Na úřední desce Krajského úřadu Ústeckého kraje visí záměr týkající se projektu Plavebního stupně Děčín (PSD). Ve hře jsou dvě varianty, které ale obě zásadně změní charakter řeky v této oblasti.
Veřejnost se může vyjádřit do 16. listopadu. Cílem je zpřesnění informací, které se budou uvádět do posouzení vlivu na životní prostředí EIA.
Plánovaný plavební stupeň Děčín má zlepšit podmínky pro nákladní lodní dopravu na Labi. O tom, zda se to reálně podaří se vedou diskuze.
Je nutné totiž brát v úvahu fakt, že problém nízké hladiny Labe rozhodně nekončí v Děčíně a na území NSR se žádná podobná opatření neplánují. Diskutovat se dá také o tom, zda vynaložené finanční částky budou mít pozitivní efekt.
Z pohledu rybářství stavba nového stupně nijak žádoucí není, to si nemusíme ani nalhávat. Je to sice jen další úzký úhel pohledu ale kdo jiný by se na daný projekt měl takhle dívat, než rybáři.
Naše toky jsou už tak dosti fragmentované vodními stavbami a regulovány. Dalo by se říct, že jeden stupeň navíc nevadí. Ve skutečnosti jde ale o pověstný poslední hřebík do rakve původního toku dolního Labe.
Chcete mít naše články na očích?
Přidat mezi preferované zdroje Google
Labe v regulacích doslova exceluje, na celém našem toku je asi 9 desítek různě velkých vodních děl. Na německém území je pouze 1, slovy jedna.
Historie se neustále opakuje. Kolosální projekty na splavnění Labe tu nejsou prvně. Je málo známé, že ve dvacátém století se počítalo s plavbou až k Jaroměři. To se nepovedlo.
Řeka ale prošla v podstatě přestavbou a původně meandrující živý tok tvoří jen napřímené a regulované koryto. Nad Hradcem Králové na velké části míst navíc dost zahloubené.
Něco pro zvídavé, pro srovnání starého toku Labe musíte zazoomovat na uplný detail: červená linka je současné Labe, zatímco ve staré mapě se kroutí původní řeka. Můžete porovnat zejména nížinatý úsek Jaroměř – Litoměřice:
Dostupné zdroje uvádí, že řeka Labe přišla na celém českém území o více než 50 km délky! Pro ilustraci: jeden revír na Labi má většinou 6-10 km, jen výjimečně víc.
Památkou na staré Labe jsou všechna ta odstavná ramena v nížinatém Polabí. Dodnes mají mnohé obce u Labe hodně divoké hranice katastrů, které svými laloky absurdně překračují řeku a zasahují částečně do území na opačné straně.
Nepočítáme-li horní tok Labe nad soutokem s Úpou a Metují, tak vlastně Labe v jeho původní podobě u nás skoro neznáme. Z větší části jde o rozdělené úseky tvořené nadjezím. Původní proudné úseky, lavice a další členitost toku už dnes si nikdo nepamatuje.
Krátký úsek přírodního charakteru najdete u Přelouče a pak až pod Střekovem.
Od Střekova ke státní hranici má řeka charakter velice blízký původnímu. Stavba jezu v Děčíne toto změní radikálně.
Z hlediska rybářství to přináší řadu změn, která se netýkají pouze v médiích často skloňovaného překonávání nového jezu lososem. Mediálně vděčné téma, ale trochu jednostranně zaměřené.
Proudný úsek Labe je významný pro celou řadu jiných druhů, kterým tekoucí a členitá řeka vyhovuje. Že tyto druhy nemají na českých tocích na růžích zcela ustláno, to netřeba zmiňovat.
Stavbou jezu se změní výška hladiny, proudění řeky, pohyb sedimentů i prostředí, ve kterém ryby žijí a rozmnožují se.
Vyplývá to také z hodnocení vlivů projektu na přírodu. To u některých říčních stanovišť a druhů uvádí významně negativní dopady. Zásadní je přitom skutečnost, že ani připravená opatření nemohou odstranit všechny problémy spojené se stavbou.
Z proudné řeky bude pomalejší voda
Vznik vzdutí změní charakter části Labe. Zpomalí se proudění a promění se podmínky na dně. To může poškodit prostředí, na které jsou vázané ryby i další vodní organismy.
Problém se netýká pouze jednotlivých ryb. Přirozená řeka potřebuje také členité dno, vhodné proudění a dostatek potravy. Pokud se změní podmínky pro vodní bezobratlé a další organismy, může se to následně projevit i na rybím společenstvu.
Losos může mít problém při cestě zpět do moře
Zvláštní pozornost v oficiálních dokumentech má losos obecný, jehož návrat do českých řek se podporuje už řadu let. Lososi potřebují proplout z moře do míst rozmnožování a jejich mladé ryby se pak vydávají opačným směrem. V ČR je hlavním trdlištěm aktuálně Kamenice, její ústí se nachází pod plánovanou stavbou.
Projekt na záchranu lososa se ale na Kamenici neomezuje. (Lososi po roce 2000 minulosti prokazatelně táhli např. do Ohře a jejich přítoků, pozn.red).
Možným problémem je cesta mladých lososů, takzvaných smoltů, zpět do moře.
Podle hodnocení EIA hrozí, že se mladí lososi při cestě po proudu nevyhnou turbínám plánované malé vodní elektrárny. Hrozí tak jejich úhyn nebo poškození.
Vzhledem k nízké početnosti a dosud nestabilnímu stavu populace je každá ztráta této ryby významným negativem pro obnovu lososů v přítocích Labe.
Ve hře je i varianta počítající s rozšířenými migračními cestami, obtokem a odstávkou elektrárny v období od dubna do června. Riziko úhynu má být díky tomu výrazně menší. Ani zde však hodnocení nepředpokládá úplné odstranění všech negativních vlivů.
Osobně navíc nevěřím tomu, že něco jako několikaměsíční odstávka VE je v našich poměrech a při současných cenách energií průchodné.
Žádné technické řešení navíc samo o sobě neznamená, že bude migrace ryb bez problémů. Nutno dodat, že oficiální dokumenty EIA se na věc dívají poměrně úzce a zaměřují se výhradně na problematiku lososa, hrouzka Belingova (dříve běloploutvého) a bolena dravého. Změna charakteru toku se ovšem dotkne jistě i dalších druhů, zejména těch proudomilných.
Zmizí část náplavů a změní se dno
Dalším problémem jsou úpravy říčního dna a změny pohybu sedimentů. Kameny, štěrk a členité dno vytvářejí úkryty pro ryby a prostředí pro organismy, kterými se živí. Prohlubování koryta a změny proudění mohou tyto podmínky narušit.
Z historie máme určitou paralelu, která se odehrála v osmdesátých letech na Vltavě. Po stavbě Modřanského jezu došlo k zvýšení hladiny Vltavy zasahující zejména poměrně známý revír Vltava 7.
Mírné zvýšení hladiny zahubilo tzv. Modřanskou šlajsnu. Divoký a částečně broditelný úsek se změnil spíše v hlubší tažný kanál. Dnes jde o revír s celoroční přívlačí ale rybářsky poněkud obtížný. Pryč je také populace pstruhů a lipanů. Jde sice o trochu jinou situaci oproti teplému nížinnému Labi ale paralela je dost podobná.
I tady se z dalekosáhlých plánů na splavnění nakonec hodně slevilo a například na Berounce skončilo hned za rohem, u soutoku v Radotínském přístavu
Celá věc přitom není jen o samotném tělese VD a vyšší hladině. Jde také o další prohrábky dna a další úpravy kvůli plavbě. Připravují se také nová přístaviště, jejichž součástí mohou být další zásahy do dna a břehů.
Pro ryby je podstatné, že náplavy a přirozeně se měnící říční dno jsou součástí fungujícího ekosystému, který se radikálně změní a nebude nikdy fungovat jako předtím.
Stavba vodního díla také ovlivní tok pod ním. Je dobře zdokumentovaným jevem, že zadržení a zpomalení vody jezem či přehradnou se projevuje i v následném úseku. Mění se dynamika toku směrem k vyšší energii vody a dalšímu prohlubování původně mělkých partií.
Nejde pouze o jednu stavbu, ale o součet zásahů, které postupně mění charakter hraničního úseku dolního Labe, tedy úseku pro nás již poměrně nezvyklého a vzácného právě z důvodu jeho zachovalosti.
Z rybářského hlediska tak přijdeme o do jisté míry unikátní revíry a získáme další „přehradu“ ne nepodobnou Střekovu, který je sice rybářsky fajn ale myslím, že o lokality ideální na kapry a sumce tak nějak nouzi nemáme, zatímco původní pestrost toků začíná váznout
Jak říká klasik, dobrého pomálu. A i když mám pro lodní provoz celkem pochopení, moje obavy o smysluplnost podobného konání v dnešních poměrech jsou docela velké.
Na závěr trochu zamotám hlavu, těm kdo toto mohou považovat za eko výkřik namířený proti vodohospodářství a investicím do budoucna. To ani náhodou, jen mi tady schází širší přínos pro stát a jeho občany.
Mnohem raději bych viděl strategickou investici podobného druhu úplně někde jinde. Za daleko významnější přínos považuji stavbu velkých vodárenských nádrží v těch několika vhodných podhorských málo obydlených lokalitách, kde ještě není voda znečištěna vším tím svinstvem, které se v našich tocích hromadí.
Velká přehrada v méně osídlených územích je také obrovský zásah do přírody. V tomto případě ale zcela na místě a vykompenzovaný pozitivními přínosy pro strategickou budoucnost státu. Pitnou vodu potřebujeme naprosto všichni. U přínosu PSD se o tom dá diskutovat. Na buben by nepřišli ani stavaři a jejich dodavatelé neboť by šlo o projekty svým rozsahem nejspíš daleko větší.
Z mého pohledu PSD zavání dalším vyhazováním peněz neúčelným směrem, v čemž stát bohužel exceluje.
Čtěte také:
Novinka Nash: teleskopický podběrák se skládacími rameny a možností krátkého uchování kaprů
Předsedou ČRS opětovně zvolen PhDr. Mgr. Ing. Karl Mach, MSc., MBA
Rekordní štika z Åland: místní rybář ulovil 128 cm dlouhou zubatou
Řeky mají jen část běžného průtoku: situace je stále napjatá, píší vodohospodáři
Velká štiková nástraha s pulzujícím límcem a twisterovým ocáskem
S autorem článku 100% souhlasím.