Unie stále chystá zákaz olova, rybáři by měli přejít na jiné materiály

Již několik let omílaný zákaz olova je stále na pořadu dne. Před necelými šesti lety se jej nepodařilo zcela prosadit. Omezit se museli zatím jen myslivci, pro které roku 2023 platí zákaz používat olověné broky v mokřadech a jejich okolí.

Snahy o rozšíření zákazu ale ze stolu nezmizely. Evropská unie své tažení míří zejména proti použití olova v myslivosti a sportovní střelbě.

Myslivcům a střelcům se unijní dokumenty „věnují“ opravdu důkladně. V dvanáctistránkovém dokumentu se rybářské zátěže ovšem opakovaně zmiňují také. (V angličtině dostupné zde)

Za zákaz olova lobbují aktivisté

Jak informoval web Myslivost.cz, za návrhem zákazu stojí ekologičtí aktivisté. Provalilo se to v okamžiku, kdy unijní úředníci zapomněli z dokumentu vymazat skutečného původního autora – neziskovku Birdlife. Více čtěte zde.

V případě zavedení restrikcí plánuje EU zakázat menší olověné zátěže do půl roku od data začátku platnosti. Větší olova by rybáři museli nahradit asi do pěti let. Dokument počítá s různými lhůtami dle typu a hmotnosti zátěže.

Výjimka pro plavačkářské broky a slitiny používané například při výrobě třpytek

Zákaz by se měl týkat všech slitin obsahující více než 1 procento olova. EU ovšem počítá s výjimkou například pro přívlačové nástrahy z mědi a bronzu.

Zde by měl zůstat povolený podíl olova ve slitině až tři procenta. Dokumenty EU uvádí, že přísnější restrikce podílu olova v těchto slitinách by si u výrobců vyžádaly příliš vysoké náklady.

Zákaz olova by také měl mít výjimku pro použití olověných broků o hmotnosti 0,06 g nebo méně. Podmínkou této výjimky je, že broky budou prodávány v obalech, které jsou odolné proti vysypání a zabezpečené proti otevření dětmi.

Argumentací pro zákaz olova je riziko kontaminace povrchových i podzemních vod, což může ohrozit zdraví a život lidí i zvířat. Otázkou je, proč zrovna rybáři a myslivci jsou těmi nejvíce obviňovanými původci znečištění. Osobně se domnívám, že ve srovnání se znečištěním způsobeným průmyslem, mikroplasty a pokračující regulací vodních toků a dalšími civilizačními neduhy, musí být rybaření naprosto marginálním zdrojem potíží.

Co se týče olova a boje proti němu, je také zajímavé zmínit, že dříve se používaly a údajně v některých starých domech stále používají olověné vodovodní trubky.

Z hlediska znečištění toků by si úřady měly posvítit spíše na vlhčené ubrousky z umělých vlákem, s nimiž je situace už místy neúnosná. Některé úseky toků jsou jimi na dně téměř pokryty. Prakticky na jakékoliv řece v úseku pod městskými ČOV jich leží značné množství, což ale samozřejmě veřejnost ani úřady nevidí. Na háčku vám ale uvíznou každou chvíli. To říkám na základě osobní zkušenosti. Stává se to ať už jdu vláčet nebo lovit na feeder, bohužel často na ně natrefíte i na pstruhových revírech.

Varování jako na cigaretách

Vrcholem absurdity v návrhu dokumentu je povinnost označovat rybářské potřeby obsahující podíl olova podobným varováním, jako například na krabičkách cigaret.

Návrh to vyžaduje při prodeji v kamenném obchodě i online. V rámci ekologie se na olovo nebo například jigovku nalepí další zbytečná samolepka, alternativně návrh počítá dokonce s letáčkem či visačkou, které okamžitě po nákupu poletí do koše (v lepším případě), čímž se zvýší produkce odpadu.

Zkuste měď, bronz nebo jiné materiály, radí Unie

Dokument EU týkající se zákazu olova nabízí také doporučení, jaké materiály by rybáři a myslivci měli použít jako náhradu.

Jde o tyto materiály:

• Měď
• Bronz
• Zinek
• Cín
• Ocel
• Kámen
• Beton
• Tungsten

Pojďme se na to podívat z rybářského hlediska. Nutno říct, že použití olova pro výrobu rybářských zátěží mělo své logické důvody – nízká cena a snadné tavení z něj činí asi nejvhodnější materiál. Olovo je navíc velmi těžké a zátěž nemá velké rozměry. To je nevýhoda u většiny ostatních materiálů, hlavně kamenů a betonu, které se již alternativně používají. Při stejné hmotnosti jsou ale větší. To nevadí například při zavážení ale při lovu odhozem už to naše možnosti trochu omezuje.

Nahradit olovo jiným kovem lze, přináší to ale vyšší náklady. V rybaření se jako zátěž již používá zmíněný bronz. Například jako kulička u umělých mušek ale teoreticky jej samozřejmě lze použít i jinde.

Nutno ovšem opět dodat, že právě zmíněný bronz a zinek Unie ve zmíněném dokumentu rybářům doporučuje jako náhradu. Hned v dalších řádcích ale dodává, že tyto kovy jsou také toxické. Vyvstává tudíž otázka, jak moc si doporučení brát k srdci, když může i zde dojít k omezením.

Z hlediska rybaření je výtečně použitelný tungsten (Wolfram). Jde o těžký kov, který umožňuje výrobu velmi dobře použitelných nástrah. Tungsten se již hojně používá, nejčastěji v muškaření a v přívlači (malé ale těžké jigovky, vynikající na ultralehkou přívlač). Jeho nevýhodou oproti olovu je ovšem výrazně vyšší cena.

Čtěte také:

Začalo jarní zarybňování svazových revírů

Konec chovných rybníků? Kvůli predátorům už toho mají rybáři dost

Zítra začíná důležité hájení ryb: kde od letoška zpřísnili pravidla?

Jak schovat vlasce před loděmi? Backlead je někde skoro nutnost