Rybářský svaz znovu řeší otázku nonstop rybolovu. Noční rybolov nelze povolit z bezpečnostních důvodů.
Rybáře totiž stále častěji po setmění ve zvýšené míře pohlcují bažiny, tekuté písky a místy i samotná vodní hladina. Podle svazu už nejde o náhodu, ale o zřetelný trend. Ten zapříčinil úbytek platících členů v posledních dvou letech.
Zatímco běžný občan si myslí, že největším rizikem nočního rybolovu je otravný hmyz nebo ponechání manželky doma bez dozoru, realita je podle funkcionářů mnohem temnější.
Interní analýza, kterou svaz údajně projednával za zavřenými dveřmi, hovoří jasně. Počet rybářů, kteří se v noci vydali k vodě a ráno už se nevrátili, narůstá.
Svaz zdůrazňuje, že zákaz lovu v noci není ideologické ani represivní rozhodnutí. Jde prý čistě o ochranu zdraví a životů platících členů.
Podle odborných analýz se totiž ukazuje, že bažiny a tekuté písky jsou aktivnější výhradně po setmění.
Přes den působí nenápadně, chovají se jako obyčejná vlhká louka nebo podmáčený břeh. Jakmile se však setmí a rybář rozloží pruty, terén mění charakter a začíná fungovat dosud neprobádaným způsobem.
Dříve se lidé báli vodníka, dnes čelíme přírodní anomálii
Někteří badatelé dokonce tvrdí, že staroslovanský mýtus o vodníkovi má svůj základ právě zde. Mizení lidí v blízkosti vodního prostředí připisovali temným nadpřirozeným silám.
Místo zeleného mužíčka lovícího duše u vody ale jde spíše o geologickou či hydrologickou poruchu.
V moderních časech za její oběť padá logicky ta největší skupina občanů, která se v noci kolem břehů potlouká.
Ohroženou skupinou jsou právě rybáři, kteří u vody dřepí skoro nonstop.
Podle nejmenovaného zdroje ze svazu jsou bažiny v noci navíc citlivé na obvody elektronických hlásičů, cinkání vidliček a půdu pod nohama mohou rozpouštět i některé přísady do krmení.
Hlína či písek se následně v noci stává řidší. Rybář, plně soustředěný na indikátor záběru, nemá šanci zaznamenat, že pevná zem už dávno není pevná. Když si to uvědomí, je většinou pozdě.
Nohy rybářského křesla i holínky již vězí hluboko v zemi.
V tu chvíli se přidává další problém. Rybáři jsou zpravidla sportovně dost pod průměrem a již nestačí prchnout do bezpečí. Ti zdatnější by sice utéct mohli, bažina je ale často pohltí rovněž.
Místo aby vzali do zaječích a zachránili holý život, snaží se ještě na místě pobalit pruty, bivaky a další drahou výbavu, čímž ztrácí cenné sekundy.
Svazové statistiky, které jsou vedené s obvyklou pečlivostí, působí znepokojivě. V kolonce důvod ukončení členství se objevují formulace jako náhlé zmizení v mokřadu, kontakt s tekutým pískem, terénní událost nejasného původu nebo nejčastěji lakonické konstatování: nepřišel z ryb.
Některé místní organizace prý dokonce zvažovaly zavedení nového nařízení do rybářského řádu.
Jeho zněním by se na revíru upravovala maximální povolená hloubka zaboření rybáře do bahna, při níž je nutné ukončit lov.
Odpůrci nočního zákazu rybolovu reagují pobouřeně. Tvrdí, že jde o vykonstruovaný problém a že tekuté písky u českých vod neexistují.
Jde tak o další spor mezi rybáři. Podle zastánců zákazu totiž problémy nebyly, dokud se nezačalo masově chytat v noci.
Podle ochránců přírody (a vyznavačů víry v bohyni země Gaia) jde o reakci krajiny na lidskou přítomnost po setmění. Tito také tvrdí, že překotná výstavba cyklostezek není nic jiného než utajovaná snaha státu ochránit alespoň tu část veřejnosti, která kolem řek večer jen projede. Rybáři už chodí k vodě moc blízko a nedá se jim pomoct.
Do celé věci se začínají zapojovat i odborníci na hydro a geologickou problematiku.
Někteří hovoří o kombinaci vlhkosti, tmy a určitého typu rybářského krmení, která vytváří ideální podmínky pro vznik tekutých ploch. To vše prý dohromady nahrává vzniku situací, kde se z obyčejného bahna stává past.
Na sociálních sítích se mezitím šíří desítky svědectví. Rybáři popisují zvláštní pocity, kdy měli dojem, že se břeh hýbe. Jiní přiznávají, že jim v noci připadalo, jako by se země pod nohama nadechovala. Jeden z diskutujících dokonce tvrdí, že slyšel bažinu, jak tiše bublá pokaždé, když se rozsvítila čelovka.
Svaz tyto výpovědi bere vážně. Podle něj nejde o kolektivní halucinaci, ale o jasný signál. Noční rybolov se prý zkrátka dostal do fáze, kdy už nejde jen o ryby, ale o přežití. Funkcionáři připomínají, že rybář není vrcholový predátor, ale spíše pomalý návštěvník.
Většinou dlouho sedí na jednom místě a dává přírodě dostatek času, aby jej pohltila.
Svaz proto zvažuje další opatření. Vedle zákazu nočního rybolovu se mluví o povinných školeních zaměřených na bezpečný pohyb v terénu, testech stability kroku a možná i zdravotních prohlídkách.
Podle tohoto návrhu by na ryby mohli v noci pouze jedinci, kteří projdou testy a splňují zdravotní klasifikaci „A – schopen jako výsadkář“.
Svaz hledá inspiraci také mezi horolezci a horskými vůdci, kteří se pohybují v kluzkých ledovcových terénech. Část organizací přednesla návrh na povinné lano mezi rybáři sedícími vedle sebe, aby se v případě nouze dal dotyčný vytáhnout ještě včas.
Čtěte také další výmysly:
Nejlepší ryba je ta, co si člověk vezme domů: rozhovor s „obyčejným“ rybářem
Zapomenutý otec moderního rybaření: Ivan F. Svincov a jeho olověná revoluce
Zlý sen: zákaz chytání ryb po západu slunce
Buďte první kdo přidá komentář