Řeky mají svá druhá jména: znáte trampské přezdívky českých řek?

V rozvoji českého rybářství hrály odjakživa velkou roli rybníky. Neměli bychom ale zapomínat na to, že skutečnou pramáti dnešní podoby sportovního rybolovu jsou především tekoucí vody.

Řeky byly u zrodu rybářství, poskytovaly potravu, spojovaly jednotlivé oblasti a po staletí byly přirozenou součástí života lidí. Vlastně to byly dálnice starého světa.

Řeka totiž nikdy nebyla jen rybářským revírem. Odjakživa tvoří tepnu krajiny a mnoha z nich lidé přisuzovali až magickou moc. Už staří Keltové vnímali vodní toky jako něco výjimečného, pro což mám jako rybář pochopení. Někdo říká, že řeky jsou jako ženské. Tajemné, přitažlivé a zrádné. To už je ale tak trochu věc osobních zkušeností.

Pro rybáře je řeka magická i dnes, kdy je často skovaná regulací a přetvořená víc, než si možná dovedeme představit. Naši předkové by si asi kroutili hlavou u spánku, kdyby viděli, jak jsme si řeky zkrátili a připravili se v podstatě o vodu i ryby.

To by ale bylo na jiné téma. Řada dnešních názvů řek má kořeny právě v dávné minulosti.

Řeky napájely lidi i zvířata, určovaly hranice, představovaly obranné linie a později poháněly mlýny a továrny. Dodnes jsou jedním z nejvýraznějších prvků české krajiny. A každý, kdo vyrůstal u nějaké řeky, vám pravděpodobně potvrdí, že právě ta jeho je něčím výjimečná.

Řeky ale sehrály svoji roli i v nedávné minulosti. Před sto lety se rozmohl tramping, což byl v podstatě útěk z civilizace do přírody. Má to svůj průnik i s rybolovem, nemálo trampů se rybám věnovalo také, většinou bez povolenky.

Možná i proto si řeky postupem času vysloužily nejrůznější trampské přezdívky. Některé jsou poetické, jiné vycházejí z historie, další popisují jejich charakter.

Přezdívky, které se mi povedlo dohledat:

• Belá – Hřmící řeka
• Berounka – Stará řeka
• Bílina – Červená řeka
• Bílý Potok – Vajtec, White, Vajtec
• Blanice (Šumava) – Vosí řeka
• Blata – Hanačká Amazonka
• Brtnice – Stříbrný potok
• Černá – Švarcava, Švarcka
• Divoká Orlice – Dravá řeka, Orlí řeka
• Doubrava – Doubravka, Kamenná řeka
• Dunaj – Velká rieka
• Chrudimka – Stříbrná řeka, Ohebka
• Chvojnice – Chvojárna
• Jihlava – Stříbrná řeka, Jihlavka
• Jizera – Hučící řeka
• Kamenice – Studená řeka
• Klejnárka – Medvědí potok
• Kocába – Hadí řeka
• Křešický potok – Malá Hadí řeka
• Labe – Bílá řeka, Orinoko, Široká řeka
• Loděnice – Kačák
• Malše – Mluvící řeka, Jižní řeka
• Martínský potok – Bonanza
• Mže – Černá řeka, Silver Creek
• Nisa (Černá) – Black River
• Nisa (Lužická) – Najska, Barevná řeka, Rio Fekálio
• Ohře – Agara, Oharka
• Oslava – Oslavka
• Otava – Perlová řeka
• Ploučnice – Krokodýlí řeka, Svištící řeka, Ploužnice
• Rokytná – Rokytka
• Sázava – Zlatá řeka
• Střela – Stříbrná řeka
• Svratka – Švarcava
• Úterský potok – Úterák
• Vltava – Velká řeka
• Želivka – Naše řeka, Bobří řeka

Za jednu z nejznámějších českých řek s přezdívkou můžeme považovat Sázavu. Zlatá řeka jí říkají nejen romantici a vodáci, ale především lidé, kteří mají k jejímu toku vztah.

Zlato ostatně do Posázaví patří historicky ,rýžovalo se zde už ve středověku. Pro rybáře má však Sázava úplně jinou hodnotu. Její proudící voda, peřeje, tůně a členité břehy umí nadchnout kohokoliv: ať je to muškař, vláčkař, plavačkář a samozřejmě kaprař.

Podobně poetická je Otava, které se přezdívá Perlová řeka. Protéká krajinou, která dokáže být v jednom okamžiku divoká a o pár kilometrů dál klidná a téměř pohádková.

Jizera dostala přezdívku Hučící řeka a není těžké pochopit proč. Především v horních partiích dokáže její voda pořádně promluvit a v některých úsecích je její zvuk neodmyslitelnou součástí krajiny.

Pro rybáře je Jizera zajímavá právě svou proměnlivostí. Horní tok má výrazně horský charakter, zatímco níže se řeka postupně uklidňuje. Člověk tak může během jediného dne poznat několik úplně odlišných tváří jedné řeky.

Ani na dolním toku Jizery ale úplný klid není, řeka má svoji nespoutanou duši až do samého konce u Labe.

U Divoké Orlice se nabízí přezdívky téměř samy. Dravá řeka nebo Orlí řeka dobře vystihují její charakter. Název Divoká navíc není jen romantickým označením. Řeka si v některých úsecích stále zachovává značnou přírodní dynamiku a při vyšších průtocích dokáže ukázat svou sílu.

Právě takové řeky mají pro rybáře zvláštní kouzlo. Nejsou snadno čitelné a každý nový úsek může ukrývat jiné překvapení. Řeka zde není jen kulisou k lovu, ale soupeřem, kterého je potřeba respektovat.

O Labi by se dal napsat samostatný článek. Na seznamu přezdívek se objevuje jako Bílá řeka, Orinoko nebo jednoduše Široká řeka. A právě poslední označení dokonale vystihuje její charakter v nížinách, kde se z původně horského toku stává mohutná řeka.

Bílá řeka souvisí s keltským názvem Alba. Je to snad jediná naše řeka, která má jméno ve středním rodě!

Pro české rybáře je Labe jednou z nejvýznamnějších tekoucích vod. Má úplně jinou atmosféru na horním toku při lovu pstruhů. Od Jaroměře dolů je naopak skoro celá regulovaná až k Ústí nad Labem (prozatím).

Je to řeka,, která je legendární pro kapraře, sumcaře ale i příznivce klasického říčního rybolovu, kteří cení i velké cejny a jelce..

A pak je tu Vltava, které se říká prostě Velká řeka. Možná to zní až příliš jednoduše, ale právě jednoduchost má něco do sebe. Vltava je nejdelší českou řekou a po staletí představuje jednu z hlavních vodních tepen země.

Pro rybáře má navíc jednu obrovskou výhodu. Není to jedna řeka. Je to množství různých světů. Od horských partií šumavských zdrojnic přes přehradní nádrže typu Lipna, Orlíku a Slap až po široký tok s historickými kulisami v Praze. Každý úsek vyžaduje jiný přístup a nabízí jiné rybářské zážitky.

Také Ohře má svá druhá jména. Setkat se můžeme s označením Agara nebo Oharka. Řeka protékající západními a severními Čechami je přitom pro rybáře zajímavá nejen množstvím různých revírů, ale také výraznou proměnlivostí krajiny.

Její charakter se mění od horních partií až po široké úseky pod přehradami. Ohře je řeka, která dokáže působit nenápadně, ale při správné znalosti vody umí rybáře odměnit velmi pěkným úlovkem.

A potom jsou tu přezdívky, u kterých člověk musí trochu zapátrat. Ploučnice se například označuje jako Krokodýlí řeka, Svištící řeka nebo Ploužnice. Už samotná rozmanitost názvů naznačuje, že tahle řeka má mezi lidmi své pevné místo. A někteří asi měli trochu bujnou fantazii. První přezdívka souvisí s jejími meandry na horním toku.

Ploučnice je totiž řekou mnoha tváří. V některých úsecích působí téměř divoce, jinde se líně vine krajinou. Pro rybáře je zajímavá právě její členitost a množství míst, která na první pohled nemusí vypadat nijak zvláštně, ale mohou ukrývat překvapivě zajímavé ryby.

Řeka, která měnila oficiální název

Berounka má mezi českými řekami poněkud zvláštní postavení. Historicky přitom její název zněl jinak. Ještě za Karla IV. se prý uváděl hrad Karlštejn nad Mží, tedy řekou jejíž pouť dnes končí už v západočeské metropoli právě vznikem Berounky.

V historii se konec Mže a začátek Berounky uváděl různě a o něco níž po toku. Například na soutoku se Střelou či Rakovnickým potokem.

Berounka alias Stará řeka na své cestě k Vltavě protéká krajinou, která patří k nejhezčím říčním úsekům v Čechách.

Přezdívka Stará řeka k ní sedí možná právě proto, že Berounka působí jako tok, který nikam nespěchá. V meandrech se líně vine krajinou, podél lesů, skal a luk a místy si stále zachovává charakter velké přírodní řeky, kterou znáte z knih Oty Pavla.

Pokud ne, tak v tomto článku najdete odkaz na knihu Jak jsem potkal ryby v elektronické podobě zdarma a legálně.

Je to jeden z toků, na němž se neodehrála žádná velké moderní regulace. Pořád z ní čiší ten starosvětský duch mlýnů, převozníků, rybářů a dalších lidí od vody, které tolik miloval právě Ota Pavel a také trampové, kteří ji právem dali tuto přezdívku.

Romanticky zkrátka působí nejen řeka ale i okolí. Minimum větších měst, příroda a historické stavby z ní dělají řeku jako z pohádky.

Pro rybáře má Berounka kouzlo především ve své proměnlivosti. Jeden den může člověk sedět u hlubšího proudu a čekat na kapra nebo sumce, těch menších je tu mraky.

Jindy můžete prochytávat mělčiny a vracáky a třeba si zamuškařit na jelce a bílou rybu nebo jít na ryby hezky postaru se splávkem.

Čtěte také:

Krmítko vyměníte bez převazování: method krmítka Quix

Slapy vypouští vodu: hladina bude klesat minimálně o metr týdně

Čtyři osvědčené barvy na dravce: set nástrah Cannibal Shad do čisté vody

Shimano Ultegra XTE: jeden z nejoblíbenějších navijáků mezi kapraři

Právě teď přijde nejlepší čas na velké kapry: podzim je vrcholem sezony