Rybaření pro peníze: jak se koníček pomalu mění ve výdělek - Aktivní

Milionáři — Foto je čistě ilustrační a vytvořila jej umělá inteligence

Rybáři lovící jen pro radost začínají být ohroženým druhem. Zatímco dřív hodně lidí toužilo po tom, stát se zámožným a vytíženým podnikatelem, dnes se to posouvá zcela jinam.

Touhu po velkém ale tvrdě odpracovaném bohatství nahradila jiná touha. Vydělávat tím, že se člověk baví. Platí to ve všech oborech a nevyhnulo se to ani tichým bláznům a nejrůznější kouči a influenceři tenhle přístup pořád přiživují.

I ten nejposlednější kluk na vsi z toho má hlavu, jak pátrací balon. Tradiční české, švejkovské „to chce klid“, nahrazuje moderní FOMO (fear of missing out). Česky to znamená strach z promarnění příležitosti a do našich duší se ho snaží zasít kdejaký moderní kazatel finančního růstu.

Spousta lidí odolává, ale tlak narůstá a inflace žere prachy rychleji než cejn vanilkový boilies. Na sociálních sítích se to navíc hemží fotkami uhrovitých mladíků vedle sportovního fára pod dubajskými mrakodrapy, takže si nejeden divák posteskne, že musím do fachy, když si tisíce dalších užívají své lehce nabyté bohatství nebo jim lidi platí v podstatě za zábavu.

Urvat si svůj podíl z těch peněz, co se válí všude kolem pak zatouží opravdu kdekdo.

Co si ale má počít českej Honza, kterej se od puberty celou mozkovnu nesoustředil na burzovní spekulace ale na chycení největší ryby z Labe, Orlíku, D5 nebo aspoň na třímetrovou vyzu ze soukromáku?

Z každý chytrý krabičky se valí slova o investicích, diverzifikaci a obchodování se zlatem. Všichni říkají vlastně tohle: „Vydělávej a začni už v mládí, jinak seš ztracenej!“

Málokterej rybář ale vymění svoji vášeň pro rybařinu za něco zcela jiného. Co když ale prachy fakt leží na zemi i v našem oboru? Nebo spíš po rybářsku: hodně lidí dokáže prachy doslova naházet do vody, stačí jim jen pomoct a zinkasovat.

Asi 300 tisíc rybářů u nás určitě nějakou kupní sílu má. A stejně jako za zlatý horečky na Aljašce, kde nejvíc vydělal ten, kdo prodával zlatokopům nářadí, i u nás se v rybařině něco dá trhnout.

Známe frajery, kteří umí chytnout příležitost za pačesy a mají talent – nebo smůlu – na to, si z koníčka udělat kšeft. Nedá se ani říct byznys, někteří nemají ani webové stránky a svoji produkci ženou přes sociální sítě a internet nebo jen v místní komunitě.

Vydělávat se ovšem dá na všem, někomu stačí pár tisíc za rok, někdo jede ve velkým a může si opravit třeba barák nebo si dovolit předražený úvěr na svoje vysněné bávo.

Rybářské knížky jako přivýdělek knihomola

Začneme drobným přivýdělkem. Sedmdesátiletý knihomol a rybář z malého města pochopil, že za některé knížky se platí zlatem.

„Jenom blbec knížky píše, na tom si namastí kapsu nakladatelství a tobě zbyde prd!“, říká zasvěceně.

Lepší kšeft je použitý knížky koupit ve výprodeji a znovu prodávat. Rybářská literatura, vydaná dvacet let zpátky v nízkém nákladu, se občas válí po antikvariátech a intoši s tlustýma brýlema zpravidla netuší, co mají před sebou za poklad.

Stačí to najít, koupit za pár stovek a prodat za pár tisíc na Facebooku. Slíbili jsme, že neprozradíme konkrétní tituly. Dostupnost je omezená a stejně jako nikomu neprozradíme rybářský flek, tak nepokazíme ani rybářský kšeft.

Mnohý rybář za tu starou knížku, třeba s mouchama na lipany, ochotně vyplázne X krát víc, než to pětikilo, co vysolil náš sběratel.

Zatímco jiní investují do zlata, sběratel skupuje knížky. Ví, že dobrá rybářská kniha v knihkupectví prostě nevydrží a knihovny obdrževší povinné výtisky tu poptávku uspokojit nestačí.

Když se po konkrétním titulu začnou shánět mladí chytráci, cena vystřelí víc, jak bitcoin za časů největší slávy. Inflace na rybářskou literaturu prostě nemá.

Ruku na srdce, moc se tímhle vydělat nedá. Pár tisíc kaček bez práce je ale pro tohohle důchodce dost slušnej kšeft.

Každý chce být digitální tvůrce

V dnešní době ale hlavní proud teče jinudy, hádáte správně, všichni točí videa.

Máme tu tisíce kluků s kamerou, co místo pranků točí záběry ryb. Tohle je byznys, který jde začít jen s mobilem.

Konkurence je ale už tak velká, že ambiciózní tvůrce už pouze s mobilem nevystačí. To máte kamery schopné točit ve 4K, paměťové karty, baterie, stabilizátory, stativy, osvětlení a externí mikrofony, drony – kdo chce prorazit, stejně v tom videovybavení postupně dost prašulí utopí. Chybět nesmí ani rovná kšiltovka milosrdně kryjící počínající pleš.

Pak musíte začít chrlit videa a doufat, že na YT přelezete hranici pro možnost výdělků dřív, než vám dojdou prachy nebo nadšení.

Každá ryba je obsah, každá session u vody vytváří materiál, který potom budete hodiny stříhat aby to nevypadalo jako nuda. Rybáři chtějí zážitky, ne realitu. Navíc i v době AI platí, že musíte umět chytat!

Kdo je dobrej rybář a umí kouzlit s videi, ten vystřelí nahoru za pár měsíců. Články už nikdo nečte ale Youtubko jede na plný kule a promuje obsah diváků na základě jejich zájmu.

Čím víc senzace, emocí a katastrof a nezdarů a obřích ryb na poslední chvíli, tím větší drámo. Peníze tečou z reklamy, spoluprací a placení za bonusový obsah.

Další bonus je vybavení zadarmo od rybářských firem, které pak budete ukazovat ostatním.

Největší frajeři mají vlastní druh boilie nebo vláčecích nástrah. Celá generace mladých rybářů už nesní o ničem jiném, než natáčení ryb. Rybaření se změnilo v show a vydělat může každý.

Poslední roky je to ale větší a větší dřina. Počet potenciálních diváků zůstává víceméně stejný, zatímco počet tvůrců roste.

Objem peněz na trhu se tady dělí mezi stále víc lidí. Teoreticky se na každého v průměru dostane míň chechtáčků.

V reálu jsou zisky extrémně nevyvážené. Většina nevydělá ani tolik, aby jim to pokrylo náklady a čas

Pár nejsledovanějších se tím dokáže reálně dobře živit. U někoho to je ale za cenu neustálého každodenního rybaření a následného stříhání videí.

Udělali si z toho větší otročinu, než kdyby makali v Kolbence a na ryby šli po šichtě s čistou hlavou. Teď se budí hrůzou, že nemají naplánováno, co budou točit další dny.

Vydělávat rybařením a točením videí je sen, realita je ale surová. Uživí se tím je pár nejlepších nebo nejzavilejších chrličů obsahu.

Opravdové peníze ale neleží na YouTube. Aspoň ne v česky mluvící rybářské části. Nejvíc se dá trhnout na nudných kšeftech, protože tam není ani desetinová konkurence

Peníze najdete tam, kde to ostatní nebaví

Prodej potřeb, krmení, nástrah nebo odlejvání olov, dokud to nezakážou. To skýtá nemalý potenciál zisku.

Rybář jménem Radek to ví moc dobře. Svoje úspory neinvestoval do krypta a nemá zájem ani křepčit na sítích. Koupil si pozemek u řeky,

Stihnul to ještě v době, kdy dědici nevěděli, že kousek země u vody, který byl rodině po desetiletí zcela naprd, jde prodat bláznům za statisíce.

Konkrétně tady ještě stačila stovka jedna, což není málo ale mrkněte na současné nabídky realitek u řek a revírů. Dneska by to prodal třikrát dráž, ale není důvod.

Na parcele je bláto, tráva, stromy, příjezdová cesta a jediná vada je cyklostezka před břehem. Když bláto zaroste trávou, tak přijde další velká voda s novou dávkou úrodné nížinné půdy.

Až do mé návštěvy jsem nevěřil, jak kluzké bahno tady mají. Jenže i tak představuje tenhle pozemek skoro lepší investici než byt v Praze, s kterým jsou přece jen nějaký starosti. Tady jde maximálně o to, včas stáhnout karavan před povodní.

Radek chtěl původně otevřít stánek, ale teď si děkuje, že to neudělal a nemusí se starat o provoz a bát se hygieny. Prostě tam nechal dovézt starší obytňáček a pronajímá ho rybářům. Pruty prsknou k vodě před cyklostezku – což vlastně už je parcela povodí, karavan a jednoduché sezení je hned za stezkou na jeho a pohoda.

V sezoně má plno a pronájem mu nebere skoro žádný čas. Rybáři mohou chytat a zároveň být u vody v klidu třeba týden v kuse.

Kdo chce termín, ten platí dopředu. V létě a na prodloužené víkendy se platí víc. Zájemci volají, píšou a bude se letos zase zdražovat.

Radek tvrdí, že rybář zaplatí poslední peníze za možnost, aby ho nikdo nebuzeroval kvůli bivaku. Za pět let se mu cena pozemku už dávno vrátila a v mezitermínech tam může rybařit sám. Místní rybáře, kde je sám členem, prý neskutečně sere, na což reaguje, že nikdo nebránil místní organizaci aby si ten pozemek koupila ona.

Není varna jako varna

Další kšeftman je Jarda alias garážový alchymista. Ten nesere nikoho, naopak požívá mezi rybáři nebývalé vážnosti.

Původně chtěl dělat boilies ale proč na to jít složitě. Trh s boilie už taky setsakramentsky plnej a polovina rybářů za kvalitu platit nechce. Proč se tam cpát, když už ani Nashové to nedávaj.

Přitom se dá dělat kvalita a kšeft je se základní surovinou. Lokální poptávka u rybářů je stabilní od března do listopadu. O co jde?

Jarda jednoduše vaří kukuřici a další partikl. Věc, kterou si každej může udělat doma ale ochotně za to platí jinýmu.

Domácí příprava obnáší sudy, hrnce a hodně páry ve vzduchu. Smrad, co by každý manželství přivedl k rozvodu. S přirážkou je od Jardy to maj furt o dost levnější než rozvod a nákup stejného množství partiklu v rybářských potřebách.

Jardovým životním štěstím je velká garáž u domku na vesnici, kde si může dělat, co chce.

Jeho náklady jsou hlavně suroviny, plynové lahve a čas. Za vodu platí v této obci jen 40 korun/kubík. „Když někde řeknu, že mám v garáži varnu, tak máte vidět ty pohledy,“ směje se.

Ostatní rybáři mu tvoří solidní a vděčnou odběratelskou základnu. Každej sem s radostí zajede pro svoji porci návnady na víkendovou výpravu. Jarda neřeší svoji značku ani marketing, rybáři sami mají strach, aby na ně zbylo a do malé garáže uprostřed vsi se vždy od čtvrtka dobývají jeden za druhým.

Jarda uvaří, fermentuje a dochutí partikl, jenž stojí jako surovina pár korun. Prodá to násobně dráž. Je to vlastně zlatý důl a přitom vcelku malá počáteční investice.

A pak je tu Viktor, což je největší snob z celé party protože má vlastní rybník. Ne proto, aby chytal, ale aby ostatní platili. Omezený počet lidí, vysoká cena protože se objednává chytání rovnou s ubytováním v luxusní chatce, žádný kontroly porybných a občas závody.

Viktor vlastně neprodává chytání na rybníku ale pobyty v přírodě, klid a skoro zaručené rybářské úspěchy.

Jezdí k němu nejen boháči a youtubeři ale třeba jen chlapi, kteří si chtějí v klidu zachytat, popít a něco ugrilovat.

„Jezdí mi sem otec, kterej chce aby si jeho kluk pořád zvyšoval osobáky. V deseti letech dvacetikilový ryby! Prvního takovýho kapra jsem já měl ve třiceti“

V rybařině leží miliardy a shrábnout je dnes ambicí spousty rybářů. Všimněte si ale, že nejvíc vydělávají nudné kšefty.

Nejviditelnější jsou influenceři, většina z nich má ale zároveň normální práci. Ti šťastnější prodávají rybařinu v rybářské firmě.

Ti, kdo se tím živí, musí sedět u vody kromě Vánoc snad každej den. Je to vrcholovej sport bez pojistky. Každá nemoc nebo sebraná povolenka jim hází vidle do živobytí.

V drahejch autech ale jezdí k vodě úplně jiná skvadra. Ti, kdo vaří kukuřici v garáži, prodávají pijavice a nástražky, půjčují lodě nebo mají velkoobchod s rybařinou či inkasují za kus břehu nebo chytání na exkluzivním soukromáku. Tihle borci nemusí honit pozornost nebo reklamu pro peníze. Výdělky si je najdou samy.