Jihočeský územní svaz ČRS loni vyinkasoval okolo 13 milionů korun. Na takovou sumu se vyšplhala náhrada škod způsobených vydrou říční v chovných rybnících. Tato částka přitom byla o 4,5 milionu korun nižší než v roce 2022.
Na druhou stranu, ještě před několika lety nebyla šance získat ani zlomek této částky. Z tohoto pohledu tak došlo ke zlepšení.
K ideálu má situace s predátory ovšem daleko. Stát totiž ryby v řekách považuje za res nullius neboli věc ničí. Za ryby vysazené do volných vod tak nedostanou rybáři nic, což se týká nejen jihu Čech ale i zbytku republiky. Fakt, že nás udržování rybí populace stojí peníze, je státu jedno.
Nepomůže ani kdybychom prokázali náklady na vysazování pomocí účetních dokladů, jakmile ryby vypustíme do volné vody, tak už z právního hlediska nejsou naše. To stejně se týká například myslivců v případě zvěře v honitbách atd..
Kompenzace se tak týkají jen toho, co rybářům vydra sežere na chovných rybnících, což spadá pod jiné právní normy.
Dříve vzácný predátor je nyní velmi hojný, trpí tím obsádka ryb
Za vše může člověk, tak by šla shrnout problematika vydry říční. Dříve jsme toto naše původní zvíře přivedli skoro k vyhynutí. Po revoluci se stavy podařilo obnovit. Nyní je problém opačný a ozývají se hlasy, že vydra je introdukována do české přírody v nadměrných počtech.
Negativně se to podepisuje na potravní základně, kterou tvoří právě ryby. Ve výsledku dochází k doslovnému vyplenění zejména menších vodních toků a samozřejmě ke škodám na komerčních chovech.
Na menších tocích ale problém nabývá hrozivějších rozměrů, jelikož na nich vydra populaci ryb dokáže doslova zdecimovat. Poté přesunuje na další lokality, kde opět najde dost potravy.
Tu v podstatě zabezpečují svazoví i komerční rybáři z vlastních peněz, které investují do zarybňování revírů a chovných vod. Problém ale není jen v penězích a v tom, že stát nám náhradu za ryby z volných vod nepřizná.
Na úkor prosperity jednoho živočišného druhu tady skomírají populace živočichů jiných. V tomto případě některých původních druhů ryb.
Lze vůbec škody na rybích populacích nahradit penězi?
Přístup státu k problematice vysokého počtu rybožravých predátorů se mi zdá poněkud zcestný. Systém kompenzací je určený pouze komerčnímu chovu ryb, kde lze škody přepočítávat na peníze a chovatelům kompenzovat ztrátu finančními prostředky.
Bohužel, pro hospodaření na revírech stát žádné náhrady nenabízí a v podstatě nad osudem rybích populací zavírá oči. Na druhou stranu, po nás v zarybňovacích plánech požaduje, abychom rybí obsádku předepsaných druhů udrželi na hojných stavech.
Vlastně ale jde jen o formální záležitost, stát asi moc nezajímá kolik ryb a jaké kvality například v řece fakticky je. Důležité je plnění ZP. Co se s rybami ve vodě děje dál, to už se asi příliš neřeší.
Rybářský svaz také bohužel nezřídka sklouzává k nejjednoduššímu řešení. To je vysazování například uměle odchovaných pstruhů duhových (ale bohužel už i obecných), kteří mají v přírodě „velmi krátkou životnost“ oproti rybám, jež se v toku narodí přirozeně nebo jsou rybáři vypiplány od jiker a plůdku například v chovných potocích. To už připomíná onen pověstná začarovaný kruh.
Některé nejmenované ÚS v jiné části republiky (ÚS jsou většinou držitelé dekretů na revíry) jsou schopné doslova sabotovat úsilí aktivních členů vlastních MO, když na úsek toku, kde si místní rybáři piplají Po a Li, nasypou náklad nenažraných granuláčů ze sádek. Takové případy se už staly a buď to dělají na truc pro osobní nesváry mezi jednotlivými osobami ve svazu, nebo ÚS nemá ponětí o tom, jak se hospodaří na jeho vlastních revírech. Nevím co je horší.
Uznávám, že si na duháky občas rád zajdu. Všichni ale víme, že jsou revíry a revíry. Někde je vysazování takových ryb zcela neškodná záležitost. Plošně sypat granuláče ale není ideální a na místech vhodných pro původní obsádku salmonidů bychom tohle dělat neměli. Uměle odchované ryby nemají absolutně žádný instinkt, který by je před predátory ochránil. Co neskončí v našich mrazácích, s tím si poradí vydra nebo kormorán. Nezůstane reálně skoro nic, zatímco původní populace vždy šanci na přežití má i pod extrémním tlakem.
Bohužel pro produkční MO, chovné potoky dostávají od vyder na frak také. Vydry a rybožraví ptáci už se podepsali také na lipanech, kteří mnohde prostě zmizeli, což je obrovský průšvih.
Toto se mimochodem ukázalo například nyní po povodních na severu Moravy. Průzkum obsádky na povodněmi zasažených tocích ukázal mnoho zajímavých informací.
Hrozné je, že tam na lipana prakticky nenarazíte. To už ale není zdaleka pouze jen o predátorech ale o stavu toků celkově a přístupu k jejich správě, to je další věc, kde stát dává ryby a přírodu na poslední místo.
Abych to uzavřel nějak pozitivně tak velký obdiv a pochvalu si zaslouží MO a rybáři, kteří se v nich věnují líhním a potokům. Na takových místech jsou výsledky vidět a dává to naději, že vše není tak marné, jak se zdá. Rybí populace mají navíc od přírodu ve vínku schopnost využít na maximum jakoukoliv vhodnou příležitost k rozmnožení. Stačí jim trochu pomoct a během pár sezon může být vše jinak než předtím. Za to všem zúčastněným velké díky.
Čtěte také:
Poprvé jsem se přihlásil do RISu: zaujala mě například evidence puštěných ryb
Ceny povolenek 2025: kolik bude stát rybaření v nové sezoně?
Od ledna musí rybářská stráž uznávat e-doklady
Buďte první kdo přidá komentář