Wobler patří mezi top nástrahy. Zejména co se cenové hladiny týče. Netuším jak si dříve monopolní skandinávské značky vedou po obchodní stránce ale konkurence za poslední léta jim a jiným značkovým výrobcům značně zhoustla.
Finanční stránka věci často rozhoduje a leckdo sáhne po něčem levnějším. A tady občas přichází zklamání a nenaplněná očekávání od levných nástrah za pár korun.
Střední třída woblerů v cenách okolo průměrné hodinové mzdy se vyznačuje pěkným zpracováním i chodem. Na opačném konci trhu jsou pak hlavně woblery z Asie, jež si mnozí z nás objednávají z internetu. Tam už může být chodivost nástrahy všelijaká.
Oživit se však dá i úplně prkenný wobler, stačí jen použít rybářův nejcennější nástroj – ruce. Pojďme se podívat na několik příkladů jak vést woblery vodním sloupcem a vdechnout i zdánlivě nefukčnímu wobleru nový život…
První pokusy s woblery začínají jednoduše. Rovnoměrné navíjení je dostatečně účinné a jednoduché i pro začátečníky. Nástraha to v podstatě odmaká sama, tak nač se přemáhat. Rybář si zvykne a woblery s mírným nebo špatným chodem pak končí na dně krabičky s diagnózou ztráta důvěry.
Způsobů vedení woblerů je přitom nekonečně mnoho a nikdo nemůže přesně říct, že něco je správné a něco ne. Přesto se časem vyprofilovalo několik stylů, které jsou mezi rybáři oblíbené. Hodně rybářů používá tzv. twitching, neboli pocukávání woblerem. Pro někoho je to zažitý způsob, kterým dosahují pravidelných úlovků.
U jiných je to zase výraz zoufalství když ryby neberou. Zběsilé pohyby prutu jsou pak ta poslední fáze před sbalením prutu a odchodem domů nebo do hospody. Tento způsob přitom dokázal zužitkovat i ty woblery, které rybáře svým chováním zklamaly hned na začátku. I ty nejznámější firmy totiž mají modely, které se chovají poněkud nestandardně. Všechno je konec konců opravdu jen v rukách rybářových. A to doslova.
Rovnoměrné navíjení
Nebudu tvrdit, že rovnoměrné navíjení je k ničemu. Naopak je to základní a nejpříjemnější způsob jak na wobler chytat. Člověk si aspoň ozkouší jak wobler šlape a navíc, některé druhy ryb si na trhavý pohyb svojí kořisti moc nepotrpí. Zejména při lovu na proudných místech si s tímto způsobem v klidu vystačíme.
Twitching a jerking
Rybáři zrovna nejsou hákliví na přesnost terminologie. Jerkbait bývalo označení pro nástrahy vedené právě pomocí cukavého pohybu, určeného zejména pro lov štik a ostatních velkých dravců.
Twitching a jerking přitom vypadá téměř totožně. Bazírování na tom, zda používáme to či ono, cokoliv jiného pak nemá celkem význam. Twitching a jerking jsou metody, které vypadají na první pohled velice podobně. Rybář drží v ruce prut a škube s tím jak prominutý.
Ani výrobci se s názvoslovím příliš nemazlí a tak se na krabičkách nástrah skví jerkbait stejně jako twitchbait bez ohledu na charakter dotyčného wobleru.
Zdálo by se tak ale, že je to všechno vlastně jedno. Pokud ale sledujete zahraniční rybářská periodika a zejména videa některých úspěšných lovců, tak si můžete všimnout jistých nuancí. Twitching bývá jemnějším pohybem. Cuknutí je pomalejší a kratší. Zatímco jerking naopak agresivnější a tudíž vhodnější pro velké nástrahy, což výrobci ctí a u velkých jerků se s názvem twitch příliš nepotkáte.
Ripping (rippin‘)
Další slůvko známé z názvů mnoha nástrah. V angličtině neznamená „to rip“ nic příjemného. Známý sadista Jack Rozparovač, v originále Jack the Ripper, by mohl vyprávět. Opravdu to znamená párat.
Tento pohyb udice si nejlépe představte na zavěšeném praseti, kterého řezník kuchá pohyby nožem ze shora dolů. Takhle nějak vypadají pohyby prutem při rippingu. Předchozí způsob škubání prutem se odehrával spíše v horizontální rovině. Rozdíl je v tom, že zde se váš wobler může dostat poněkud hlouběji do vodního sloupce.
Pumping
Pumpování woblerem se od předchozího způsobu liší směrem pohybu. Prut vykonává pohyb od spodu na horu. V mezičase vedeme wobler pomalým navíjením se špičkou prutu těsně u vodní hladiny. Poté následuje prudký pohyb nahoru, po kterém domotáme průvěs na šňůře nebo vlasci a celý pokus opakujeme.
Výborně tento způsob funguje na okouny a další ryby, jež se pohybují ve spodní třetině sloupce. Nejlepší je použít potápivé woblery typu crank, které dobře pracují i při samotném tažení. Cuknutí je ale rozehraje tak, že si toho každá ryba v okolí musí všimnout.
Stop and go
Přerušované vedení je jednoduchý způsob jak oživit rovnoměrné navíjení wobleru. Největší úspěch mívá v chladných měsících. Líná ryba už nemá zájem honit se za prchající rybkou. Naopak pomalé navíjení s pauzou dovede rybu přesvědčit k útoku. Nejlépe je toto ale praktikovat s woblery potápivými či neutrálně vyváženými. Plovoucí wobler se při zastavení začíná rychle vynořovat, což sice nemusí v některých případech ale je třeba s tím počítat.
Důležitost pauzy
Libovolný wobler vedený bez přerušení se pohybuje po přímé trajektorii ve svojí pracovní hloubce, která je určena konstrukcí lopatky. Při různých zrychleních a cukavých pohybech často dochází k efektu vybočení do strany. To nezřídka dokáže probrat ryby z letargie.
Zatímco na okouny často platí nepřetržité popotahování wobleru bez pauzy, tak u štik můžete zkusit opačnou cestu. Zakomponování pauzy mezi jednotlivými potahy občas přinese kýžený výsledek. Chce to ale trpělivost. Dvě sekundy se někdy zdají být nekonečně dlouhé přitom dlouhá pauza o délce 4 – 5 vteřin je někdy to pravé co pomůže k více záběrům.
Zajímavé je, že není nezbytně potřeba udržovat během pauzu kontakt s nástrahou. Napínání vlasce uvádí nástrahu do pomalého ale velmi nepřirozeného pohybu. Pauza pak nevypadá věrohodně. Vítr navíc dokáže zatáhnout i za relativně tenký vlasec a zatímco čekáte, tak nástraha bývá pomálu tažena po směru větru.
Rybí nálada je samozřejmě dosti proměnlivá. Série vycházek může ukázat, že pokaždé platí něco jiného. Jít na to od lesa s pomocí změn v délce pauz při různých způsobech vedení je jedna z možností jak zkoušet dravčí odolnost vůči naším úkladům. Zpomalení vedení nástrahy a trocha improvizace s délkou pauzy je jednou z cest jak na to.
Buďte první kdo přidá komentář