Hlavatky v ČR, realita versus rybářské sny

Hlavatky v ČR byly uloveny na několika místech

Jen málokterá středoevropská ryba má tak magickou auru jako hlavatka podunajská. Chcete lovit tajmeny? Za příslušný obnos se můžete vydat do Mongolska, kde je úlovek téměř zaručen. S hlavatkou je to ale jiná liga.

Nejbližší revíry s garantovaným výskytem této ryby jsou kousek od hranic, u sousedů na Slovensku. Ulovit ji je však náročné. I samotné získání povolenky není žádná legrace, vydává se jen omezené množství na několik málo vycházek. Věděli jste ale, že máte šanci chytat hlavatky i v ČR? Nakolik je to reálné zjistíte po přečtení našeho článku!

*Photo by Liquid Art (CC BY-SA 4.0)

Aktualizace 2023: Před kapitolu o hlavatkách vysazovaných na české řeky byly přidány tři záznamy o úlovcích z období kolem roku 2000

Přirozený výskyt hlavatky v ČR

Čechy byly zemí s velmi hojným přirozeným výskytem lososa obecného a pstruha mořského. Tyto ryby, které povodím Labe putovaly až do podhůří Šumavy, Orlických hor a Krkonoš, ale vymizely kvůli stavbě vodních děl a znečištění toků v první polovině dvacátého století.
Podmínky pro samostatný výtěr jsou na řekách postižených vodními stavbami a regulací bohužel slabé i v relativně méně průmyslových horských oblastech. Umělý odchov je tak u hlavatky, stejně jako u pstruha potočního, základem bohaté populace ryb na středoevropských řekách.

Hlavatka podunajská je naopak druh vázaný na úmoří Černého moře, respektive černomořského veletoku, kterým je Dunaj.

Donaulax

Ten odvodňuje velkou část středoevropského prostoru, jeho povodí je ale od většiny našich řek putujících do Severního moře a Baltu oddělené.

S tím souvisela i odlišná skladba rybí populace. Mnohé druhy dnes běžně rozšířené na Labi jsou původem právě z Podunají (mezi nepůvodní patří na Labi i kapr).

Zatímco labské povodí mělo své velké migrující lososy a další anadromní ryby, tak na tocích v dunajském systému se vyskytovala a ještě stále vyskytuje hlavatka. Před vymizením ji zachránil jeden zásadní rozdíl oproti lososovi. Hlavatka nemusí nutně během svého životního cyklu migrovat. Dokáže dlouhodobě žít a rozmnožovat se na izolovaných úsecích řek. Losos je naopak bez možnosti migrace odsouzen k zániku.

Hlavatku tak najdeme prakticky ve všech dunajských zemích i dnes. Chytat je můžete v Rakousku, Slovinsku, Rumunsku a nám velmi dobře známém Slovensku.

Svoje přirozené lokality však hlavatka měla i na povodí řeky Moravy, která je naším největším dunajským přítokem. Zajímavé záznamy pocházejí kupříkladu z obce Chromeč na Šumpersku, kde se můžeme dočíst o dvou hlavatkách vážících 10 a 15 kilogramů, ulovených roku 1870.

Další úlovky z dob před první světovou válkou pochází z řeky Dyje na Lednicku a dalších míst tehdejšího Moravského markrabství. To dokazuje, že v dobách před průmyslovou regulací toků na našem území žily nebo k nám migrovaly hlavatky zcela běžně.

Úvahy o migraci jsou poněkud reálnější, neboť potravní nabídka moravských řek nejspíš nebude taková aby mohla hostit širší populaci hlavatek. Přece jen tato ryba vyžaduje bohatě okysličené podhorské řeky s velkou potravní základnou. Ty najde spíše v podhůří Karpat a Alp, než v poměrech menších toků na našem území.

Aktualizace: Záznamy o úlovcích okolo roku 2000

Tři záznamy o úlovcích lze dohledat v BP Davida Goldsteina z roku 2009. Práce pod názvem: Kapitální úlovky ryb v České republice za léta 1987 – 2008 vznikla na Pedagogické fakultě UK (dostupná online) a jsou zde zmíněny ulovené hlavatky z Metuje, Otavy a také Svratky:

DatumRevírNástrahaDélka (cm)Hmotnost (kg)Rybář
10.11.1996Svratka 6-7muška98 8,7Miroslav Závodník
16.10.2004Metuje 2 wobler95 8Zdeněk Macháček
15.9.2002Otava 2 wobler90 7,5

Nová éra hlavatek – umělý výtěr a vysazování mimo původní teritorium

Průmyslové znečištění a stavební úpravy toků odnesla i hlavatka, která z mnohých revírů začala mizet. Na začátku dvacátého století však již na mnoha místech tehdejšího Rakouska- Uherska probíhaly pokusy s umělým výtěrem lososa a dalších salmonidů. Marný boj o lososa však nepřišel vniveč, neboť materiální základna i know-how tehdejších líhňařů přišlo vhod právě v době, kdy začalo jít hlavatce o přežití. Ve větším měřítku se tento problém začal řešit až po druhé světové válce. Zvládnutí umělého výtěru tak bylo zásadním úkolem i v podmínkách tehdejšího Československa.

Vydařený odchov této ryby výrazně přispěl k jejímu rozšíření i mimo původní areál výskytu. Nabízela se možnost vysadit hlavatku tam, kde začínal chybět původní losos, jehož poslední tahy byly v Čechách zaznamenány koncem čtyřicátých let.

Tato úvaha však měla jednu zásadní trhlinu. Losos obecný při tahu do sladkých řek nepřijímá žádnou potravu a přežívá měsíce i v malých tocích, aniž by decimoval zdejší rybí obyvatele.

Hlavatka tráví ve sladkých vodách celý život a potřebuje širší potravní základnu. Živí se převážně bílou rybou jako je například ostroretka. V našich podmínkách se ale musela vždy orientovat i na rybářsky oblíbenější druhy ryb jako pstruh či lipan. Její vysazení proto mnozí rybáři příliš nevítali.

Je samozřejmě otázkou nakolik jsou zvěsti o žravosti hlavatky pravdivé. Některé zdroje uvádějí, že apetit hlavatky není zdaleka takový jaký má například kormorán. Roční spotřeba hlavatky může údajně dosáhnout dvou desítek kilogramů ryb. Hejno kormoránů má likvidační schopnost daleko větší.

Stejně jako kormorán ale hlavatka nepohrdne rybami až o půlmetrové délce. Obětí jejího apetitu se tak v podmínkách našich revírů stává nejedna generační ryba původního pstruha a lipana.

Vysazování hlavatky na Otavě

Nejúspěšnější pokusy o introdukci hlavatky podunajské na území Čech proběhly v jižních Čechách. Řeka Otava je i dnes považována za pravý rybářský ráj. Dříve byla Otava nejlepší českou lososí řekou. Výzkum Dr. Antonína Friče okolo roku 1880 jasně prokázal, že nejsilnější tah labských lososů mířil právě na jihočeská trdliště.

Ta poskytovala bezkonkurenčně nejlepší podmínky pro výtěr lososa. I přes početné lososnice a další pasti k lovu těchto nádherných ryb, dosahoval každoroční počet migrujících jedinců minimálně několik stovek kusů. Dr. Frič však neměl moc možností jak stavy měřit a tak se dá předpokládat, že počet lososů byl v reálu o mnoho vyšší. Zejména mlynáři provozující lososnice čísla záměrně snižovali, aby na nich tehdejší c.k. místodržitelství nemohlo vymáhat další poplatky a daně. Vymámit z některých pantátů informace bylo možná těžší než dnes chytit hlavatku. Už tenkrát bylo rybářské právo velmi kontrolované, možnost lovit lososy neměl každý a rozhodně ne zadarmo!

Na přelomu padesátých let se zdálo jako dobrý nápad nahradit zmizelého lososa jeho vnitrozemským příbuzným. Podmínky pro život zde hlavatka má poměrně dobré, jediné co zde chybí je potřebná potravní základna. Populace a druhové složení menších ryb je zde výrazně jiné a chudší než na velkých podhorských řekách.

Přesto lze o Otavě mluvit jako o jediné řece, kde je možné doložit výskyt hlavatky i v dnešní době. Dokládají to dobře zdokumentované úlovky, které proběhly jak oficiálním tiskem, tak i přes sociální sítě v posledních letech.

Jako příklad jmenujme notoricky známý úlovek probíraný na stránkách Strakonického deníku. Nutno dodat, že mnozí rybáři se svým úlovkem raději nechlubí nebo dokonce menší hlavatku správně neidentifikují.

Početnost hlavatky zde samozřejmě není vysoká. Ostatně ani na revírech v zahraničí není počet hlavatek nijak přehnaný a ulovení většinou vyžaduje mnoho prutohodin. Oblíbené pořekadlo tvrdí, že na jednu hlavatku potřebujete tisíc náhozů.

U nás je úlovek hlavatky většinou o náhodě, kdy štěstí přeje hlavně rybářům, kteří dorazili na řeku se silnější výbavou pro lov jiných větších ryb. Záběry na muškařské pruty či při UL vláčce mají rychlý konec.

Hlavatky v ČR na Vltavě

Výskyt hlavatek na naší nejdelší řece má na svědomí také člověk. Pokusy s jejím vysazováním do Vltavy proběhly poměrně blízko Prahy.

Relativně vodnatá Vltava je rozbita na několik úseků mezi jednotlivými stupni vltavské kaskády. Pod hladinou přehrady skončily i krásné svatojánské proudy. Mezi jezery Vltava však stále teče hlubokým údolím s relativně velkou rychlostí toku. Spodní voda z přehrad navíc zajišťuje velmi nízkou teplotu vody i ve velkých vedrech.

Záběry hlavatky natočené údajně ve Štěchovicích. Toto video už mnoho let najdete na YouTube muškařského klubu Monfish z Brandýsa nad Labem

Výskyt hlavatky v ČR je historicky potvrzen také mezi Prahou a Štěchovicemi, kde byla na několika úsecích vysazována pravidelně. Zdejší Vltava svého času patřila mezi pstruhové vody. I dnes zarybňovací plán na revírech v této oblasti sestává hlavně ze sivena a průmyslových forem pstruha.

Místní mají o výskytu hlavatky poměrně dobrý přehled, pravděpodobně se však jedná o jen několik kusů a je otázka, jak na tom jsou v roce 2020. Nejvíce zdokumentovaných pozorování pochází z let 2000 až 2010, do kterých zasáhli několikery povodně, které s rybí obsádkou dovedou velmi zamíchat. Od té doby se také tradují zaručené zprávy o hlavatce v pražských podjezích. Možná se tak dočkáme třeba úlovku hlavatky pod Karlovým mostem.

Hlavatky na Metuji – lososí epopej pod Orlickými horami

V témže období raných let po přelomu milénia se rybářskému svazu povedl neuvěřitelný kousek. Vysazení hlavatky podunajské do řeky Metuje. Kdo Metuji neznáte, tak si představte podhorskou říčku o šířce pár metrů a průtoku v jednotkách kubíků.

Na této řece byla hlavatka vysazena na její dolní tok pod Novým Městem nad Metují. Nutno říct, že to nebyly první pokusy v tomto kraji. Hlavatku se snažili se stejným úspěchem vysadit do o trochu většího Labe, kde byly zaznamenány jisté úlovky kolem roku 2000.

Cpát takové ryby do malých řek, které jsou schopny uživit jen pár pstruhů nad 40 cm, je ovšem velmi kontroverzní krok, který opět nebyl ze strany rybářské veřejnosti hodnocen příliš kladně.

Na hlavatku na Metuji vyhlásili doslova hon, neboť jí byl připisován velký úbytek ostatních druhů ryb. Hlavatka byla nakonec úplně vybita a dodnes se o tom v novoměstských hospodách hodně vypráví.

Menší kusy byly zapsány jako pstruh duhový a nemilosrdně zpracovány na grilu. Zajímavé je, že několik exemplářů pokusům o chycení úspěšně odolávalo. Rybáři z Nového města nad Metují později ulovili trofejní kusy přes metr délky. Ještě roku 2008 je evidována hlavatka o délce 98 centimetrů.

Téma metujské hlavatky bylo dobře zdokumentované v pořadu o našich řekách, který vysílala svého času Česká televize.

Bohužel tento pořad není k dispozici online, teoreticky lze objednat DVD od produkční společnosti. Na internetu se však vyskytuje krátký fragment s údajnými záběry metujské hlavatky

Video hlavatek z Metuje

Na webu produkční společnosti Filmy Habrman je umístěn reklamní úryvek, který obsahuje právě záběry metujské hlavatky ve velmi solidní velikosti. Video si lze prohlédnout přímo na stránkách autora.

Chytili jste v Čechách hlavatku? Ozvěte se nám do komentářů, revír nemusíte specifikovat, stačí jakákoliv zmínka, že hlavatky v ČR stále jsou!

Čtěte naše články o muškaření!

Související články:

Začít přívlač je nejlepší při lovu okounů

Jak chytat štiku na wobler, účinné techniky pro tvrdé nástrahy

Rybaření na Lipně – legendární české revíry I

8 Comments

  1. Škoda, že nejde vložit fotku. Předpokládám, že je to některá splavená ze štechovic

    • Skvělý, to gratulujume:) Bylo to tam tenkrát ojedinělé nebo se těch hlvatek chytilo na Dyji víc?

      • Vysazovali se do Dyje ve Znojmě celkem pravidelně.Pár velkých se našlo padlích.Spousta menších se odneslo od vody jako velcí pstruzi.

      • Hlavatky se do Dyje ve Znojmě sadily celkem pravidelně.Pár velkých ryb se našlo padlých,menší se odnesly jako velcí pstruzi.

  2. Myslím si že je pár hlavatek v Bečvě. Vím o jedné, ale revír si nechám pro sebe. Nechodí tam skoro žádní rybáři a je tam ještě klid a tajemná voda-snad to tak zůstane.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.