
Dneska se na profilu severočeských rybářů objevilo pár docela kuriézních přípádů z činnosti rybářské stráže.
Případ, kdy někdo volá porybného na podezřelou partu, telefon přitom začne zvonit o kousek vedle nich protože tam sedí porybný a ten nic protiprávního neshledá a naopak najde závadu v dokladech u oznamovatele, to mě celkem pobavilo. Další příhody už jsou skoro z červené knihovny.
Přečíst si o tom můžete na Facebooku:
To další s pomatenou paní nebo řádícími mládežníky už tolik ne. Poslední dobou se mi notoricky stává, že když si někde sednu k vodě tak okolo mě se začne dít něco podobného. Tak snad až podzim, ochlazení a „bek to skůl“ to vyřeší.

Selfie s „kapříkem“
Aby to nebylo jen o přejímaní informací ze svazu, přihodím něco do placu taky. Mám v archivu jednu podobnou historku z loňska.
Sedíme u rybníka, už je dopoledne a začíná být docela teplo, takže pomalu balím. Kousek vedle začal provoz wakeparku a na pláži se rojí první koupáči.
Mladý pár na paddleboardech se zastaví u břehu a začne s takovým tím podběráčkem na motýle „lovit“ potěr z mělčiny. Samozřejmě to neuniká pozornosti rybářské části osazenstva. Přitom se ukazuje, že mezi náma sedí „tajnej“.
Nikoliv však nějaký Bretschneider, který by poslouchal zda nevedeme řeči proti vrchnosti, nýbrž člen rybářské stráže, který je držitelem onoho oválného odznáčku s právem a povinností dohlížet na výkon rybářského práva na svěřených revírech.
Pánovi se moc nechce, chtěl si ten den jen prostě zajít na ryby. Zjevný vodní pych o pár desítek metrů vedle ale neustává a tak, jak mu velí čest a zákonná povinnost, stahuje pruty a vydává se paddleboardisty umravnit.
RS přichází na místo činu. Rozhovor jsem zřetelně slyšel na vlastní uši:
„Můžu se zeptat, co tu děláte?“
„Chytáme do síťky, jen malý rybky, chceme s nima udělat post na Insta.“
„A pak je pustíte?“
„Jasně! Ale nejdřív natočíme reel.“
Porybný jim docela v klidu vysvětluje, že i tohle je lov a vlastně se dopouští pytláctví, takže bude dobré když s tím přestanou. Oba to v klidu přijímají a lov končí.
Slečna se ale ještě na konec zeptá:
„A nemůžeme si aspoň jednoho kapříka vzít jako talisman? Ten se tvářil fakt dobře.“
To už RS málem padá do kolen. Nemohli. A znalosti ryb u mládeže taky nebudou nejlepší. Teď už nevím co to tam bylo za potěr ale kapříci určitě ne.
Ale možná to byla promarněná šance, jak získat do svazu další členy. Měli jsme jim vysvětlit, že když si udělají papíry, tak selfie s kapříkem není problém. Můžou mu dokonce dát třeba pusu, jak to dělají někteří slavní rybáři.
Statistik u vody
Tuhle story mi vyprávěli loni v cestou do Norska. Každej revír by mělo mít svoje místní vydry a typické figurky. Na jednom jihočeském revíru měli chlápka, kterýmu přezdívali „statistik“. Traduje se o něm tahle historka.
Na břehu sedí postarší pán s jedním prutem, na hlavě klobouk, hraje mu tlumeně rádio a vedle něj leží… osobní digitální váha. Pán každou rybu opatrně vytáhne a vyháčkuje, Pak ji vezme oběma rukama a i s rybou se zváží. Všechno zapíše do sešitu a pustí zpět.
RS už při příchodu k němu v duchu vzpomíná, jaký je číslo do Dobřan a říká si, že na něj musí opatrně a vlídně neboť bláznům se nemá odporovat.
Doklady a vybavení má ale rybář bez závad. I podle komunikace se zdá být v příčetném stavu.

„Povolenku máte v pořádku. Ale můžu se zeptat co si zapisujete?“
„Statistiku“
„Jako úlovků?“
„Ne, vývoj hmotnosti. Chodím sem pravidelně. Třeba tenhle cejn měl v pondělí 510 gramů. Dneska 532. Roste.“
„A jste si jistý, že je to ten samý?“
„Určitě. Podle oka.“
A s takovým materiálem musí RS pracovat. Na druhou stranu, proti gustu žádný dišputát. Na vážení ryb ale zkuste raději rybářskou váhu.
Foto a video: Aktivní-rybolov.cz, vlastní tvorba
Čtěte také:
Informace o vysazování za poslední týden
Zpátky k lopatě: zakrmovací lopatka pro rybáře
Buďte první kdo přidá komentář