Nebudu přehánět, obsáhlá sdělení nám nepíšete každý den, někdy nic nepřijde třeba dva týdny. Nevím však, zda je to blížícím se úplňkem ale posledních pár dnů je soukromých zpráv a mailů hned několik. Na našem Instagramu cinkla příchozí zpráva a máme svolení ji zveřejnit. Jméno autor zmiňovat nepotřebuje, jak sám prohlásil. Děkujeme za podnět, vkládám text pod svým profilem ale přebírám ho jen s minimální úpravou, váš admin.
Tak jsem se vrátil z víkendového výjezdu na jednu přehradu a cítím se zcela oprávněn vám oficiálně sdělit, že už dlouho jsem tolik nepochyboval o smysluplnosti trávení času na svazových vodách v ČR. Těšil jsem se, že si užiju poslední nonstopku. Předpověď vypadala dobře na dva hezký podzimní dny u vody.
Vlastně by vše proběhlo bez potíží, nebýt lidí kolem vody. Pominu fakt, že jsem nebyl jediný, kdo měl podobný nápad a vytipované místo jsem musel změnit. Okolo už několik rybářů sedělo a nechtělo se mi mačkat.
První nepříjemné setkání přišlo chvíli po příjezdu na místo kousek dál po vodě. Zaparkoval jsem na polní cestě asi 200 metrů od vody, odnesl věci k místu a když jsem si uvědomil, že jsem nechal u auta powerbanku, šel jsem pro ni zpátky. Bivak jsem celou dobu viděl, tak jsem se ani nebál nechat věci chvíli bez mojí přítomnosti.
Když jsem odcházel o vozu, tak se ke mě přifařil asi místní občan. Na zdvořilostní otázky a představování nebyl čas. Zdálky na mě spustil, co tam prej dělám, že tam jen necháváme bordel. Normálně mě seřval jak malýho kluka, aniž bych udělal cokoliv špatně. Na vysvětlování, že po sobě uklízím, jsem neměl sílu, tak jsem se radši otočil a šel zpátky k vodě. Cesta patří obci a na polní křižovatce se tu parkuje běžně. Ostatně při odjezdu tady pak bylo aut víc.
Říkal jsem si, dobrý, přejdu to, hlavně klid. Dědek se už nedostavil, tak snad v neděli budou zrcátka na svým místě. (Auto přežilo)
Večer se asi 120 metrů vedle usadila parta „takyrybářů“. V podstatě to byli mladý kluci, všichni v teplácích a s kšiltovkama, novej standard u rybářů asi, nosí to kdekdo. Ať se oblíkaj do čeho chtějí ale u vody má být klid.
V sedm večer, kdy jsem se pokochal západem a čekal, že konečně nastane pohoda, jsem zjistil, že mají přenosný reprák. Pustili nějakej rap. Asi ne na plný céres ale v noci u vody je cokoliv z repráku slyšet na stovky metrů.
Takže místo klidnýho jezera duněla přes vodu muzika a nadávky z kriminálního prostředí. Vydrželi s tím asi jen půl hodiny, k mému nas* to zcela stačilo. Já jen seděl a přemýšlel, jestli má cenu vůbec na svaz jezdit. Domluva s nimi samozřejmě žádná. Z chaty opodál na ně nějaká paní zakřičela ale podle nich prej máme bejt rádi, že je „veselo“.
Noc proběhla v klidu, i když bez záběru. Já se těm rybám vlastně nedivím.
Říkal jsem si, že druhý den už snad bude klidnější. Dopoledne to vypadalo dobře, ale kolem deváté se přiřítila ženská s obřím psem. Pes samozřejmě bez vodítka, hned ke mně, strčil čumák do kýblu s namočeným boiliem a během chvilky jsem to měl celý rozházený po trávě. Kuličky se po břehu kutálely rovnou do řeky. V trávě zůstala cca polovina.
A než paní doběhla, pes se v tom začal válet a minimálně 4 kuličky masovky mi hned sežral 😀 Jo, omluvila se, ale co z toho, návnada v háji a ranní dobrá nálada taky. Před den pak bylo docela hezky, pejskaři a cyklisti se za mnou střídali jak ve zrychleným filmu ale bez konfliktů. Díky bohu nám od cesty nechaly pár metrů svahu k vodě.
Chyběla mi akorát nějaká ryba, ani druhou noc nepřišel záběr. Proklínal jsem se, že jsem nevzal rybičky a prut na candáta. Třeba bych měl štěstí.
Nakonec jsem si to jakž takž užil, až na ten první den a noc. Při odjezdu jsem se ale nestačil divit.
Petky, plechovky, igelity, zbytky ohnišť. Možná něco je od různejch existencí ale třeba prázdná krabička od boilies, která plavala kolem ráno je jasnej důkaz o pachateli. Sbalil jsem věci ještě za ranní mlhy, ať jsem brzo doma.
Bohužel, existuje určitá skupina lidí co jezdí k vodě jen chlastat a dělat bordel. Seřváno za ně dostanu samozřejmě já, viz můj příjezd:D
Upřímně, cestou domů jsem si uvědomil, že jsem víc zklamanej než odpočatej. Rybařina pro mě vždycky znamenala relax a pohodu, ale teď člověk najde klid u vody jen hodně pozdě na podzim nebo brzo zjara. V sezoně to je horší a tím spíš na vodách, kam se každý chce dostat.
Když zrovna beru, tak člověk vidí věci optimisticky. Dva dny bez ryby a s nepřejícími lidmi a bordeláři
Přemýšlím, jestli má cenu se sem vůbec někdy zase vracet, když to probíhá takhle. Navíc přehrada není jednoduchá voda, na menší řece bych určitě za dva dny pár ryb udělal i když to nebudou giganti.
Čtěte také:
Zpověď masaře: loni jsem vzal 120 kaprů, nechápu proč mi to někdo vyčítá
Co se skrývá v tom kyblíku? Tady máte skvělý set návnad a nástrah na feeder
Nejdůležitější zprávy ze světa rybolovu za září 2025
No s tím chlastáním a odpadky má bohužel pravdu, prakticky každý pátek nebo sobotu potkám partičku a né jednu co přijela místo na ryby spíše chlastat a grilovat, o jejich řvaní a rambajsu ani nemluvím, bohužel nějak se ta rybařina všeobecně posouvá někam, kam by neměla.😢