsné prostředí včetně strašné srandy nejhrubšího zrna, moje čerstvě dospělá neteř tomu nyní říká toxická maskulinita a nejspíš to omladina hodlá vymýtit, takže pro srandu a surovou pravdu do očí už není místo. U rybářů to ale ještě trochu funguje dodnes.
Dobrá zpráva je, že na schůzi nemusíte říkat nic a v podstatě si to odsedět, i tak je to zajímavé občas. Můžete ale zkusit něco navrhnout.
Vylézt na schůzi s nějakou připomínku mnohde chce kuráž. Taky proto hodně lidí jen nadává u vody a ukáže se jen pro povolenku, kde radši mlčí. Aby to nebylo fiasko, tak doporučuji si vaši otázku nebo návrh promyslet a ideálně se dopředu zeptat pár kamarádů, co si o tom myslí.
Schůze rozhodně není o tom, že byste se měli hned nějak silně angažovat, je důležitá i jako zdroj informací. Každá organizace sice má dnes alespoň web nebo stránku na sociálních sítích.
Komunikace se členy touto formou ale není nikdy taková, jako z očí do očí. Zcela prozaicky jsou kluci často líní tam něco přidávat nebo třeba nemají čas pořád vypisovat. U nás se na veřejnost dostane jen to důležité – jako třeba pozvánka na schůzi, termíny na povolenky a pod.
Především je to ale schůze akcí, kde se rybář dozví věci, které se k němu jinak dostanou jen útržkovitě nebo vůbec.
Zprávy o hospodaření, zarybňování, brigádách nebo jednáních se svazem nahoře často mezi řečí u vody nebo v internetových diskuzích získávají obludné obrysy.
Na výroční schůzi zazní oficiální informace přímo od lidí, kteří za chod organizace nesou odpovědnost. Nemusíte tak poslouchat info z desáté ruky, kde si každý něco ubere nebo přidá.
Člověk tak získá ucelený obrázek o tom, kam organizace směřuje, co se podařilo a kde jsou problémy. Nebo taky zásadní tipy, co se kam sype a kdy se dá nachytat do mrazáku, i tohle je časté téma i když spíš v neoficiální části.
Důležitým důvodem je také možnost promluvit do rozhodování. Často slyšíme, že se něco dělá špatně, že se vysazuje málo té či oné ryby, že brigády jsou špatně organizované nebo že se peníze utrácejí nešťastně.
Pokud ale rybář na schůzi nepřijde, vzdává se tím možnosti tyto věci ovlivnit nebo se aspoň dozvědět pozadí celé věci. I pouhé nadhození tématu nebo připomínky dává výboru echo, co si rybáři myslí. Změny ve svazu probíhají především pomalu a s pomocí soustavné změny myšlení.
Horní míry, chyť a pusť a další novinky zněly dříve jako bláznovství. Měli jsme v revíru největší vydru v podobě Josefa, který byl na rybách snad každý den, však to měl z místního činžáku hrůzy jen kousek. Přísahám bohu, že to byl jediný koho znám, kdo využíval 7 kg limit ryb na den.
Tenkrát jsme ještě vysazovali kapra pod míru, odnést se na jaře legálně nedalo skoro nic. U nás se tedy nikdy moc s dolní mírou nepodvádělo, u našeho revíru střední velikosti jsme na sebe dobře viděli.
Tenhle člověk byl schopný chytat na plavanou jednu plotici za druhou. Ryby rovnou usmrcoval a házel do nějaké bedny. Zpracoval obrovské množství ryb. Ale v devadesátkách to možná byla jediná věc z níž byl živ, kromě občasné námezdní práce a důsledně pravidelného piva. V organizaci přitom brigádničil vydatně a celkově se zapojoval velice chvalitebně.
Dneska už je hodně v letech ale na rybách nechybí od jara do podzimu. Myslím, že jako důchodce se majetkově má líp než jako pomocná síla kdysi.
Takový masař nezmění názor pomyslíte si, ale opak je pravdou. Mění se rybaření i rybáři.
Světe div, on dnes taky většinu ryb pouští, včetně 50 cm kaprů, vezme si jen občas. Štiku nebo candáta teda bere vždy, pokud se zadaří. A chodí na schůze, každý rok se na něj těším a na historky z počátku rybaření v naší oblasti. Říká se o něm, že to byl on, kdo k rybám přivedl půlku rybářů starší sedmdesáti let na našem okrese. Dneska by z něj byl influencer:)) Vždycky je šance ovlivnit i myšlení nás starců, včetně těch ve funkcích. Jen nečekejte, že o jedné březnové sobotě obrátíte celou organizaci naruby. I kdyby ano, tak změny mají ve svazu dlouho setrvačnost i po odhlasování a požehnáních zhora, tam kde to je nutné. Počítejte u všeho minimálně rok až dva….
Právě na schůzi se nejen čtou zprávy ale taky hlasuje, někdy volí výbor a řeší různé plány a rozpočty. Každá organizace je totiž právním subjektem a spousta věcí se děje na místní úrovni a přímo za vaše peníze. Ne vše je v kompetenci těch nahoře, spíš naopak.
Jeden hlas možná nezmění svět, ale když zůstanou doma stovky rybářů, tak za ně rozhodne hrstka těch, kteří přišli. A to jsou většinou léta letoucí ti stejní.
Účastí na schůzi můžete ovlivnit dění nebo názory druhých anebo možná proběhne výměna názorů, kdy přijdete se svým a odejdete s cizím. Osobně poznáte ostatní rybáře, kteří možná mají víc zkušeností a moudrosti než se vám zdálo dosud.
Výroční schůze je totiž také příležitostí k setkání. Rybářský svaz není jen povolenka a revír, ale komunita lidí se stejným koníčkem a většinou i ze stejného města, kteří chodí na stejná místa. Dnes už to neplatí zdaleka tolik ale na menších městech a obcích není slovo spolek jen právní označení.
Na schůzi se potkávají starší pamětníci a mladí nadšenci či vyznavači různých způsobů lovu, kteří se jinak u vody míjejí. Potkáte tam třeba i porybného, který se na vás potom při kontrole nebude tvářit tak kysele, když se budete znát a možná přihodí i nějaké tipy, kde to zrovna bere.
Právě tady se často předávají zkušenosti, domlouvají společné akce, brigády nebo třeba rybářské závody. Pro mnoho členů je to jediná chvíle v roce, kdy mají možnost si v klidu popovídat.
Neméně důležitý je i pocit sounáležitosti a odpovědnosti. Rybářství stojí na dobrovolné práci a ochotě lidí něco vrátit zpět. Účast na schůzi je jednou z nejjednodušších forem, jak dát najevo zájem o revíry a jejich budoucnost. Pohnout s vrchností v podobě územních svazů nebo nejvyššího velení je hodně na dlouhé lokty ale vývoj musí někdo pohánět, pokud nechce být jen pozorovatelem ve větru událostí.
Z druhého pohledu jsem rád, že ve svazu nemáme takové střídání mocenských extrémů jako v politice. Nejde o to se s někým jen pohádat nebo poslouchat dlouhé projevy, ale o to být u toho a vědět, co se děje a utvářet směřování.
Změny nezačínají na internetu, ale mezi lidmi. Nechci se nikoho dotýkat, ale za poslední léta tu bylo hned několik petic a moc to nefunguje.
Pokud má rybář pocit, že by věci mohly fungovat lépe, výroční schůze je tím správným místem, kde s tím začít. Přijít, poslouchat, zeptat se a případně říct svůj názor. I když se to může zdát jako maličkost, právě takhle se posouvá rybářský svaz dopředu.
Pro budoucnost revírů i svazu je to důležité i tím, že právě tady začíná cesta budoucího funkcionáře. Zní to trochu pejorativně, ale někdo toho jednatele, předsedu či hospodáře dělat musí a ti důchodci, na něž mnohdy nadáváte, to nebudou mít sílu dělat věčně.
Sezona výročních schůzí začíná právě nyní v těchto týdnech. Každá organizace má jiný termín, většinou jde o nějaký víkendový den v únoru či březnu. Jako členové máte právo se zúčastnit schůze své domovské organizace. Jedno obětované dopoledne vám příliš času neubere.
Jak se o schůzi dozvědět? Dřív nám všem naše MO posílala klasický dopis poštou do schránky, kde byla pozvánka. Dnes to najdete na webu či právě na sociálních profilech vašeho spolku.
Další aktuality:
Letní úhyn na Dyji způsobily sinice, potvrzují vědci z MENDELU
Ryba jako odměna aneb co znamená zimní lov
Hrozí zkáza rybářských revírů v ČR? V reakci na kormorány vzniká nová iniciativa a petice
Už se to blíží: rybářský veletrh For Fishing 2026 je za dveřmi
Masakr amurů na Ohři: predátoři na Žatecku zlikvidovali přes 200 kg ryb
Rybářské průvodce a pronájmy pozemků si v Maďarsku ohlídá rybářský svaz: zavádí licence
Buďte první kdo přidá komentář